(Jednání pokračovalo v 17.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dalším bodem našeho pořadu jsou
145.
Ústní interpelace
Ústní interpelace na předsedu vlády České republiky již byly vyčerpány, budou nyní tedy pokračovat ústní interpelace na členy vlády České republiky, a to v době od 17 do 18.30 hodin. Pokračovat budou poslanci, kteří se umístili na dalších místech.
Vyzývám tedy poslance Václava Exnera, který se umístil na desátém místě, aby přednesl interpelaci na ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidlu, a zahájil tak blok odpovědí členů vlády na interpelace poslanců. Připraví se pan poslanec Petr Mareš.
Poslanec Václav Exner: Vážená paní místopředsedkyně, než zahájím své vystoupení, chtěl bych se zeptat, jestli pan místopředseda vlády je omluven.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Okamžik, podívám se - v mých poznámkách nic podobného nefiguruje. Nemám bohužel informaci o tom, kde se v tuto chvíli pan místopředseda vlády nachází.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo vlády, pane ministře práce a sociálních věcí, nezaměstnanost v naší zemi kolísá, ale neklesá. Na začátku letošního roku se naopak zvýšila nad úroveň začátku loňského roku a nepomohlo ani to, že vláda přijala v roce 1999 Národní plán zaměstnanosti a od roku 2000 přijímá Národní akční plán zaměstnanosti.
(Místopředseda vlády Špidla vchází do sněmovny.)
Aktivní politika zaměstnanosti, na kterou bylo vyčleněno v roce 2001 více než 200 milionů korun, byla taková, že se dotýká přibližně méně než 55 tisíc nezaměstnaných, to znamená něco málo přes 10 %, ale přitom nebyla celková částka vyčerpána. Problémem je to, že zůstává mnoho nezaměstnaných absolventů škol a mladistvých, ke konci roku to bylo přes 57 tisíc, a ještě vážnější je, že se stále pohybuje počet nezaměstnaných se změněnou pracovní schopností na úrovni nad 13 %, což je daleko nad podílem jejich počtu z celkového počtu pracovníků.
Rekvalifikace postihuje jen něco málo přes 5 tisíc osob ročně, z toho jen část z nich pobírá příspěvek - je to o málo víc než 1 % všech uchazečů o zaměstnání.
Cíle politiky zaměstnanosti na rok 2001 i na rok 2002 a také Národní plán zaměstnanosti neuvádějí čísla, kterých chce vláda dosáhnout. Chtěl bych se vás zeptat, jaký je váš výhled v této oblasti, jaká je představa o dosažené úrovni nezaměstnanosti a hlavně o jejím perspektivním řešení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nezaměstnanost je sociálním zlem, a je proto zájmem vlády, aby nezaměstnanost se snižovala a aby se dosáhlo tzv. plné zaměstnanosti, to znamená, že se bude vyskytovat pouze nezaměstnanost krátkodobá a pouze tam, kde lidé z různých důvodů mění své zaměstnání.
Musím říci jasně, že Česká republika stále ještě neskončila svoji transformaci, že stále ještě má před sebou velké pohyby zejména v oblasti severní Moravy a severozápadních Čech, kde je v plném proudu transformace ocelářství a hnědouhelného hornictví.
Musím také říci, že vzhledem k těmto okolnostem a vzhledem k tomu, že v minulém roce existovala jistá světová stagnace, je míra nezaměstnanosti, jejíž vrchol se odehrál v lednu letošního roku, relativním úspěchem. Není to žádný zářivý výkon, ale relativní úspěch to je.
Chtěl bych upozornit na to, co se v pravém slova smyslu nezná a často se to vůbec nebere v úvahu, že totiž míra nezaměstnanosti v roce 2001 klesla v celoročním průměru o půl procenta, tj. z 9 % na 8,5 %. To znamená, že ve střednědobém výhledu nezaměstnanost mírně - podle mého názoru až příliš mírně - klesá. Kulminace, která byla dosažena v lednu letošního roku, se již v únoru neopakovala a je pravděpodobné, že postupný a pozvolný pokles nezaměstnanosti bude následovat.
Chci také jasně říci, že nezaměstnanost je především otázkou ekonomickou a musí se řešit v ekonomice jako takové a že jednou z cest, kterou jsme nastoupili, byla radikální restrukturalizace naší ekonomiky a radikální modernizace naší ekonomiky. V této souvislosti bych chtěl konstatovat, že hrubý domácí produkt v minulém roce dosáhl 3,6 procentního růstu, což je nepochybně v obecných souvislostech úspěchem, a že investice do fixního kapitálu narostly v minulém roce o 7 % a míra produktivity práce stoupala také velmi dobrým způsobem. Tím jsou tedy založeny podmínky pro to, aby v příštím roce - tedy ještě v současném roce a pak v příštím roce - tento růst pokračoval a s ním pozvolný pokles nezaměstnanosti.
Pokud jde o vlastní plán aktivní politiky zaměstnanosti, mohu s klidným svědomím prohlásit, že splnil svůj účel, protože jsme dokázali jeho prostřednictvím zkoordinovat veškerou hospodářskou činnost vlády, a bez jeho účinnosti by míra nezaměstnanosti velmi významně rostla. Odkazuji v této souvislosti na nezaměstnanost transformujících se zemí, zejména ve Spolkové republice Německo v jejích východních oblastech a v Polské republice.
Čili plán aktivní politiky zaměstnanosti umožnil koordinaci všech opatření v oblasti politiky zaměstnanosti a přispěl ke zmenšení míry nezaměstnanosti, která - jakkoli je to paradoxní a vzhledem k okamžitým číslům se to nezdá být pravděpodobné v minulém roce - mírně o půl procenta klesla.
Chtěl bych v této souvislosti odkázat například na podporu aktivní politiky zaměstnanosti v oblasti vzniku nových pracovních míst pomocí investičních pobídek a konstatovat, že například podle rozborů Japonců se Česká republika stala nejpříhodnějším investičním místem, místem s nejlepším investičním klimatem v Evropě. Předstihli jsme tím celou řadu velmi dobrých a uznávaných zemí.
***