Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(17.30 hodin)
(pokračuje Brožík)

Táži se, kdo je pro, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 531 z přítomných 164 poslanců pro 30, proti 115. Návrh nebyl přijat.

Konstatuji, že jsme návrh ve znění schváleném Senátem nepřijali.

Budeme hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance.

Přednesu návrh na usnesení. Kvorum na hlasovacím zařízení máme nastavené.

"Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 973/3."

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 532 z přítomných 167 poslanců pro 164, proti jeden. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že jsme návrh zákona přijali. Končím projednávání bodu č. 150. Děkuji panu senátorovi Korytářovi.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Senátní návrh zákona s pozměňovacími návrhy a jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 879/4. Vítám mezi námi pana senátora Jaroslava Šulu. Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu vyjádřil ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš.

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane senátore. Odůvodnění pozměňovacích návrhů schválených Senátem, tak jak je zpracováno v dopise z 6. prosince 2001, podepsané panem senátorem Šulou, je naprosto přesné. Přesné v tom, že oproti textu schválenému Poslaneckou sněmovnou pozměňovací návrhy schválené Senátem mění věcný obsah zákona v bodě 2 a 7, tedy pokud jde o podmínky, za kterých lze odvolat nejvyššího státního zástupce - za prvé. A za druhé možnost vést souběžně vzdělávací programy, a to jakousi paralelou s Nejvyšším soudem, také u Nejvyššího státního zastupitelství. Pravdou je i to, co pan senátor Šula do tohoto odůvodnění napsal, že jsem v Senátu vyslovil souhlas. Nemohl jsem učinit jinak, neboť tyto změny byly s výjimkou bodu 7 v souladu s vládním návrhem zákona.

Nejsem v situaci jednoduché, protože když jsme hlasovali v Poslanecké sněmovně, tak jsem respektoval výsledky projednávání vládního návrhu zákona v ústavně právním výboru a respektoval jsem usnesení ústavně právního výboru a to se stalo základem pro komplexní pozměňovací návrh, který Poslanecká sněmovna - jestli se nemýlím - přijala jednomyslně.

Myslím, že z věcného hlediska k tomu nelze nic víc říci. Za předpokladu, že by nebyly akceptovány ty pozměňovací návrhy přijaté Senátem, tak v bodech 1, 3, 4, 5, 6 zůstanou v textu zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou jisté legislativní nesrovnalosti, jejichž příčinou byla okolnost, že tento zákon byl schvalován tuším o 5 dnů dříve než vládní návrh zákona o soudech a soudcích.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Táži se paní zpravodajky kolegyně Kupčové - nechce vystoupit. Takže otevírám rozpravu. Opět připomínám, že nelze podávat žádné pozměňovací návrhy. Táži se pana senátora - pane senátore, hodláte vystoupit v rozpravě? Prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Šula: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych zde uvedl Senátem upravenou novelu zákona o státním zastupitelství, sněmovní tisk dnes 879/4, k zákonu 283/1993 Sb. Z triády souvisejících zákonů, které Senát projednal na své prosincové schůzi, a dva z nich schválil - jedná se o zákon o soudech a soudcích a o řízení ve věcech soudů, soudců a státních zástupců a konečně novela zákona o státním zastupitelství, tak tento poslední zákon vrací Senát zpět k novému projednání do Poslanecké sněmovny, a to především z důvodu vzájemného souladu a vazeb.

Když byly tyto tři zákony projednávány v Poslanecké sněmovně, dostala se novela zákona o státním zastupitelství na pořad jednání v týdenním předstihu před zákonem o soudech a soudcích, kde došlo v posledním čtení k dílčím úpravám již bez možnosti promítnutí potřebných změn do novely zákona o státním zastupitelství.

Novela tohoto zákona jako celek přináší jasné pozitivní systémové změny, především na úseku ochrany veřejného zájmu státními zastupitelstvími, a svou stavbou vnáší řád jak ve vymezení úlohy státních zastupitelství a státních zástupců, tak ve vztazích nadřízenosti mezi stupni státních zastupitelství a jejich komunikaci.

Pro státní zástupce i soudce je zaváděn princip povinného vzdělávání, jehož forma byla též předmětem hlavních diskusí v Senátu. Ke koncepci novely neměl ústavně právní výbor Senátu ani plénum Senátu zásadních připomínek. Okruh pozměňovacích návrhů směřoval především k souladění se zákonem o soudech a soudcích, což je promítnuto konkrétně v šesti pozměňovacích návrzích, jak se o tom zmínil pan ministr.

Senát také přijal dvě změny charakteru věcného, které bych zmínil nejdříve. Umožnil vedle centrálního vzdělávání pro státní zástupce v nově navrhovaném institutu Justiční akademie možnost alternativy, a to prostřednictvím státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství jako lektorů. Bylo jednak poukazováno na skutečnost, že podobná možnost je zřejmá u vzdělávání soudců, tj. soudci Nejvyššího soudu. Přitom již dnes programy vzdělávání při Nejvyšším státním zastupitelství běžně probíhají.

Druhá věcná změna se dotýká odvolání nejvyššího státního zástupce. A tady se Senát přiklonil k původnímu vládnímu návrhu, aby existovaly vyjmenované důvody pro jeho odvolání jako důvody zřejmé.

Za třetí jsou to změny, které byly přednášeny na plénu Senátu, jak už jsem naznačil, a týkají se skutečnosti, že tato novela je konstrukčně provázána se zákonem o soudech a soudcích a odstraňují se jimi legislativní nesrovnalosti.

V § 6 odst. 1 se odstraňují překonané termíny jako zrušením části věty v době branné pohotovosti státu také vyšší a nižší polní státní zastupitelství. V § 17 odst. 2 a s tím související § 34 odst. 8 a také v § 18 odst. 5, kdy tato ustanovení obecně hovoří o zániku pracovního poměru, přičemž ho spojuje se zánikem funkce podle § 21. V § 21 odst. 1 lze pak pod písmenem a) nalézt režim zániku funkce v důsledku odepření slibu nebo jeho složení s výhradou.

***