(9.30 hodin)
(pokračuje Tvrdík)
Mám zde před sebou přehled alespoň těch hlavních. Je to přehled zajímavý, poučný, ale svou výslednou efektivitou zároveň i trochu smutný.
Prvním uceleným dokumentem v oblasti modernizace vojenského letectva, který byl vzat vládou ČR v roce 1993 na vědomí, byl "Záměr výstavby vzdušných sil v letech 1993 - 1997".
Studie společné česko-americké komise pro modernizaci protivzdušné obrany z roku 1996 podpořila výměnu dosluhujících nadzvukových letadel za nová nadzvuková.
Schůzka vybraných ministrů ze 17. února 1997 ke koncepci rozvoje vzdušných sil pod vedením tehdejšího premiéra skončila závěrem předložit vládě ČR materiál, který bude bez variant a bude obsahovat mimo jiné rozhodnutí o nákupu nadzvukových letadel včetně základní úvahy o nezbytném počtu letadel. Na to navazoval souhlas vlády z 26. března 1997 se záměrem nákupu nadzvukové letecké techniky v zahraničí tak, aby operační nasazení bylo realizováno nejpozději v roce 2003.
V roce 1999 byla usnesením vlády ČR ze dne 9. 6. schválena "Koncepce výstavby resortu obrany", ve které je rovněž zakotven nákup nových nadzvukových letadel.
"Studie o vzdušné obraně České republiky" předložená Severoatlantickou Aliancí v lednu 2000 doporučila kombinaci víceúčelových nadzvukových letounů a moderních protiletadlových kompletů.
Dne 16. října 2000 přijala vláda usnesení 1033, kterým rozhodla o vypsání výběrového řízení na dodavatele víceúčelových nadzvukových taktických letadel pro Armádu ČR. Výběrové řízení bylo formálně ukončeno přijetím usnesení vlády ze dne 29. října 2001, kterým vláda vzala na vědomí předloženou zprávu a závěr komise pro výběr nadzvukových letadel, že nabídka konsorcia SAAB-BAE SYSTEMS splnila požadavky zadávací dokumentace.
Dne 10. prosince vláda schválila Komplexní návrh dalšího postupu ve věci vyzbrojení Armády ČR víceúčelovými taktickými nadzvukovými letouny a 28. ledna 2002, to znamená před několika dny, přijala i další navazující dokument - Zabezpečení vzdušného prostoru České republiky. Tento materiál, podléhající nezbytnému stupni utajení, by měl - zvláště pak s dalšími poznatky již získanými nebo stále získávanými v průběhu kontraktačních jednání - tvořit reálný základ reálné odborné debaty. Podtrhuji základ, neboť k získání plného a komplexního pohledu by bylo nutné ještě dále doplnit stovky a tisíce stran, reprezentované zejména aliančními standardizačními dokumenty, našimi postupy a předpisy a analýzami, které byly v této souvislosti učiněny odborníky ať již resortu obrany nebo mimo něj, včetně odborníků Aliance.
Víte dobře, jaké jsou priority Severoatlantické aliance. Pokud začneme od těch nejzákladnějších, koncepčních, potom je to především snaha, aby každá členská země byla schopna důvěryhodným způsobem zabezpečit zejména svoji vlastní obranu a dále přispět ke společné obraně všech. Sdílení nákladů se zde nedá v žádném případě interpretovat jako doplácení jednoho na druhého v oblastech, kde je nutné, aby si každý plnil své domácí úkoly. A pokud budeme mluvit zejména o době míru, potom jedním ze základních domácích úkolů je zabezpečení obrany vlastního vzdušného prostoru. A právě o tom by měla být naše debata politická i odborná.
Chceme splnit svoje domácí úkoly v Alianci, a pokud ano, tak jakým způsobem?
Možná v debatě nabídnete, že NATO po nás stíhačky nechce, má jich samo dost. To je sice pravda, ale pouze částečná. Je pravda, že Aliance má stíhačů relativně dost. Na druhé straně se mu od členských zemí nedostává jiných letounů potřebných k plnění dalších důležitých úkolů vzdušných sil. Nákup Gripenu, který je bezpochyby víceúčelovým letounem, nejenom stíhačem, by nám při volbě vhodných zbraňových systémů umožnil plnit i ze strany Aliance velmi prioritní úkoly, např. při umlčování protivníkovy vzdušné obrany. Je to opět volba mezi stavem "chtít a mít", resp. moci si dovolit.
Já plně respektuji, že tento stát má své priority, stejně tak jako každý z nás, všichni občané této země. Respektuji, že to nemusí být zrovna nové stíhačky. Nechci zde strašit v tomto kontextu s bezpečností, ale uvědomme si opět, že mluvíme ne o 24 kusech velmi sofistikované, a tím i drahé zbraně, ale o celém systému, jehož je tato zbraň součástí a výslednicí. Systém bez této výslednice ale hodně ztrácí na smyslu. Ztrácí na smyslu i potřebný systém výcviku, přípravy, zabezpečení, a mohl bych pokračovat ještě dlouho.
