(11.20 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, chci úvodem dát návrh na to, aby sněmovna ve druhém čtení tento návrh zamítla. Pokud by návrh na zamítnutí sněmovna neakceptovala, aby byl návrh vrácen výboru k novému projednání.
Když sněmovna propustila tento návrh zákona do druhého čtení, hovořil jsem o této věci s předsedou školského výboru poslancem Marešem s tím, že by se tímto návrhem měl zabývat i tento výbor. Považuji za chybu, že se tak nestalo. Myslím, že není všem dnům konec. Pokud nebude sněmovna ochotna návrh zamítnout, měl by se tím skutečně zabývat i tento výbor, protože tato problematika se týká otázky, jak zacházet s národní minulostí, a to je nepochybně věc vzdělávání, vědy apod. To na doplnění mých procedurálních návrhů.
Nyní k věci samé. Hovořil jsem o té záležitosti poměrně podrobně v prvním čtení, takže argumenty nebudu opakovat. Jenom chci říci, že slovo zástupce navrhovatelů poslance Krásy, který se tak lehce vyrovnal se záporným stanoviskem Akademie věd i dalších vědeckých institucí z oblasti historie, je pro mne dokladem toho, že pro poslance Krásu v jeho utkvělých představách samozřejmě žádné jiné argumenty, které by byly relevantní, neexistují. Myslím si, že bychom skutečně neměli stanoviska vědeckých institucí z oblasti historie brát na lehkou váhu. Považuji za chybu, že se s touto věcí zachází jako s určitou politickou kauzou, která má být tak nebo onak využita a zneužita.
Samozřejmě historie je jedna, ale historie se dá různým způsobem vykládat. I v době první republiky byli stoupenci Masarykova pojetí dějin, které navazovalo na Palackého, byli stoupenci Pekařova pojetí dějin, byli stoupenci katolického integralismu, a to se samozřejmě promítalo i v určitých politických zápasech. Nechci v tomto směru historii z těchto politických střetů vylučovat. Zároveň je ale třeba zabezpečit, aby historické zkoumání se dělo podle pravidel historické nauky, aby historické instituce měly rovné příležitosti. Už při rozpravě v prvním čtení jsem hovořil o tom, že není důvodu tu obnovovat nějaký Institut dějin KSČ. Prostě nějaký institut, který má zvláštní výsostné postavení, ať už má k dispozici archivy, nebo i jiným způsobem, například jak by měl být jmenován ředitel této instituce. Považuji to za pochybné a podivné. Nemyslím si, že bychom v této praxi měli pokračovat.
Myslím, že po třinácti letech demokratického vývoje bychom k těmto otázkám měli přistupovat normálně, to znamená, co patří historické vědě, nechat historikům a starat se o to, aby historické instituce měly dostatečné prostředky k tomu, aby se těmito otázkami zabývat mohly.
Minule jsem hovořil i o tom - a citoval jsem tady Karla Bartoška - že se nestaráme o to, aby na vysokých školách byla zabezpečena skutečně nejen výuka, ale bádání o posledních desetiletích našeho vývoje. Toto jsou otázky, které by měly být zkoumány komplexně. V tomto směru si myslím, že nemusíme odmítat samu ideu nějaké takové instituce, ale měla by být předmětem serióznějšího posouzení. Návrh by měl přijít od vlády, měl by projít normálním legislativním procesem, kde by všechny příslušné instituce - a to znamená i vědecké instituce - se k tomu mohly vyslovit, abychom jejich stanoviska mohli znát.
Nevím, kdo z vás se zamyslel nad stanoviskem vědecké rady Ústavu pro soudobé dějiny, které také odůvodněně tento návrh odmítá. Myslím si, že jsou to věci vážné, a že bychom tedy z utilitárně politických důvodů, jejichž účelnost není na mně, abych posuzoval, ale neměly by takovéto motivy být rozhodující při jednání o této věci, která je velmi vážná.
K tomu, co říkal kolega Krása, který zkušenostmi z vývoje v Německu po sjednocení argumentuje velmi jednostranně, bych chtěl uvést, že zdaleka se nedá říci, že by tomu jeho účelu, o kterém hovořil, se v Německu dostalo podstatně větší váhy v tom smyslu, jak on si to přeje, než u nás. I pro Německo - zejména pro východní Německo, pro země, které dříve tvořily Německou demokratickou republiku - není rozhodující vyrovnávání se s minulostí, ale rozhodující jsou problémy současnosti, veliká nezaměstnanost, to, že se nepodařilo přes obrovské miliardové injekce a investice hospodářství ve východním Německu dostat na podstatně vyšší úroveň. Proto tam také je velmi silná PDS. Jak víme, tvoří i koalici v zemi Berlín jako hlavním městě spolkové republiky.
Říkám to proto, abychom se zkušenostmi z vyrovnávání se s minulostí zacházeli věcně. To je i argument pro to, abychom k minulosti přistupovali opravdu jako k historii a postarali se o to tím, že budou vypsány příslušné granty, že budou na to finanční prostředky, aby vědecké instituce, ty, které jsou, se minulostí mohly zabývat, měly na to dost prostředků, aby byla připravována i generace nových historiků, nových sociologů, kteří tuto problematiku budou zkoumat.
Pokud máme za to, že by měl být zřízen nějaký zvláštní ústav, věnujme tomu pozornost, ale ne v hektické době před volbami, kdy z toho chceme udělat nějaký předvolební šlágr, ale nechme to na dobu klidnější, na to, aby tato instituce mohla být pojata opravdu jako instituce sloužící národním cílům.
Kolega Krása se také vůbec nevyrovnal s tím - a také na mé námitky a otázky, které jsem formuloval v minulosti, nikdo nereagoval - že tu existuje Ústav pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Pracuje v něm několik desítek lidí. Vztah této instituce k nově zřizovanému institutu vůbec není řešen. Nemluvě o tom, že na to upozorňuje i vláda. Navrhovatelé si vůbec nedělali starosti s tím, kolik zřízení této instituce včetně přestěhovávání fondů atd. bude stát, odkud se na to prostředky vezmou.
Končím své úvodní slovo - bližší argumentaci odkazuji na diskusi v prvním čtení - opakováním svých návrhů na zamítnutí. Pokud návrh na zamítnutí neprojde, na vrácení výboru k novému projednání a dávám sněmovně v úvahu, aby přikázala tento návrh i výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní uděluji slovo panu poslanci Stanislavu Křečkovi, připraví se pan kolega František Pejřil.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, tento návrh zákona patří k těm, jak výstižně říkala paní poslankyně Němcová - kdyby se člověk tady umluvil, tak to nemá žádný význam, protože všichni jsme nějak o tom přesvědčeni.
Patřil jsem k těm několika poslancům ČSSD, kteří hlasovali pro zpřístupnění svazků Státní bezpečnosti. V žádném případě proto u mne nehrozí jakýkoli střet zájmů.
Podle mého názoru předkladatelé tohoto zákona zneužili zákona o zpřístupnění svazků tím, že podali tento zákon ve stejné době.
***