(9.20 hodin)
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte, abych vás seznámila s usnesením rozpočtového výboru, které přijal tento výbor na své 56. schůzi dne 20. února t. r. k vládnímu návrhu zákona o nadacích a nadačních fondech, tisk číslo 1090. V tomto usnesení rozpočtový výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby předloženou novelu zákona zamítla.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Hlásí se paní poslankyně Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji ještě jednou za slovo. Dovolíte-li ještě pár poznámek k tomu, co zde přednesl pan ministr, pak v podstatě to hlavní sdělení učinil za mne pan místopředseda. Opravdu by bylo bývalo vhodnější a pro všechny strany prospěšnější, kdyby nás pan ministr poctil svou návštěvou častěji, a to zejména v rozpočtovém výboru, kde se jeho návrh projednával. Myslím, že to byl jediný jeho zákon, který projednával rozpočtový výbor, pokud se nemýlím - pokud se mýlím, tak se omlouvám -, ale ani na tuto jedinou schůzi rozpočtového výboru se pan ministr nedostavil a nemohl nás podobně plamenným projevem přesvědčit o tom, že se mýlíme a on že má pravdu.
Podstata věci, když si odmyslím toto entrée, spočívá v tom, že v ČR existují nadace. Nadace mají nějaké jmění. Toto jmění jim bylo zvýšeno rozhodnutím Poslanecké sněmovny rozdělením Nadačního investičního fondu. O částkách, které zde padly, víme. Je to více než jedna miliarda, dostaneme se v krátké době na číslo dvou miliard. Majetek nadací musí být nějakým způsobem obhospodařován, jak to ukládá zákon, a zákon říká výslovně, že má tento majetek sloužit účelu, k jakému byla nadace zřízena. Nadace má usilovat o to, aby maximum prostředků, které získá, šlo právě na tyto účely.
Předkládaná novela měla řešit pouze technickou záležitost spojenou s převodem peněz z Nadačního investičního fondu tak, aby tyto peníze nebránily možnosti při zapsání do rejstříku a vyjednávání před soudem. Nicméně se neuchýlila pouze k řešení tohoto technického problému, ale pan ministr nám předkládá novelu, která zároveň umožňuje nadacím investovat a stát se podnikatelským subjektem více než subjektem nadačním.
Já chci zcela zásadně odmítnout ta slova, která zde zazněla, že snad někdo pochybuje o tom, že nadace nejsou vhodným doplňkem naší společnosti, že zde nemají své místo a že si nevážíme jejich aktivit. O tom tady nikdo nemluvil, nikdo toto téma do diskuse nevznášel. My jsme se pouze obávali toho a měli jsme námitku k tomu, zda je opravdu žádoucí, aby z nadačního sektoru se stal víceméně sektor podnikatelský. To neznamená, že máme nějaké výhrady k podnikatelskému sektoru, ale je třeba tyto dva sektory opravdu odlišit, protože každý z nich má jiná pravidla a má zejména jiné poslání. O tomto rozložení sil mezi nadacemi a podnikatelským sektorem jsme se bavili, nepadlo slovo o tom, že by tady neměly mít své místo. Proto velmi prosím, aby v příští debatě, pokud ještě pan ministr bude mluvit, tato slova už nepoužíval.
Opravdu se jedná nyní o to, abychom se rozhodli, zda chceme posílit možnost financování nadací do různých finančních produktů, rozšířit tuto možnost nad stávající, včetně rizik, která s tím souvisejí. Pan ministr nám říká, že rizika jsou chráněna předloženou novelou, že vždy nějaká míra rizika existuje. Domnívám se ale, že tato rizika řádně chráněna nejsou, a nic jiného než toto mé přesvědčení tu není. A ovšem i přesvědčení, že vláda si nedala vůbec žádnou práci, aby zhodnotila dopad změny daně z příjmu do státního rozpočtu, a jen nonšalantně tady hází ciframi v prvním čtení, přechází je v jednání v rozpočtovém výboru, kde, jak jsem řekla, pan ministr nebyl, a nemohl tudíž kvalifikovaně odpovědět, a ani nijak výrazně nás těchto obav nezbavil ani nyní.
Proto mi nezbývá nic jiného, než zůstat na svém stanovisku, které - znovu zdůrazňuji - nemá nic společného s tím, že bych si nevážila práce nadačního sektoru, ale má za základ pouze to, že jsem přesvědčena, že navržená novela je příliš velkým rozšířením možnosti investování pro nadace, spojeným s příliš velkým rizikem, a nedobře vyjádřeným dopadem do státního rozpočtu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kdo se dále hlásí? Ještě jednou paní kolegyně Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Já se omlouvám, zapomněla jsem na to nejpodstatnější, to je, že žádám sněmovnu chvíli o pozornost, poněvadž chci přednést návrh na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Dále pan poslanec Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jak už připomněl pan ministr Březina, v rozpočtovém výboru jsme hovořili o nebezpečích, která z tohoto zákona vyplývají.
Tato sněmovna se do dnešních dnů vypořádává s následky zkrachovaných kampeliček. Kampeličkáři obviňují sněmovnu, že přijala špatný zákon, Ministerstvo financí je obviňováno, že nezajistilo kontrolu hospodaření kampeliček a opožděně zřídilo Úřad pro dozor nad družstevními záložnami, který neplnil své povinnosti. Někteří poslanci v této sněmovně pak obviňovali kampeličkáře, že se měli sami postarat o důkladnější kontrolu hospodaření kampeliček. Je to v úhrnu velmi drahá zkušenost, která stojí daňové poplatníky skoro 8 mld. Kč.
Předložením tohoto návrhu zákona však nabývám přesvědčení, že nám ani vládě toto drahé poučení nestačí. Musím sněmovně připomenout, že jsme do nadací za poslední období převedli z Nadačního investičního fondu, tedy z privatizace, částku kolem 2 mld. Kč. Nebude tedy divu, že to může být tučným soustem pro různé finanční jestřáby, kteří se soustředí na mnohdy nepřipravené členy správních rad nadací či jejich dozorčích rad, kteří navíc nebudou mít osobní odpovědnost za svěřené finanční prostředky. O správách auditorů, které zde byly připomenuty, mám bohužel nevalné mínění.
Já vím, že se bude argumentovat tím, že nadace mohou hospodařit jen s prostředky, které získají z darů a možná i z velmi nízkých úroků u bank, a ony budou chtít investovat do něčeho, co jim přinese větší zisky. Podívejme se však, kolik fondů za poslední rok snížilo svoji hodnotu. Jako příklad uvádím vychvalovaný americký fond Pioneer Trust, který snížil svou hodnotu majetku asi o 33 %. Nadace, která by tam investovala, by měla rázem ztrátu z 10 mil. Kč částku větší než tři miliony korun.
Dejme šanci nadacím, ať se postupně zorientují v hospodaření osvědčenými prostředky, které jsme jim dali do vínku v zákoně. Teprve poté bychom mohli uvažovat o postupném uvolňování podle toho, jak se bude v tomto státě zlepšovat právní vědomí.
Dávám proto i já návrh na zamítnutí zákona po obecné rozpravě.
***