(11.20 hodin)
(pokračuje Ondruš)
Jak jste si možná všimli, navrhovaná novela má platnost do roku 2003, to znamená, že má překlenout určité období, které by vzniklo poté, co začal platit předmětný nález Ústavního soudu, který by vypustil ona ustanovení, to zpochybňované slovo "zejména". Já s tím vypuštěním samozřejmě souhlasím. Prověrky by v tomto případě ale nebylo možno v podstatě provádět.
Je otázkou, zda v budoucnu bude odvolacím orgánem kolegium, nebo zda odvolacím místem pro tyto případy bude jeden kontrolní orgán další, který bude kontrolovat zpravodajské služby a policejní útvary, které používají zpravodajské prostředky. Ať už to bude jakkoli, myslím si, že v tomto případě jsou, respektive budou, pokud tomu takto bude, práva prověřovaných osob dostatečně chráněna. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou ještě paní místopředsedkyně Buzková, po ní pan předseda klubu KSČM Vojtěch Filip.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dovolte mi jen krátkou poznámku. Já panu poslanci Ondrušovi děkuji za jeho vystoupení, mnohé mi osvětlil, a to především to, že jsem ve svém vystoupení měla pravdu, protože se velice obávám toho, že dochází k velkému posílení pravomocí zpravodajských služeb v této oblasti, což mi pan poslanec v tuto chvíli opravdu potvrdil.
Pan poslanec hovořil o tom, že tam je možná míra posouzení, stejně jako u míry společenské nebezpečnosti. Ano, to je pravda. Nicméně o míře nebezpečnosti pro společnost jakožto materiální stránce trestného činu rozhoduje soud a nikdo jiný. V tomto případě by tuto stránku posuzoval exekutivní orgán a to je právě to, co si opravdu velmi těžko dokážu představit, a to zvláště v případě, kdy odvolacím orgánem bude jakési kolegium státních zástupců, a nikoli soud.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní místopředsedkyně. S předností nyní hovoří pan předseda Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Paní a pánové, myslím, že existuje pozměňovací návrh, který předložil kolega Houzák, který řeší rozhodnutí Ústavního soudu.
My si musíme vybrat, jestli budeme dále experimentovat v této oblasti - jak správně říkala paní místopředsedkyně Buzková, to asi není možné, protože jde o velmi závažnou věc - anebo jestli svým způsobem dostojíme nejen ústavnímu principu, že nikdo nemůže být odebrán svému soudci, a že zároveň splníme i onu povinnost, kterou nám uložil nález Ústavního soudu, vypořádat se totiž s touto materií tak, že řekneme, který soud a za jakých podmínek to bude řešit.
Myslím, že minimálně na tu dobu, než bude přijata komplexní úprava, kterou vypracuje doufám příští vláda, je náš pozměňovací návrh takový, že tuto situaci řeší, a to jak z pohledu ústavnosti, tak z pohledu povinnosti, kterou máme vzhledem k nálezu Ústavního soudu. Navíc jsme tam dali podle mého soudu zásadní věc, což je překlenutí krátkého a přechodného období. To znamená, že to, co se odehrálo od 12. 7. 2001, tedy od rozhodnutí Ústavního soudu, do přijetí této normy, bychom pokryli a umožnili těm, kteří se chtějí obrátit na Ústavní soud a takovou možnost nemají, aby to mohli učinit. Protože navrácení lhůty nejde udělat jinak než tímto mimořádným zákonným aktem - takové navrácení lhůty podle občanského soudního řádu ani podle jiných procesních norem není možné.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Řádně přihlášen je dále pan poslanec Klas, po něm pan poslanec Havlíček a po nich pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Jan Klas: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, zákon o ochraně utajovaných skutečností byl schválen ve značném spěchu a nervozitě, která byla vyvolána tehdy se blížícími mimořádnými volbami a také tím, že jeho předložení garančním ministrem bylo v té době již několik let předtím odsouváno. Byl jsem osobně účastníkem porad ještě u ministra Rumla, když se tento zákon připravoval. Tím vám jen chci dokumentovat, jak dlouhá doba byla nutná k tomu, aby tento zákon vznikl.
