(9.30 hodin)
(pokračuje Emmerová)
To, jestli vykonávají zdravotnickou službu mimo tyto povinnosti, představuje pro ně - a nerada to slovo vždycky užívám - určitý trénink. To znamená, že ti lidé čím častěji tuto činnost vykonávají, tím lépe ji ovládají a tím lépe jsou sehraní. To je jedna skutečnost, která bezesporu svědčí pro to, že letecká záchranná služba ze strany státních provozovatelů je tímto plně zdůvodněna. Chci připomenout, že povinných 400 letových hodin musí prostě letec odlétat, a to samozřejmě buďto "kolem komína", jak se říká, anebo naprosto účelně ve službách civilního zdravotnictví. Tento fakt musíme také vzít v úvahu. Jinými slovy tyto činnosti se časově překrývají, a ať to počítá, kdo chce, jak chce, jako třeba kdysi pan poslanec Severa, tak prostě nutně musí vyjít státní provozovatel laciněji.
Dále musíme vzít v úvahu, že státní provozovatel má k dispozici více strojů. Dokonce vojáci nechali několik helikoptér adaptovat pro zdravotnické účely. Jestliže nebudou tyto stroje využívány v plném rozsahu, tak potom budou marně čekat v hangáru, protože někde prostě chce létat soukromý provozovatel.
Souhlasím s panem poslancem Chytkou, že ideální - a k tomu nakonec koncepce zdravotnictví směřuje - by bylo jedno krajské špičkové zařízení, ke kterému by byl zjednán naprosto bezproblémový a rychlý přístup, aby vlastně všichni občané měli nárok na kvalitní, vysoce kvalifikovanou a přístrojově zajištěnou zdravotní péči. To by byl ideál. Ovšem na druhé straně si musíme uvědomit, že ne všechna poranění a ne všechna onemocnění jsou nutná převážet helikoptérou, že to je samozřejmě služba nákladná, do jisté míry i riziková a že není možné tuto kapacitu vyčerpávat každou sebemenší příhodou.
Chtěla bych ještě připomenout, že v rámci změny - a teď mě možná kolegové z branně bezpečnostního výboru budou opravovat - ale po 11. září loňského roku se situace v zajišťování bezpečnosti a nakonec i v zajišťování pátrací činnosti změnila. Samozřejmě, že to bude vykonávat státní provozovatel, který je za to odpovědný.
Chtěla bych ještě závěrem poděkovat vojákům i policii, kteří se snaží tuto záchrannou službu provádět vysoce kvalifikovaným způsobem a kteří by byli ochotni tuto službu rozprostřít ještě na další střediska, pokud by nebyla nestátní organizace s ředitelkou paní Barborou Tachecí. Tam je úsilí velice intenzivní. Jestliže mi někdo vypočítá, o kolik anebo o jaké parametry je civilní záchranná služba kvalitnější než armádní nebo policejní, budu tomu ráda. Jenom vím, že minimálně 80 % její existence je hrazeno ze státního rozpočtu.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Miloš Titz, připraví se pan poslanec Milan Cabrnoch, dále se hlásí pan poslanec Jiří Maštálka.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že je velmi dobře, že se tato záležitost znovu otevírá, a že by měla být řešena přes nějakou specifickou komisi. Myslím si, že jde o tak odborné záležitosti, že s nimi zatěžovat plenární zasedání parlamentu podle mě nemá smysl. Nicméně jde o věc velmi citlivou, týkající se záchrany lidských životů, ale i svým způsobem ohrožení lidských životů, což dělá každý létající aparát, a je zapotřebí volit cestu nejmenšího možného ohrožení.
Chtěl bych říci jednu záležitost, která tady zatím nepadla, i když jsem nebyl asi na sto procent soustředěn. Vyhláška č. 101/1999 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., vyřadila leteckou záchrannou službu ze seznamu leteckých prací, který je uveden v ustanovení § 12 této vyhlášky, a stala se obchodní leteckou dopravou, na kterou se v plném rozsahu vztahuje předpis JAR OPS 3, který v ustanovení 3.001A stanovuje, že JAR OPS 3 předpisuje požadavky platné pro provoz libovolného vrtulníku k účelům obchodní letecké dopravy kterýmkoliv provozovatelem, jehož hlavní místo činnosti je ve společenském státě sdružených leteckých úřadů. JAR OPS 3 neplatí pro vrtulníky, jsou- li použity pro vojenské, celní a policejní služby.
V této souvislosti bych se chtěl zmínit, že těch rovin, které je zapotřebí splnit, je hned několik. Ta jedna je samotná základní konstrukce vrtulníku, kde rozeznáváme zhruba tři základní kategorie.
Za druhé. Je to vybavení vrtulníku buďto pro lety s vizuální, nebo nevizuální navigací, a dále je to osádka, pozemní personál, vybavení heliportů, a toto všechno musí být v takové souhře, aby možná rizika byla minimální.
Tady bych se obrátil samozřejmě na Ministerstvo zdravotnictví, že by mělo v této složité záležitosti vyvinout maximální úsilí, aby bylo na co nejvyšší odborné úrovni, a závisí jen na něm, se kterým provozovatelem podepíše nebo nepodepíše smlouvu.
Dále bych se chtěl trošku ohradit k tomu, že jestliže nejsou povoleny přelety vrtulníků v noci, že to významně ohrožuje záchranu lidských životů. Uvědomme si, že prakticky v noci nelze provádět primární zásah, tzn. přistát někde v terénu, kde o tom terénu nic nevím, kde nevidím nějaké možné překážky, dokonce ani nevím o podloží, kam ten vrtulník sedne, takže převážně vlastně jde o sekundární lety mezi jednou nemocnicí a jinou nemocnicí. A tady skutečně je otázka, zda tedy vrtulník s tím patřičným vysoce speciálním a také drahým vybavením v tomto přesunu v naší husté síti zdravotnických zařízení hraje tak naprosto zásadní roli, jak to bylo poněkud demagogicky vykládáno.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Milan Cabrnoch, připraví se pan kolega Jiří Maštálka.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, k tomuto tématu, otázce letecké záchranné služby, se věnujeme už poněkolikáté. Asi nemusím připomínat, že i já jsem již pana ministra před více než jedním rokem v této věci interpeloval, a bohužel musím spolu s mnohými z vás konstatovat, že otázka letecké záchranné služby byla a zůstává neřešena - a řešena být musí, protože pokud nenalezneme jasné, transparentní a jednoznačné řešení, tak se k ní budeme muset vracet.
Je nezbytné nalézt systém, který bude jednotný, spravedlivý a vyvážený, protože je naší povinností, a především povinností ministra zdravotnictví, zajistit určitou míru rovnosti přístupu ke zdravotní péči pro všechny obyvatele České republiky. Tento spravedlivý a rovný přístup nalezen dosud nebyl.
V této věci se na mne obrátil zástupce hejtmana kraje Vysočina pan dr. Vystrčil.
***