(9.40 hodin)
(pokračuje Bláha)
Vnucuje se myšlenka, že tisíce starostů a obcí píší, všichni máme maily a kritiku. Jako zpravodaje mě všichni znají a můj mail také. Není pravdou, že stovky rozhořčených spoluobčanů a obcí nám posílají tyto maily. Dostal jsem celkem tři - slovy tři.
Na druhé straně jsem zde říkal, že je bohužel problém, že tento návrh zákona není o občanech, bohužel je o něčem jiném. Je to o úřednících magistrátu Prahy a jejich schopnostech či menších schopnostech.
Bohužel, hovořil jsem naprosto profesionálně a zodpovědně a nebylo na to předkladateli nijak reagováno, protože nemohli reagovat, protože vědí, že to tak je, že jsou studie, včetně studií nejen Svazu měst a obcí, ale třeba i Ekokomu a další. Tyto studie říkají, jak je to s hrazením zbylého odpadu a jak je to s tím, když už v roce 1998 1500 a později 2500 obcí mohlo využít tzv. kapitační platby, která se osvědčila, kde propad tzv. netřídění, který byl často argumentem, že lidé se zlobí, proč by třídili, když mají platit a nemají úlevy. Ano, skutečně ve všech statistikách se vykazuje, že třídění na 6 až 7 měsíců pokleslo ze stavu, který byl předtím, a dnes, po roce a půl, je na stavu stávajícím.
A pozor, sami zastupitelé na jednání podvýboru dokázali - včetně letáků - že mají nárůst třídění. Alespoň tak to tvrdili zastupitelé i hl. m. Prahy.
Mrzí mě, že nehovoříme o tom, že je to také věcí resortu Ministerstva životního prostředí, ale každého jednoho zastupitelstva, jeho úředníků a jeho zájmu o výklad spoluobčanům, v čem spočívá dvojí platba nebo dvakrát maximálně 250 Kč, které platí. A v čem spočívá ta možnost, když vzniká úleva druhých 250 korun právě za to třídění. Je to bohužel o tom, že by to muselo být spočítáno, alespoň v úrovni teorie, ze skutečnosti předchozích několika let svozů a jiných zkušeností organizací, které mají studie ve větším vzorku, aby se dalo říci ano, vážení spoluobčané, vy máte povinnost platit, třídění, které jsme zavedli, a které zde funguje. Vy, když máte tuto povinnost, na druhé straně přece víte, že po nás zase můžete chtít, plným právem, nabídku, jak se svého odpadu zbavit.
Ten leitmotiv je jeden jediný, aby se zamezilo nebo se minimalizoval, zvláště na venkově, vznik černých skládek. Toho, kdo povinně platí, už nic nenutí, když jede z chaty nebo z trvalého bydliště, aby podél dálnice či kdekoliv jinde ten pytel odhodil. Ale má to jednu podmínku - je to o informovanosti, že už se to v podstatě takovéto rodině nebo občanovi nevyplatí, protože to pravidlo je přesné a naprosto dané. A pak je mu třeba říci - my můžeme využít strop, my ho využijeme v tom okamžiku, když se ukáže, že občané dávají všechno na jednu hromadu a v podstatě třídění, které jsme do této doby nabízeli, přestávají využívat. Pak se nám to prodraží a my jako město budeme muset reagovat.
Myslím, že z pohledu životního prostředí především a chodu obcí vedle sebe sousedících a mezi nimi velkých chatových oblastí, často obcí, které si vidí do talíře, často stejných starostů ze středních a malých obcí, to vypadá tak, že si velice často říkali: Já potřebuji úpravu, což byl trochu jejich úhybný manévr. To by mu mělo pomoci vyřešit problém nedohadovat se s každou domácností. Já chci mít jasno, že oni mají nějaké povinnosti a já naproti tomu mám také nějakou povinnost. Abych se v tom nejzákladnějším nemusel trvale dohadovat. Vím, že je to o umění, které je někdy složité a dlouhé, ale tuto nabídku ze stávajícího platného zákona získali a tehdy ji prostřednictvím Svazu měst a obcí požadovali, když se minulý návrh zákona připravoval.
Říkám to jenom proto, abychom si uvědomili, že zavést tento další model, který zní velkoryse: nabídněme obcím řadu možností, nám vytvoří problém, o kterém se právě v garančním výboru hovořilo. Každý, kdo měl zájem vystoupit, mohl se účastnit jednání garančního výboru. Mohl se dovědět fakta z Ministerstva financí, z Ministerstva životního prostředí a další.
Tento model, který uváděl tři různé systémy v praxi, by znamenal, že obce, o kterých jsem hovořil a které už kdysi zkoušely kapitační platbu - a je jich nejméně jedna třetina...; a teď nejde ani tak o to, jak je velký počet obyvatel velkých či malých měst, ale jde o to, že tyto obce, když to ve svém okolí mají zajištěno a dva roky jim to funguje, tak vedle nich může vzniknout obec, která zvolí jiný model, tzv. občane dohodni se, zvol si, budeš platit z pytle. Když já bude platit z pytle, tak mě nenapadne nic snazšího, nic jednoduššího. Bohužel to tak funguje. A my z malých obcí to vidíme dnes a denně. Já si těch pytlů koupím deset, i když bych jich potřeboval dvacet. Těch druhých deset odvezu k sousedům, kteří právě tu kapitační platbu mají, ať je to zatíží. To je ten lepší případ.
***