Ti z vás, kdo byli přítomni v tomto sále 11. června 1998, si jistě vzpomínáte na to, jak postupně na nátlak jednotlivých zájmových skupin byli z procesu prověřování vyškrtnuti např. obhájci, soudci, prezident NKÚ atd. Ze všech ústavních činitelů musí proces prověřování uložený tímto zákonem absolvovat pouze 14 poslanců - 7 členů stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti BIS a 7 poslanců, členů stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti vojenského obranného zpravodajství. Přitom těchto 14 poslanců přichází do styku s utajovanými skutečnostmi milionkrát méně než např. soudci, členové vlády, obhájci a další. Lidově řečeno - moje prověrka, prověrky kolegy Titze, Žižky a dalších jsou nám k ničemu. To je první konstatování faktu.
Dalším skutečně bolavým místem, a k tomu se vyjadřuje i návrh kolegy Ondruše, je možnost odvolání proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu. Z těchto důvodů jsem přesvědčen, že je nutné na rozdíl od současného návrhu, který je dnes projednáván a je již několikátý během pár let, připravit skutečně ucelenou komplexní novelu zákona č. 148/1998 Sb., a nikoliv nesystémové zásahy, prováděné neustále většími novelizacemi podle toho, jak ta většina a skupina úředníků zalobbuje u některého senátora nebo poslance. Jistě si vzpomínáte na typickou aktivitu, která tu byla v případě tohoto zákona ze strany senátora Vyvadila - dostat z procesu prověřování např. státní zástupce. Není to tak dávno, abyste si někteří z vás na tuto iniciativu nevzpomněli.
Nyní k vlastnímu předloženému návrhu.
Když kolegové poslanci předkládali svůj původní návrh, zabýval se pouze jedinou oblastí, oblastí možnosti se odvolat proti verdiktu řediteli NBÚ, který v konečné fázi podepisuje jakékoli rozhodnutí, ať už kladné, nebo záporné, v případě prověření fyzické nebo právnické osoby. Dnes máme na stole materiál, který má o několik stránek více než materiál, který vznikal před několika měsíci.
Znamená to, že se vracím k tomu, o čem hovořili někteří moji kolegové. Ano, souhlasím s tím, aby každý občan této země měl právo se odvolat. Já osobně nemám problém s tím, jestli to bude k soudu, nebo k nějakému kolegii moudrých, spravedlivých nebo jiných státních zástupců, nazvěme to, jak chceme. Pro mne je ale skutečným problémem § 23, který v původním návrhu neměl své místo, a najednou je tady. Nově navrhované znění § 23 O ochraně utajovaných skutečností je podstatným přepracováním stávajícího § 23 - ovšem pozor, dámy a pánové, bez jakékoli provázanosti na další ustanovení zákona, především na § 2 Pojmy a ustanovení pojednávající o vlastním způsobu provádění bezpečnostních prověrek. Toto navrhované znění by bylo vhodné pouze jako metodická pomůcka pro interní využití při provádění bezpečnostních prověrek, ale jako legislativní text je nevhodné. Vágnost použitých termínů, mnohoznačný výklad navrhovaných ustanovení a naprostá nejasnost práva pro toho, kdo by měl být podle navrženého textu podroben bezpečnostní prověrce, to jsou důvody, pro něž je materie pro zařazení do právního předpisu mírně řečeno nezpůsobilá.
Je v rozporu s obecnými zásadami práva odkazovat na budoucí nejasné skutečnosti, o nichž není možné vědět, že nastanou. Bez podstatné novely zákona upravující oblast bezpečnostních rizik a jejich zjišťování a vyhodnocování nelze zasahovat do tohoto problému pouhým novelizováním § 23. Z tohoto pohledu je text, že toto je zjištěné riziko, nebude mít vliv na schopnost utajovat skutečnosti apod., zcela transparentní ukázkou základu případné metodiky pro toho, kdo prověrku provádí, pokud mu bude k dispozici ještě několik dalších konkrétních vodítek.
Nyní mi dovolte, abych navrhl konkrétní pozměňovací návrhy.
***