(10.10 hodin)
(pokračuje Severa)
Konkrétně řeknu, když zde zaznívá mnoho argumentů, proč se zabýváme touto problematikou z hlediska efektivity rozmístění středisek, z hlediska předpisů. Je to proto, že obecný trend ve světě skutečně je takový, že se ukazuje, že státní provozovatelé mnohdy nesplňují efektivitu, která se po nich žádá. Mám zde například tendence z několika zemí, které postupují obdobným způsobem, jako se zdá, že budeme postupovat my, neboť jsme zjistili z různých analýz, že provoz státních provozovatelů je minimálně stejně drahý, ne-li dražší než provoz provozovatelů nestátních.
Pro vaši informaci. V Rakousku ze 16 středisek letecké záchranné služby ani jedno středisko už dnes neprovozují státními provozovateli. V Německu z 55 středisek je valná většina - 39 - středisek provozována soukromými provozovateli a 16 středisek zajišťuje určitým způsobem přes tato soukromá střediska policie. Ve Velké Británii z 15 středisek pouze 2 střediska jsou v gesci státního provozovatele policie. Ve Francii z 28 středisek je to 5 středisek pro státní, 23 pro nestátní provozovatele. Na Slovensku v žádném středisku není provozována tato služba státním provozovatelem.
Ze všech států jsou informace v tom smyslu, že se do budoucna budou omezovat služby státních provozovatelů, protože docházejí ke stejným závěrům, jako jsme došli ve výboru pro obranu a bezpečnost my, že chybí metodika, skutečné možnosti průkazně ukázat, jak drahá je služba státních provozovatelů. Když to dopočítáme jinými způsoby nežli kritérii a metodikami, které by měly být stanoveny, zjišťujeme, že jsou skutečně státní provozovatelé dražší.
Ale to bych nepovažoval za zásadní v tuto chvíli rozebírat. Mně jde o to, abychom se shodli na nějakém řešení do budoucna. V podrobné rozpravě budu navrhovat, aby byla zřízena dočasná komise, která by během dvou měsíců s odborníky, o kterých zde byla řeč, zejména se zdravotníky, vytvořila analýzu a koncepci toho, co bude dále. V podrobné rozpravě se vrátím k této problematice a řeknu konkrétní návrhy na usnesení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude místopředseda Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, přiznám se, že mě velmi zaskočilo vystoupení pana ministra zdravotnictví, neboť jsem ho vždy považoval za kultivovaného džentlmena v řadách vlády. Mám pocit, že pravidlo, že zvýšený hlas se vždy používá tehdy, když chybějí argumenty, možná je v tuto chvíli na místě. Je mi líto, že to musím konstatovat. Stejně tak je mi líto, že pan ministr na nás zvýšil hlas a že spíše než argumenty se nás snažil přesvědčit vysokou intenzitou svého hlasu při vystoupení.
Pan ministr se nám snažil vsugerovat myšlenku, že de facto za problém, který teď projednáváme, mohou poslanci, protože se snaží vyděsit veřejnost, že se snaží strašit a že straší, protože je před volbami, protože od toho očekávají snad nějaký zisk. Musím to odmítnout, protože dá se veřejnost strašit před některými kroky této vlády, ale myslím, že v tomto případě nejde o plané strašení, ale jen o upozornění na konkrétní selhání konkrétních představitelů vlády, resp. jejích úřadů ve věci, která se občanů tak bytostně dotýká, neboť jde o jejich zdraví a jejich životy.
Souhlasím s tím, že naše zdravotnictví potřebuje důvěru veřejnosti. Dodal bych, že nejen zdravotnictví. Důvěru české veřejnosti potřebuje například policie, vláda jako taková, potřebujeme i my poslanci, zákonodárný sbor. Nicméně otázka zní, jak tuto důvěru můžeme získat. Nemyslím si, že důvěru bychom mohli získat tím, že se budeme snažit věci, které jsou problematické, zamést pod stůl, když se nebudeme snažit věci otevřeně a nutno říci také kriticky vůči těm, kteří pochybili, řešit.
