(11.20 hodin)
(pokračuje Máče)
Ano, je to sice zakázáno, nicméně tento zákon na to pamatoval a dále říká ve svém § 7, že v případech, kdy jiný veřejný zájem významně převyšuje nad zájmem ochrany přírody, může ministerstvo povolit výjimku z tohoto ustanovení. Tím chci říci, že není nezbytné oddělovat určité partie národního parku, jeho současného vymezení, z důvodu toho, aby tam určitá sjezdová trať byla. Osobně se domnívám, že je to v kompetenci ministra životního prostředí. Můj osobní názor je takový: Jsem lyžař, mám zájem na sjezdové trati... Osobně se domnívám, že pokud současný ministr životního prostředí to nepovolí, jistě jeho nástupce se může zachovat jinak. Zmenšovat z tohoto důvodu území národního parku mi nepřipadá podstatné.
Další část je odborná část, je to péče o les, kde je určitá formulace, za kterou musím poděkovat nebo ocenit poslance Ambrozka, a to v tom, že zpřesnil tyto pasáže v tom smyslu, že "v rozsahu stanoveném plánem péče o národní park se v lesích zařazených do první zóny ponechává dřevo v lesních porostech přirozenému rozpadu". Dále se říká, že "v lesích zařazených do druhé zóny, které nejsou ve vlastnictví státu, se připouští jejich trvalé obhospodařování podle zásad přírodně blízkého hospodaření".
Tato větička je důležitá, protože sami dobře víme, že velká část lesů je majetkem obcí. Nebylo by správné, aby správa národního parku zasahovala tím způsobem, že by zakazovala jakoukoli těžbu nebo dala taková omezení, která by způsobila, že by nemohly hospodářsky využívat své lesy. Tato zásada říká, že je to možné.
§ 10 - Péče o nelesní pozemky. Je zde důležité, že na nelesních pozemcích, které jsou ve druhých a třetích zónách a nejsou v pokročilém stadiu sukcese směrem k lesu, je možné zemědělsky hospodařit v souladu se schváleným plánem péče. To znamená, že je zde možnost zemědělsky hospodařit. Není možné, aby obyvatelům, kteří se živí zemědělskou výrobou, to bylo zakázáno.
V oblasti myslivosti a rybářství je stanoveno jasně, že fyzickým nebo nestátním právnickým osobám, které vlastní na území národního parku více než 500 ha souvislých honebních pozemků, může být uznána orgánem státní správy myslivosti vlastní honitba. Ano, obce, které mají takovéto velké souvislé honební pozemky, je mohou k tomu využívat.
V kapitole Společné přechodné zrušovací ustanovení je jasně řečeno, a je to třeba takto vnímat - je to § 15 odst. 1 -, že pozemky potřebné k naplňování poslání národního parku na území první a druhé zóny budou převedeny bezplatně správě. A současně je řečeno, že pozemky na území třetí zóny národního parku, zemědělského půdního fondu a ostatní plochy, které nejsou určeny k plnění funkce lesa, budou převedeny bezúplatně obcím.
Ano, můžete se domnívat, že tyto převody, které jsou zde řečeny, nejsou optimální. Ano, ale podle mého názoru jsou spravedlivé. Obce mohou samy rozhodnout, komu jaký pozemek na svém území prodají. Obce mohou rozhodovat o svém rozvoji, mohou říci, kde bude zeleň, kde bude eventuálně čistička atd. Nebudou omezeny tím, že tyto pozemky budou vydány např. v důsledku realizace náhradních restitucí.
Dále se ještě v odst. 3 říká, že fyzické a právnické osoby mají právo na směnu svých pozemků s pozemky stejné hodnoty ve vlastnictví státu.
To, co ovšem je zcela zásadní, je, že prostřednictvím tohoto zákona dochází i k velice rozumným změnám v zákoně o ochraně přírody, zákon 114. Jsou to změny, které budou tudíž platit ve všech národních parcích. Proto ta váha je velice velká a musíme to dobře vnímat.
Bod 4 říká, co se týče § 17 zákona 114, že změny jednotlivých zón ochrany přírody, pokud se týkají pozemků, které nejsou ve vlastnictví státu, mohou být provedeny jen se souhlasem vlastníků dotčených pozemků. To je veliká ochrana pro ty, kteří pozemky vlastní. Není možné, aby Národní park Šumava nebo správa národního parku někomu přikázala, že jeho pozemek připadne do první zóny. Je to věta, která byla dlouho projednávána mezi starosty a správou národního parku, a došlo se k tomuto znění.
Dále jsou zde ještě zpřesnění, za která musím poděkovat poslanci Ambrozkovi. Například je to bod 7 § 20, kde se říká: Nedojde-li k dohodě podle odst. 3 ohledně schválení zón národního parku, návštěvního řádu a plánu péče o národní park, mohou obce podat námitky Ministerstvu životního prostředí, které o nich rozhodne ve správním řízení. Před rozhodnutím o námitkách nelze příslušný návrh schválit a vyhlásit.
To je velice důležité opatření. Na počátku minulého roku jsme byli svědky velké nedohody mezi názory samosprávy a správy národního parku o tom, jaká má být výsledná podoba plánu péče. Tento odstavec stanoví jasná pravidla, jak se obě strany při jednání o plánu péče musí chovat.
Další upřesnění, které pochází od poslance Ambrozka: Výjimku ze zákazu uvedeného v odst. 1 - týká se to lesů, lesních půdních fondů, vodních toků a vodní plochy na území národního parku, které nelze zcizit - může na žádost příslušné správy národního parku povolit Ministerstvo životního prostředí. To znamená, že je tu možnost, pokud Ministerstvo životního prostředí usoudí, že určitý pozemek na okraji národního parku nemusí být v národním parku, ho z národního parku odstranit.
To, že tento předkládaný zákon není dílem pár poslanců, je patrné už z výzvy poslancům Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která se k vám dostala a je podepsána velkou většinou starostů z národního parku.
Tento komplexní pozměňovací návrh ve své původní podobě byl projednáván jak plzeňským zastupitelstvem, tak zastupitelstvem Jihočeského kraje. Jak víte, Národní park Šumava je rozložen na území dvou krajů, takže obě dvě zastupitelstva se k němu mohla vyjádřit. Obě dvě zastupitelstva si kladla určité principy, na kterých musí být zákon postaven. Podle mého pohledu ty principy jsou splněny. Jihočeský kraj se nevyjádřil k hranicím národního parku, Plzeňský kraj potvrdil hranice národního parku.
A jsme u poslední a nejtěžší části, a to je vlastní vymezení hranic. Přiznám se, že původní myšlenkou mou a možná i některých navrhovatelů bylo rozšířit národní park na jih i na sever. Na sever na oblast Čertova a Černého jezera, na jih na území těsně kolem hranic až k Lipenskému jezeru. Po velkých úvahách a diskusích, které souvisely se změnou hranic, jsme usoudili, že není dobré tuto otázku otevírat, že není dobré ani území natahovat, ani je nijak zkracovat a omezovat. Jediné, k čemu jsme došli a co je třeba: aby území, která jsou na hranicích národního parku, byla z parku vyjmuta, aby zastavěná území obcí, která jsou na hranicích parku, byla mimo tento park.
Děkuji za pozornost. Očekávám plodnou diskusi v tom, aby lidé, kteří chtějí něco změnit, předkládali takové návrhy, ke kterým bychom se mohli všichni vyjádřit a měli možnost tento zákon dopracovat.
***