(15.40 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Jsem přesvědčen, že k oné dohodě nad českou reprezentací v Konventu, nad tím, že budou reprezentovány tři nejvýznamnější politické síly, jsme přistupovali mimo jiné také s vědomím toho, že každá z těchto politických sil přece jenom má poněkud odstíněný názor na budoucnost Evropské unie, čili k těm druhým dvěma, a že tudíž dotyčný reprezentant té které politické strany bude oprávněn v Konventu tento názor do určité míry tlumočit. Myslím, že je korektní to zde zdůraznit.
Jsem přesvědčen a myslím, že nominace z ostatních kandidátských i členských zemí mi dává za pravdu - já jsem ji studoval - a jsem přesvědčen, že podobný přístup zvolily i jiné kandidátské a členské země, a že se tedy snažily, pokud to bylo možné, vytvořit v rámci své reprezentace do Konventu jakýsi vějíř názorů, který by mohl přispět k vytvoření nejrůznějších variant a alternativ budoucího evropského vývoje.
Já si totiž nemyslím - a to mám zase pocit, že je to všeobecně sdílený názor - že Konvent, který je jakýmsi širokým a velkým mnohočlenným a mnohohlavým diskusním sborem, by měl vytvořit jednu variantu nebo jednu podobu nebo jeden obraz Evropské unie a její architektury v budoucnosti. Jsem přesvědčen, že je zapotřebí, aby těchto návrhů a podnětů vzniklo více, aby tedy výstup z Konventu nebyl pouze jeden, ale aby to bylo návrhů několik. Samozřejmě, že tyto návrhy budou potom předloženy legitimním politickým reprezentacím v roce 2004 na příští mezivládní konferenci o budoucnosti Evropské unie a tyto reprezentace potom na základě politických dohod rozhodnou, kterou alternativu si vyberou, kterou cestu budoucnosti Evropské unie zvolí.
Jsem přesvědčen, že by bylo dobré nastínit zde alespoň v několika stručných bodech, jaký asi budu prosazovat názor nebo jaký se chystám prosazovat názor na některé klíčové body evropského uspořádání v budoucnosti. Chtěl bych zároveň všechny kolegyně a kolegy ujistit, protože to zaznělo v některých vystoupeních, nebo to bylo dokonce napsáno v několika novinových článcích, že mou tezí rozhodně není dezintegrace Evropské unie, že to rozhodně není žádný návrat před Maastricht, že to není ani návrat před Římské smlouvy, a to prostě z toho důvodu, že takové úvahy by byly zcela nereálné. Myslím, že žádný relevantní český politik by se nemohl chtít zesměšnit tím, že by prosazoval něco, co nemá naději na přijetí.
Dovolte, abych se dotkl několika bodů. Budu hovořit velice krátce o tzv. evropské ústavě, o rozšiřování hlasování kvalifikovanou většinou a o odbourávání tzv. práva národního veta, budu hovořit o možnosti zapojení národních politických reprezentací do procesu tvorby evropské architektury a případně evropské legislativy.
Pokud jde o evropskou ústavu, chtěl bych především říci, že se nepřu o samotný název tohoto dokumentu. Je zde avizovaná shoda evropských politických elit v evropských reprezentacích, že by měl vzniknout v roce 2004 nový smluvní dokument - a otázkou diskuse zůstává, jestli tento dokument nahradí všechny stávající smluvní dokumenty, nebo jestli je pouze doplní, tato otázka je zatím otevřena - nicméně že by měl vzniknout nový smluvní dokument, který především vymezí dělbu kompetencí a dělbu pravomocí mezi evropské politické orgány a mezi národní politické reprezentace, tedy mezi národní vlády a národní parlamenty. K této zcela zásadní myšlence se hlásím i já a z tohoto důvodu budu samozřejmě podporovat vytvoření takového dokumentu. Především budu podporovat, aby rozdělení kompetencí mezi úroveň evropskou a úroveň národní bylo provedeno pokud možno explicitně a pokud možno co nejpřesněji, aby nedocházelo k nejasnostem, aby nedocházelo k mlhavým dvojznačným interpretacím, aby nedocházelo k tomu, co tady podle mého názoru bylo celkem trefně popsáno například Václavem Klausem i jinými politiky, tj. k jakémusi plíživému, na smluvním základě nepostavenému integračnímu procesu.