Problém, který existuje, nebyl problém, který zavinili poslanci, a nejsou za něj zodpovědní poslanci. Problém, který řešíme, je podle mne mimo jiné také součástí toho, co bych označil za dlouhodobou cílenou snahu této administrativy - zlikvidovat soukromou činnost v oblasti letecké záchranné služby. Velmi dobře si pamatuji na rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra, které počítaly s masivním nákupem vrtulníků i přesto, že leteckou záchrannou službu dosud zajišťovaly a zajišťují také soukromé společnosti.
Myslím, že konkrétní problém, který nastal na přelomu tohoto a loňského roku, by nenastal, kdyby skutečně existovala nějaká promyšlená, propracovaná logická koncepce letecké záchranné služby v České republice. Myslím, že je nejvyšší čas, aby se vláda prokazatelně a veřejně vzdala svého úmyslu, který je skrytý v jednom z jejích usnesení: úmyslu zlikvidovat soukromou leteckou záchrannou službu. Kdyby vláda, potažmo Ministerstvo zdravotnictví předložilo ucelenou promyšlenou, propracovanou koncepci letecké záchranné služby, která bude postavena nikoli na provozu armádních vrtulníků, nikoli na provozu policejních vrtulníků, ale na provozu civilní letecké záchranné služby, kterou budou zajišťovat soukromé společnosti tak, aby to bylo výhodné jak pro ně, tak samozřejmě pro stát, ale zejména pro všechny občany, kteří jejich službu a jejich péči bytostně potřebují.
Bohužel po proběhnuvší diskusi musím navrhnout v podrobné rozpravě usnesení, které nemyslím zle, ale jako výzvu pro ministerstvo a pana ministra do budoucna - aby se zamysleli na tím, co proběhlo, aby se pokusili urychleně tento problém jednou provždy v dobrém slova smyslu sprovodit ze světa.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dále se hlásí ministr vnitra Stanislav Gross.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, k tomuto bodu jsem původně nechtěl vystupovat. Držel jsem se dost dlouho, abych nevystupoval k tomuto bodu. Nicméně mám pocit, že jsou na místě výzvy, které zde byly od několika řečníků, včetně od předkladatele tohoto bodu pana poslance Severy, abychom se vrátili k tomuto bodu, přestože i on nám potom utekl trochu někam jinam, když zde suše konstatoval, že státní provozovatelé jsou dražší než soukromí. Přitom to není pravda, resp. není to v tuto chvíli jednoznačně doložitelným faktem. Já jsem např. neviděl ty propočty, které jsou žádány od státních provozovatelů. Nebyli je schopni soukromí dodat. Ale to je jiná věc, to opravdu nepatří do této debaty.
Souhlasím s tím, aby se příslušné výbory Poslanecké sněmovny a případné komise zabývaly koncepcí, protože na tom se určitě nic nezkazí. Nicméně některé argumenty, které v rozpravě padají, jsou argumenty úplně mimo. Ve své podstatě mě vyprovokovalo k vystoupení konstatování mého předřečníka, které hovoří o tom, že by se vláda konečně měla vzdát svého úmyslu, aby soukromí provozovatelé byli vytlačeni, protože to je jednoznačné usvědčení z toho, že pan místopředseda Langer bojuje proti něčemu, co vůbec nezná. Bojuje proti usnesení vlády České republiky č. 29/2001, které ale jednoznačně konstatuje, že chceme budovat paralelní systém, kdy dokonce více středisek by mělo být provozováno soukromými provozovateli a omezený počet státními provozovateli. Existuje-li toto usnesení, ve kterém je toto řečeno, není možné žádat, aby takové usnesení bylo zrušeno, resp. obviňovat vládu z toho, že chce soukromé provozovatele z tohoto vytlačit. Nejlépe je nejprve se seznámit s příslušným usnesením a toto usnesení je 1029/2001.
***