(9.50 hodin)
(pokračuje Payne)
V rámci odpovědi, kterou jsem dostal od ministra obrany, jsem na některé otázky nedostal odpověď, protože prý souvisejí s ochranou utajovaných skutečností a jsou obchodně přísně důvěrné.
Ono není potřeba si zahrávat s pojmy "utajované skutečnosti" a "přísně důvěrné informace", protože řada těchto informací je publikována v odborných časopisech a řada těchto informací je dostupná také na internetu.
Za prvé letoun Gripen skutečně neumí zajistit bezpečnou rádiovou komunikaci nebo bezpečné rádiové spojení v tom smyslu, jak je obvyklé v NATO. Ono sice má jakousi bezpečnost, kterou si může komunikovat naše Ministerstvo obrany, naši velitelé se svými piloty, kterou si mohou komunikovat letadla vedle sebe, dokonce můžeme komunikovat se švédským letadlem, ale budeme mít obtíže, pokud bychom chtěli komunikovat klasifikovaným způsobem s aliančními partnery. K tomu je potřeba zvláštní zařízení, které Švédové nemají. A to je zřejmě ta věc, proč se hovoří o důvěrných obchodních informacích, protože by se prokázalo, že letadlo Gripen nesplňuje podmínky, které tvrdí.
Podobně je tomu se zařízením pro zvládání komunikační kalamity. Jde o to, že elektromagnetické vlnění v prostoru, kde je zahuštěná intenzita tohoto vlnění, dochází k interferenci, která zkresluje komunikaci, a může docházet k výpadkům přenosu dat. Zase v této věci letoun Gripen ve standardním provedení, o kterém se zde hovoří, nemá takové zařízení, a takové zařízení bude potřeba podobně jako v prvém případě zakoupit pravděpodobně od amerického výrobce.
Další problém je, že skutečně, a já jsem si to ověřoval, letoun Gripen nemá tzv. link 16 pro bezpečnou komunikaci s letadly AWACS, a opět bude potřeba dokoupit další zařízení, které se do letadla zamontuje a které tuto komunikaci umožní, a toto zařízení, pokud je mi známo, vyrábějí zase pouze USA.
Obdobným dalším prvkem z kategorie, kterou pan ministr chce utajit, je otázka zakládání speciálních kryptografických klíčů NATO, které pochopitelně Švédsko jako nečlenský stát NATO také nezná a nemůže znát, principálně nemůže znát.
Další součástka, která v letadle chybí, je odpovídač IFF, to znamená zařízení, které rozlišuje přátelská letadla od nepřátelských letadel.
Další věc je, že pro použití zbraní AMRAAM AIM-120C, Sidewinder AIM, Mawerick AGM 65G/H také to letadlo není schopno takovéto zbraně nést a muselo by dojít ke zvláštním úpravám, a zase úpravy může provést pouze americká firma.
Ve všech těchto případech se jedná buď o technické zařízení, nebo o odborné znalosti, k nimž je nutný zvláštní souhlas vlády dodávajícího státu, v tomto případě souhlas vlády Spojených států amerických. Procedurálně o tento souhlas musí Česká republika žádat prostřednictvím evropského velitelství NATO, protože to je standardní postup.
Česká vláda uvažuje o nákupu zbraní AIM-9M, AIM-120C, AGM-65G/H a laserem naváděné bomby. Tyto zbraňové systémy bez úpravy letounu Gripen také není možné použít. Neodpovídají podvěsy, neodpovídá datalink, neodpovídá bezpečná komunikace mezi pilotem a odpálenou raketou tak, jak to požaduje dodavatel zbraní.
Ještě jednou opakuji. Abychom tyto zbraně mohli nakoupit od americké vlády, musíme požádat u americké vlády o separátní souhlas, v licenci našeho zákona o obchodu s vojenským materiálem je to vlastně licence, a zároveň s tím musí ale česká vláda u amerického subjektu objednat technické zabudování, integraci do letounu a letové testy. To se doposud nestalo, a proto tvrzení o plné interoperabilitě je nesprávné.
Za druhé bych se chtěl zastavit u doplňování paliva za letu. Letoun JAS-39 Gripen má schopnost unést pouze poloviční náklad zbraní, než je v NATO obvyklé u moderních letounů. A má proti srovnatelným letounům v alianci také velmi omezený dolet. Menší užitečná zátěž zbraní podvěšených na letadlu ovšem znamená, že Česká republika k dosažení téhož cíle, který by řekněme měla splnit v rámci aliance, potřebuje podstatně více letů. A každý další let zvyšuje pravděpodobnost zasažení letadla, zvyšuje rizika celé operace. Z toho důvodu je zřetelné, že aliance, bude-li mít volbu, vždycky bude volit letadla, která téhož úkolu dosáhnou s menším počtem vzletů a splní jej stejně, protože jsou tam menší rizika. Z toho čistě fyzikálně vyplývá, že toto letadlo se v alianci jako nabídka České republiky neuplatní.
Malá užitečná nosnost letounu Gripen ovšem zároveň limituje možnosti dalšího vývoje modernizace a potřebných úprav. Všechna dodatečná zařízení opět zatěžují letadlo, které má slabé motory, a snižují slibované možnosti úžasné a snadné modernizace do budoucna.
Na jedné straně uznávám, že je pravda, že letadlo Gripen je vybaveno počítači, kde jsou obrovské rezervy kapacit paměťových, to znamená, je možné tam dodat software, který se teprve v budoucnu napíše, na druhé straně slabé motory jsou absolutně limitujícím článkem tohoto typu letadla. Dokonce pan ministr obrany sám uvádí ve své odpovědi, že švédské letectvo zkoumá možnosti integrace nových zbraňových systémů, které mají větší váhu, než se původně počítalo, aniž by tím byla omezena operační způsobilost letounu. To znamená, tento problém, který není samozřejmě avizován v nabídce od výrobce, tento problém má i švédská vláda s tímto typem letounu.
Nyní k tankování za letu. Tankování za letu umožňuje zvýšit vlastně dolet letadla, protože letadlo se dostane na násobně vzdálenou dráhu, jestliže je za letu doplněno palivo. Pokud netankuje za letu, tak dolet je velmi omezený. Uvedu příklad. Při aliančních operacích v Kosovu startovaly stíhací letouny na letecké základně Aviano v Itálii, z Itálie odstartovaly do Kosova, nad Kosovem například kroužily určitou dobu, splnily svůj úkol a vracely se zpět do Aviana na leteckou základnu bez tankování ve vzduchu. Protože tankování ve vzduchu je velmi úzká kapacita NATO, prozatím vlastně žádné další státy nemají takovou kapacitu a tankovacích letadel je velmi málo, proto se aliance snaží dosáhnout toho, aby se v operacích za letu tankovat nemuselo, pokud možno. Problém je, že letoun Gripen při této relativně banální operaci mezi Itálií a Kosovem, což nejsou vzdálené státy, s palivem nevystačí.
To znamená, Česká republika zaplatí neuvěřitelnou cenu, dostane sice letadla, ale nedostaví se efekt, o který stojíme, to znamená, abychom se stali plnohodnotným členem NATO, který do alianční obrany plnohodnotně přispívá a pak také může čerpat bezpečnostní garance. Z tohoto důvodu si myslím, a tady musím reagovat na kolegu, který tady uváděl, že já snad usiluji o nákup nějakých jiných letadel. Mně jde čistě o to, abychom z hlediska plánování obrany vybrali to nejlepší řešení pro Českou republiku.
***