(16.30 hodin)
(pokračuje Muchka)
Protože při analogovém vysílání to není prostě technicky možné, a to ani při případném 100% využití té části spektra dnes vyhrazené pro přechod na digitální vysílání. V tomto smyslu je proto třeba vnímat jako naprosto nepodložené a pravděpodobně i tendenčně mylné informace, které před časem zveřejňovali někteří představitelé TV3 o tom, že rada blokuje přidělení kmitočtů, dále kuriózní a samozřejmě zamítnutou žádost provozovatele o "licenci k celoplošnému regionálnímu vysílání" a v neposlední řadě i skutečnost, že na internetových stránkách Argus Capital Partners se toto i dnes uvádí jako záměr a důvod investice do TV3. Pokud někdo americké investory v tomto smyslu mylně informoval a klamal, nebyla to v žádném případě rada.
Na již zmíněném návštěvním dnu 28. 8. tohoto roku byla rada přímo dotázána, kterou z možných variant převodu by upřednostňovala. Rada samozřejmě důrazně odmítla vztahy mezi subjekty jakkoli modelovat.
Rada při svém červnovém rozhodování o prodloužení platnosti licence Martina Kindernaye do konce zákonem stanovené lhůty sledovala kromě potvrzení směrem k zahraničním investorům, že licence není ohrožena ukončením původní platnosti, zejména to, aby případným novým licenčním řízením nebyl zkrácen divák, protože až do doby udělení nové licence by se na příslušných kmitočtech a oblastech dlouhodobě terestricky nevysílalo. Z dnešního pohledu by k řešení situace nijak nepřispěla ani možná varianta kratšího, například jednoročního prodloužení termínu platnosti licence. Protože postup obou stran nesměřoval k jimi původně deklarovanému řešení a v rámci začínajícího sporu zejména společnosti kolem TV3 zahájily již v září tohoto roku masivní korespondenční a PR kampaň proti radě s opakovanými hrozbami sankcí proti radě a arbitráží proti republice, informoval jsem o věci včetně přiložených dokladů předsedu vlády a ministry financí a zahraničních věcí dopisem ze 24. září tohoto roku. Stejnou informaci jsem poskytl i vedení stálé komise pro sdělovací prostředky, takže příslušné státní orgány byly již koncem září, a to přímo radou, informovány o tendencích vytvořit jistou analogii s TV Nova a směřovat k další arbitráži proti České republice.
I v rámci probíhajících správních řízení rada usilovala o uspokojivé vyřešení konfliktu a v tom směru působila a působí na obě strany sporu. Radu proto nelze v daném případě vinit z pochybení nebo nečinnosti.
V případném sporu o výklad citovaného § 68 odst. 6 vysílacího zákona přísluší konečný výrok a výklad pouze soudu. Rada proto odmítá množící se útoky na její jednání a rozhodování, které sice často nepostrádají hrubost, zato téměř ve všech případech postrádají znalost alespoň základních skutečností a informací umožňujících věc objektivně a spravedlivě posoudit. Protože vzhledem k režimu správního řízení nelze většinu dokumentů zveřejnit, je rada připravena poskytnout je příslušným parlamentních orgánům.
Rada si je velmi dobře vědoma, že v rámci své působnosti pracuje se zákony, které se tvoří na tomto místě. Možnosti rady do jejich tvorby zasáhnout jsou co do konečné podoby minimální. V tom smyslu vnímá rada i nedávnou odpověď premiéra na interpelaci poslance Svobody ve věci odpovědnosti za případné negativní dopady arbitrážních řízení UNCITRAL.
Pro zajímavost ještě uvádím, že odborný specializovaný bulletin Evropské unie a její European Media Observatory, který výsledky arbitráží v posledním čísle rozebírá a komentuje; označuje za původce této situace ne příslušné státní orgány, ale dikci naší mediální legislativy.
Závěrem bych se pouze omezil na konstatování, že presumpce neviny poskytovaná, a to nejen u nás, i přímo přistiženým pachatelům trestných činů byla v případě citovaných kauz směrem k radě pravděpodobně poprvé v historii polistopadové České republiky transformována na presumpci viny.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedo, za vaše obsáhlé detailní vystoupení. Prosím, abyste zaujal poté místo dole u stolku zpravodajů, tam je místo předkladatelů, respektive vystupujících k určitému bodu.
Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky - pana poslance Cyrila Svobody a pana poslance Vladimíra Mlynáře. Teď registruji třetí přihlášku pana poslance Dalibora Matulky.
Uděluji slovo prvnímu přihlášenému, kterým je pan poslanec Cyril Svoboda. Prosím.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Vyslechli jsme přečtenou zprávu, která byla distribuována mezi poslance. První věc, která mě zarazila, že to nebyla zpráva předsedy, že to nebyla zpráva jeho, protože bod zněl "zpráva předsedy o činnosti rady" a to, co bylo předloženo, je zpráva rady. Možná že to není pro někoho tak významný posun, ale mně šlo o tu odpovědnost předsedy rady za činnost rady jako celku.
A druhá věc, která mě zarazila, je původní motivace, kterou jsem měl k tomuto bodu, aby byl zařazen, a vycházím z odpovědi předsedy vlády na moji interpelaci. Předseda vlády konstatuje, že rada je orgán státní správy, jehož členy v posuzovaném období jmenovala Poslanecká sněmovna České republiky a který byl odpovědný opět Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Z tohoto důvodu je naprosto správné, že tento bod je zařazen a že se bavíme o této věci v plénu Poslanecké sněmovny.
Dále premiér konstatuje částečný rozhodčí nález ve sporu CME Česká republika BV versus Česká republika. Výslovně konstatuje, že porušení dohody o ochraně investic s Nizozemím ze strany České republiky došlo činností, popřípadě nečinností rady. Tedy premiér konstatuje to, co ví z tohoto nálezu, že odpovědnost za porušení mezinárodní smlouvy leží na Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. A dále ve své odpovědi předseda naší vlády odpovídá, v zásadě stejný závěr dovodila i takzvaná londýnská arbitráž, avšak bez toho, aby z chybného postupu rady vyvozovala nárok žalobce na náhradu škody.
Vycházejí z toho dvě důležité právní věty. Totiž první věta, že v obou dvou případech je konstatováno porušení práva ze strany České republiky. A druhá důležitá věta, že odpovědnost za toto porušení je na Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
Bohužel z rozsáhlého výkladu pana předsedy není tady ani slovo polemiky, jak bych si to představoval já, že čtu výrok nálezu a říkám - polemizuji s tímto výrokem, protože jsme udělali to či ono, aby se toto nestalo, aby se nestalo to, co v tom výroku je.
A moje otázka je naprosto jasná: co udělala rada pro to, aby k tomuto porušení nedošlo? Jestliže tyto arbitráže konstatují, že "porušili vinou rady", tak já kladu otázku, co rada udělala pro to, aby k tomuto sporu nedošlo. Zákon říká, a z toho se rada nemůže vyvléci, že rada dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence či v rozhodnutí o registraci. To je povinnost ze zákona dohlížet, aby všichni dodržovali zákon, a právní stát je založen na tom, že zákon dodržuje i stát, tedy i státní orgány včetně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Novela tohoto zákona potom precizuje to, co je zřejmé i z toho, co jsem před chvílí řekl, že rada může podmínky licence změnit i v případě, že je to nezbytné k dodržení mezinárodních závazků, jimiž je Česká republika vázána. Takže v zákoně máme závazek, že rada může měnit podmínky, vznikne-li kdykoli závazek České republiky, a je-li Česká republika vázána mezinárodní smlouvou, tak rada má konat, abychom plnili závazky z mezinárodních smluv.
A proč o tom mluvíme zde a v této době, a dokonce v době, kdy se projednává návrh státního rozpočtu? Protože je potřeba připomenout, že tyto spory jsou extrémně drahé i co do nákladů řízení. Česká republika je již povinna zaplatit přes jeden milion dolarů nákladů řízení. To je krát asi 37 korun, já nevím, kolik je dnes kurs dolaru, abychom věděli, že i toto řízení je extrémně nákladné.
***