(11.30 hodin)
(pokračuje Mlynář)
Já, protože nepatřím mezi ty, a myslím, že nikdo v tomto sále nepatří mezi ty, kdo by si přáli, aby Česká republika v tomto sporu prohrála, tento názor respektuji, jakkoliv se přiznám, že ho nesdílím. Nemyslím si, že diskuse o kritických rozhodnutích rady a o těch, která považujeme za špatná, by oslabila naše postavení, nicméně omezím se na konstatování pouze dvou faktů.
Konstatuji, že arbitráž, která tedy není ovšem pravomocně ukončena, dala za pravdu argumentům protistrany, tedy pana Laudera. Stručně řečeno v tom, že podle jejího názoru Rada pro rozhlasové a televizní vysílání asistovala ustavení exkluzivity mezi společnostmi CET 21 a ČNTS, načež rada podle názoru arbitráže v podstatě změnila názor a v roce 1999, jak tvrdí arbitráž, napomohla výkladem o exkluzivitě těchto vztahů k rozchodu těchto dvou společností.
To, co bych chtěl nicméně říci jako třetí bod, v němž podle mého soudu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neplní svou roli, se týká jiného kroku. V listopadu 1999 prohrál Vladimír Železný jako fyzická osoba arbitráž se společností CME a arbitrážní řízení - podotýkám, že to je arbitrážní řízení proti fyzické osobě pana Laudera - rozhodlo, že pan Železný se má z titulu majoritního akcionáře společnosti CET 21 zasadit o obnovení exkluzivních vztahů mezi společností CET 21 a ČNTS, k níž se zavázal ve smlouvách, které byly předmětem arbitrážního řízení. Pan Železný to odmítl, nicméně rada mu umožnila podle mého soudu velmi problematický krok, totiž že odsouhlasila změnu akcionářské struktury společnosti CET 21 tak, že pan Železný se stal minoritním akcionářem, a nemohl tedy vyhovět arbitrážnímu nálezu. V tomto kroku - zdůrazňuji to, že pouze v tomto kroku - tvrdím, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nepostupovala tak, jak to od ní žádá zákon, tedy aby dbala na dodržování právního prostředí v rozhlasovém a televizním vysílání.
Na závěr bych chtěl říci, že mým cílem a smyslem navržení tohoto bodu není, abychom odvolali celou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Myslím si, že to ani není možné z hlediska kontinuity tohoto orgánu, ani z hlediska toho, že Česká republika se nachází v mezinárodním sporu. Myslím si však, že jednotliví členové rady nesou různý díl odpovědnosti za vzniklou situaci. Pánové Štěpánek, Musil a Novotný jsou v radě již druhé funkční období a podle mého názoru nesou spoluodpovědnost, nikoliv plnou, ale spoluodpovědnost jako členové orgánu, který rozhoduje kolektivně za všechny věci, které jsem uvedl ve svém příspěvku. Ostatní členové rady s výjimkou pana Duspivy a Nováka se podíleli na rozhodnutí v kauze navyšování základního jmění společnosti FTV Premiéra. Všichni současní členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pak podle mého soudu nesou odpovědnosti za postup v případě televize TV3, tedy ve věci licence pana Kindernaye.
Myslím si, že toto je dostatečný důvod k tomu, abychom zařadili tento bod na náš program a k věci diskutovali. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám všeobecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Hlásí se paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Pane předsedající, dámy a pánové, minule, když jsme se zabývali tímto tématem, jsem tady hovořila o tom, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání svým postupem ve věci TV3 porušuje svoji povinnost podle § 5 písm. a) mediálního zákona, to jest dohlížet na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Od té doby došlo kolem této televize k dalšímu vývoji. Především se rada rozhodla odejmout licenci akciové společnosti RTV Galaxie, a to pro pakované porušení zákona. Rada tedy našla řešení, které zažehnalo bezprostřední nebezpečí další mezinárodní arbitráže a případné porážky v ní. To je jistě zjištění pozitivní.
Na druhou stranu se ale musíme ptát, zda je to postačující důvod k plné spokojenosti s činností Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. A já rovnou odpovídám, že nikoliv. Výsledkem činnosti rady ve věci TV3 je totiž několik zcela zbytečných soudních sporů, jedna nadějně se rozvíjející televize byla prakticky zlikvidována, konkurence na televizním trhu omezena a diváci ochuzeni. A to rozhodně není výsledek, kterému bychom mohli tleskat, a přitom k ničemu z toho vůbec nemuselo - a já říkám, ani nemělo dojít.
O Radě pro rozhlasové a televizní vysílání se často mluví jako o zpolitizovaném orgánu. Já si ale nemyslím, že za kauzou TV3 jsou politické tlaky. Nabyla jsem přesvědčení, že zde došlo k nadřazení osobních vazeb a zájmů nad nestranným a nezávislým výkonem státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.
Vedle odvolání rady jako celku umožňuje zákon Poslanecké sněmovně navrhnout předsedovi vlády odvolání jednotlivých členů rady, pokud tito řádně nevykonávají svoji funkci nebo se dopustí takového jednání, které zpochybňuje jejich nestrannost, nezávislost anebo nestrannost rady. V případě některých členů rady jsme již delší dobu svědky jednání, které se podle mého mínění pohybuje na samé hranici tohoto ustanovení zákona. Jsem přesvědčena, že v případě TV3 byly v tomto směru překročeny všechny meze, které tato sněmovna může ještě tolerovat. A proto si myslím, že bychom měli zvážit schopnost jednotlivých členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vykonávat svoji funkci odpovědně a v souladu se zákonem.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Kdo se dále hlásí? Pan poslanec Pleva, poté pan ministr Dostál.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, před rokem a jedním měsícem prožívala Česká republika bouřlivou stávku v České televizi, kde se hovořilo o svobodě slova, o tom, že politikové chtějí ovlivňovat nezávislost médií. Co je za tímto bodem - odvolání rady nebo členů rady? Opět stejná písnička, opět politikové chtějí ovlivňovat nezávislost médií, a to prostřednictvím mediální rady, nikoliv veřejnoprávních médií, ale médií soukromých. Řekněme si to upřímně, řekněme si to na rovinu, řekněme si, že jsme kvůli tomu, abychom dosáhli také na soukromá média, ochotni znásilnit zákon, že jsme ochotni nedodržovat a porušovat zákon jenom proto, že se nám to právě hodí.
Pokud si totiž přečteme zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, víme, že můžeme odvolat radu jako celek, a to na základě toho, že nedodržuje ustanovení - závažně a opakovaně - paragrafu pět. O tom opakovaném porušování se domnívám, že bylo vždycky zvykem, že Poslanecká sněmovna musí opakovaně svým usnesením konstatovat, že rada se jako celek takového jednání dopouští. Pokud vím, Poslanecká sněmovna dosud takovéto konstatování svým usnesením nepřijala. Pak můžeme odvolat samozřejmě, jak říkala paní kolegyně Parkanová, jednotlivé členy rady. A to z důvodu, že se dopustili takového jednání, které zpochybňuje jeho nestrannost, nezávislost nebo nestrannost rady.
***