Obrana a bezpečnost je přitom svým způsobem něco, co většina lidí chápe jako jakési nutné zlo, které k životu patří, ale o němž se nehodí příliš mluvit, protože prostě je. Je to svým způsobem jako s nemocí a medicínou. V plném zdraví nechceme většinou o doktorovi ani slyšet, ale pevně doufáme, že když jej budeme potřebovat, bude ihned k dispozici se vším, co nám pomůže z trablů. Pokud tomu tak náhodou není, máme problém. Podobně i u obrany, armády, vzdušných sil či letadel. V zemi, kterou kdysi kdosi nazval Utopia, by nic z toho asi nebylo třeba. U nás, ve světě, ve 21. století, po 11. září říkám - nevím, prostě nevím.
Nechci přitom ale tvrdit, že 24 letounů znamená totální zabezpečení našeho vzdušného prostoru. Znamená to minimální důvěryhodný a smysluplný příspěvek do systému, který se nám nabízí prostřednictvím členství v Alianci. Tento systém se jmenuje NATINEADS a vycházíme z něj nejen v našich podkladových studiích, ale i v koncepčních představách o fungování našeho letectva v budoucnosti v aliančním kontextu. Opět se ale dostáváme k otázce - co vlastně bude tím skalpelem v rukou chirurga bránícího přesnými řezy náš vzdušný prostor? V roce 2004 dosluhující MiG 21? Nový nadzvukový letoun v rukou českých pilotů? Anebo nadzvukový letoun v rukou pilotů zahraničních armád?
Můžete namítnout: vždyť máme svůj "hezký český" letoun L-159 ALCA. Na co další?
Chtěl bych v této souvislosti jednoznačně objasnit jeden mýtus. L-159, jakkoliv má určitě potenciál být ve své kategorii velmi dobrým a uznávaným letounem, zůstane vždy a pouze nutně letounem své kategorie, tzn. lehkým podzvukovým bitevním letounem, pokračovatelem rodiny cvičných a cvičně bojových letadel. Nikdy nebude plnohodnotným stíhačem, neboť jím ani nebyl zamýšlen se stát a neboť jím být nemůže. V základní konfiguraci, tak jak jej dnes Armáda ČR dostává, se navíc daleko více systémově podobá svým rodinným předkům než svému konečnému zařazení mezi lehké bitevníky.
Na to navazuje další mýtus, a neváhám použít slova nedorozumění. Je vyjadřován nejčastěji tak, že je rozpor mezi Gripenem a reformou ozbrojených sil, že v jejich vztahu je jakýsi antagonismus. Musím jednoznačně říci, že je to opravdu nepochopení, a kdo to říká, tak lže! Antagonismus, ať již skrytý, nebo otevřenější, existuje, ale v jiné poloze, mezi L-159 a reformou. L-159 nám ve stavu, v jakém si ji můžeme dovolit, nepřinese požadované schopnosti pro reformovanou armádu. Může to znít tvrdě a krutě a nechápejte to prosím jako můj útok na letoun L-159, nicméně fakta mluví jasně: bez realizace růstového programu, nákupu potřebné výzbroje a realizace programu jako celku je jen velmi obtížné uvažovat o smysluplné symbióze L-159 a reformy. Je to přes téměř 50 miliard, které nás program bude stát, a přináší nám pouze základní verzi.
Chci zároveň, abyste v této souvislosti jasně slyšeli, že realizace projektu Gripen nyní s největší pravděpodobností pomůže reformu urychlit. Pomůže ji urychlit zejména tím, že nám alespoň částečně pomůže z uličky zvané ALCA, ale že nám současně zvýší pronikavým způsobem celkové schopnosti armády a uvolní i část zdrojů, které by bylo nutné vynakládat jinde tak jako tak. Vše samozřejmě za předpokladů, za jakých jsem i já souhlasil ve vládě s možností vůbec zahájit kontraktační jednání. Jedním ze základních byl jasný požadavek, aby financování nákupu probíhalo až od konce roku 2008. Ale i tom je onen jednostránkový zákon, který vám předkládám. Není to bláhová snaha o bianco šek na x desítek miliard. Je to pouze výslednice dlouhých zvažování odborníků, tisíců stran analýz, návrhů, dokumentů, o jejichž části jsem před chvílí hovořil. Nejsem ani fantasta, ani ekvilibrista, který by vás chtěl zavázat k největšímu vyzbrojovacímu projektu této země souhlasem s jednou jedinou stránkou papíru. Ale právě proto, že věřím, že za touto jedinou stranou je skutečný obsah, předkládám vám jej pouze takto.
Předkládám vám jej k rozhodnutí o dalším směřování vzdušných sil a o dalším směřování obranyschopnosti této země. Předkládám vám jej jako jednu alternativu, o které jsem ochoten a připraven vést diskusi. Alternativu, od které ale očekávám, že se vyvine v rozhodnutí. V rozhodnutí, které bude výsledkem odborných a transparentních debat. Znovu říkám - nabízím maximální vstřícnost a otevřenost.
***