(10.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
Ale přesto v této debatě mi dovolte konstatovat, že jakkoli hluboce nesouhlasím s panem poslancem Volákem, pokud jde o jeho názor na povinné důchodové fondy, souhlasím s ním v tom, že je správně uvolnit mez, která znemožňuje souběh příjmů a důchodů, stejně tak jako se s ním shoduji v tom, že je vhodné debatovat o průběžné hranici odchodů do důchodů, která člověku v tomto směru umožní svobodnou volbu. Čili zdá se, že na dosti podstatných parametrických změnách systému je možné se shodnout.
A nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k názorům předsedy sněmovny a předsedy ODS Václava Klause. Za prvé v žádném případě důchodový systém nepodceňujeme a v žádném případě nepodceňujeme to, že společnost se demograficky a sociálně výrazně mění. Jsme si vědomi toho, že tato společnost se poprvé v sociálních a demografických dějinách stala společností čtyř generací - společností čtyř generací, dosud to v demografických a sociálních dějinách nebylo.
Na druhé straně odmítáme úmyslné vyvolávání paniky a představy, že je třeba v každém okamžiku, nejraději v jedné jediné vteřině, důchodový systém radikálně změnit a této paniky nervozity využít k tomu, aby se prosadila koncepce, která není koncepcí nosnou. Protože to, co ODS navrhuje, je velmi jednoduché. Je to důchod jako sociální dávka, jednotný důchod jako sociální dávka, někde kolem životního minima. Vše ostatní se má získat připojištěním a dalšími technikami, které - pokud jsem informován - ve svých programových materiálech ODS příliš rozpracované nemá.
Tato koncepce je koncepcí, která je užita ve Velké Británii. Nikdo nemůže prohlásit, že tato koncepce vyřešila ve Velké Británii důchodový systém. Je to letitá tradiční koncepce, tzv. Beveridgeův systém, a nevyřešila jediný problém, který s důchodovým systémem souvisí. Pokud člověk hovoří jak s odborníky, tak s uživateli, tak stručně řečeno, každý Brit vám řekne, že ze základního důchodového systému se nedá žít. Tento systém je takový, že se z něj žít nedá. Ti, kteří měli smůlu a nepodařilo se jim získat dlouhodobě celoživotní příjmy nebo měli smůlu, že jejich společnosti nebyly efektivní a nebyly účinné, tak se dostávají ve svém stáří do ohrožení chudobou a do vysokého sociálního rizika.
Ano, sociální demokracie je pevným zastáncem středoevropského důchodového modelu, důchodového modelu průběžného s posílenými pojistnými prvky, s odpovídající a rozumnou rovnováhou mezi solidaritou a individuálním příspěvkem.
Dovolte mi, abych zásadně odmítl myšlenku, že člověk, který 40 let pracoval, je člověk neodpovědný. Už tím, že pracoval 40 let, odvedl zásadní práci, poskytl zabezpečení svým rodičům a poskytl odpovídající výkony i těm, kteří byli v sociální nouzi. To je člověk odpovědný, nemůžeme jej považovat za neodpovědného a musíme jeho nárok uznat. Nepovažuji za možné přijmout myšlenku, že odpovědnost se měří obratností v určité ekonomické spekulaci. Nikoliv, odpovědnost se měří přístupem k práci a přístupem ke svým povinnostem.
Dovolte mi ještě, abych zdůraznil další výhodu průběžného důchodového systému. V zásadě se dá říci, že celé lidské dějiny, středoevropské dějiny v každém případě, jsou založeny na průběžném důchodovém financování. I výměnkářské smlouvy nejsou nic jiného než průběžný systém, protože ekonomicky aktivní generace zajišťuje životní prostředky pro generaci, která z ekonomického života již odešla. Tento systém přežil všechny režimy, přežil války, přežil krachy, přežil mnoho jiných strázní a komplikací, ale v zásadě vždy pokračoval dál a dál. V tomto neklidném světě považuji za jediný stabilní důchodový systém rozumnou kombinaci průběžného systému s principy zásluhovosti a se systémem dobrovolného důchodového pojištění. To je základní koncepce, to je věc, o jejíž rovnováze se dá debatovat, ale myslím si, že ostatní cesty jsou nerealistické a představují svým způsobem neodpovědné dobrodružství.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní se přihlásil pan poslanec Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych nejprve řekl, že souhlasím zcela jednoznačně s místopředsedou Špidlou, že zásadně odmítám myšlenku, že člověk, který 40 let pracoval, je nezodpovědný. Nevím, s kým pan místopředseda polemizoval, neboť pochybuji, že by se v tomto sále našel jeden jediný člověk, který by si toto myslel.
Proto mi dovolte, abych zdůraznil, že tady padají velká slova o průběžném systému, o kapitálovém systému, o duálních systémech, padají tady velké věty o valorizaci, indexaci, inflaci, deficitu, a jakoby si nechceme připustit, nechceme si přiznat, že za prvé lidé v této zemi nevědí, kolik na důchod platí, za druhé odmítáme přiznat, že tento systém je v tuto chvíli z hlediska ekonomiky ve stavu bankrotu. Zdůrazňuji čísla, která tady zazněla - deficit v roce 2000 18,8 mld. Kč, v roce 2001 přes 20 mld. Kč a tento deficit se stále více a více zvyšuje.
Děkuji panu místopředsedovi Špidlovi, že zde řekl, že tento, jak on říká, průběžný systém - ale to už pak nebude průběžný systém - chce doplňovat ze státního rozpočtu. Vážené dámy, vážení pánové, upozorňuji, že když projednáváme návrh zákona o státním rozpočtu, hádáme se tady o číslovkách 10, 20, 40, 60, to se hádali jiní. Pak na závěr je z toho veliký závazek do budoucnosti, že se deficit bude snižovat.
Vážené dámy, vážení pánové, zde znějí zcela jednoznačná čísla - deficit průběžného systému se zvyšuje. Průběžný systém je dále nefinancovatelný bez dalších příspěvků ze strany státu. Dámy a pánové, my prostě musíme hledat systém jiný.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Udílím slovo Vladimíru Špidlovi, připraví se pan poslanec Volák.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Dámy a pánové, myslím, že žánr této debaty už trochu přesahuje možnost, aby byla vedena racionálně, a proto se objevuje celá řada nepřiměřených zjednodušení. Je faktem a v kontextu nepochybně dobrým faktem, že podíl výdajů na starobní důchody na hrubém domácím produktu v České republice představoval - poslední čísla jsou z roku 1997 - 6,4 % hrubého domácího produktu. ***