Domnívám se, že další integrace a integrační proces musí být založen na zcela jasném popisu dělby kompetencí mezi národní a evropskou úroveň. Stejně tak budu podporovat, aby tento dokument, chcete-li evropská ústava, byl spíše kratší než delší, aby byl spíše psán velmi jasným, explicitním a průzračně a srozumitelně hovořícím jazykem, nikoliv jazykem vágním, jazykem mlhavým, jazykem mnoha paragrafů, jazykem, který by znovu, jak jsem již řekl předtím, umožňoval mnohoznačnou, nejasnou a vůbec po všech stránkách mlhavou interpretaci.
Pokud jde o hlasování kvalifikovanou většinou, resp. o to, na jaké nové oblasti by mělo hlasování kvalifikovanou většinou být rozšířeno, tady je můj postoj celkem jednoznačný a jasný. Stavím se proti dalšímu rozšiřování hlasování kvalifikovanou většinou, a to především v oblasti fiskální, to znamená v oblasti sjednocování daní, ať přímých, nebo nepřímých, v oblasti sjednocování sociálních, zdravotních a penzijních pojišťovacích systémů. Jsem přesvědčen, že fiskální suverenita je důležitým atributem suverenity státní a že fiskální suverenita by neměla být odevzdávána na úroveň nadstátní nebo nadnárodní.
Chtěl bych zdůraznit, že toto není nikterak extrémní stanovisko. Je to stanovisko, které zastávají politické reprezentace mnoha evropských zemí. Pokud je mi známo, zastává ho například vládní reprezentace Velké Británie, Irska, zastávají ho reprezentace Švédska, Dánska a jiných zemí, stejně zase jako některé jiné země jsou horlivými stoupenci fiskální unifikace. Já se zde stavím na stranu odpůrců unifikace a myslím, že je to stanovisko a postoj zcela legitimní.
Pokud jde o možnost zapojení národních parlamentů nebo národních politických reprezentací do evropských procesů, je zde několik možností, jakým způsobem to učinit. Existuje návrh na zřízení jakési přídavné nebo druhé komory Evropského parlamentu, existuje více představ o tom, jakým způsobem by tato druhá komora mohla být koncipována. Jedna z těchto představ například praví, že by mohla být tato komora vytvořena formou evropské rady, jiná představa praví, že by mohla být vytvořena formou jakéhosi evropského senátu, to znamená, že by mohla být vytvořena z politických reprezentací národních států. To je mimochodem myšlenka, kterou vyslovil v parlamentu i prezident Václav Havel, a já tuto myšlenku, musím se přiznat, celkem podporuji.
Mohl bych velmi detailně popisovat a pokračovat v dalších jednotlivých názorech nebo popisech svého přístupu k dalším jednotlivostem a partikularitám, kterými se Konvent bude zabývat. Myslím si, že v tuto chvíli toto není zcela nezbytné. Samozřejmě, že pokud by vůle sněmovny byla jiná a pokud by mě někdo z vás chtěl požádat formou otázky nebo nějakého vybídnutí k tomu, abych v této prezentaci pokračoval, já to milerád učiním.
Nicméně jako shrnutí svého postoje vůči Evropské unii a vůči tomu, co bych prosazoval v Konventu, jakožto jakési zobecnění, bych zde řekl několik závěrečných vět.
Domnívám se, že Česká republika si musí hledat uvnitř Evropské unie své specifické místo a toto specifické místo a specifický postoj České republiky vůči evropskému integračnímu procesu nemůže být totožný a nebude totožný s postojem některých velkých evropských států, chcete-li evropských velmocí.
***