(Jednání pokračovalo v 16.51 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, prosím, abyste zaujali svá místa, přikročíme k hlasování. Prosím vládu, která nás navštívila v nezvykle hojném počtu, aby jednotliví její členové zaujali místa, která jsou jim vyhrazena.
Vážené kolegyně a kolegové, článek 50 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat. Proto bych požádal o nastavení kvalifikované většiny, tedy kvora 101 hlasů, a v okamžiku, kdy se uklidníte a budete mi věnovat pozornost, přikročíme k hlasování o návrhu usnesení, který vám přečtu.
"Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu o přechodném financování některých sociálně zdravotních dávek horníků podle sněmovního tisku 946/3." Tak zní návrh usnesení.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 868 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že z přítomných 173 pro návrh hlasovalo 107, proti 53. Konstatuji, že s usnesením byl vysloven souhlas a zákon bude vyhlášen.
Nyní bychom se měli vrátit k bodu
128.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím správního řádu
/sněmovní tisk 1142/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr vnitra Stanislav Gross a zpravodaj ústavně právního výboru Zdeněk Koudelka. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 1142/2.
Otvírám rozpravu, do které nemám v tuto chvíli žádnou přihlášku. Hlásí se pan zpravodaj Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane místopředsedo, beru zpět svůj pozměňovací návrh pod písmenem E5.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ano, to je návrh, o kterém již musíme hlasovat, protože probíhá třetí čtení.
Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan ministr Bureš, prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, velmi rád a naléhavě bych obrátil vaši pozornost k projednávanému tématu, a to k návrhu zákona, kterým má být přijat správní řád.
Řeknu zcela otevřeně, že jsem si vědom poměrně nešťastných okolností, za jakých je z hlediska procedurálního znovu projednáván, leč - a teď přichází to, co považuji za velmi naléhavé - obě komory Parlamentu schválily zákon, kterým se přijímá soudní řád správní. Tento zákon podepsal také prezident republiky a je to právní předpis, který má uvést v život reformu správního soudnictví.
Je pravdou, že v ústavně právním výboru jsem konstatoval, že je možné, aby správní soudnictví fungovalo i za situace, kdy nadále bude platit správní řád z roku 1967, čili právní předpis, který platí - respektive bude platit - již více než 35 let. Toto prohlášení jsem ale učinil s velkou licencí především proto, aby byly vytvořeny podmínky pro přijetí soudního řádu správního, u vědomí situace, která tu bude k 1. lednu příštího roku. Jinak řečeno, neměli-li bychom tyto zákony, neměli bychom správní soudnictví vůbec.
Nicméně to neznamená, že koexistence stávajícího, kdybychom nepřijali tuto osnovu správního řádu a soudního řádu správního, je bez potíží. Ono platí téměř totéž, co jsem zde říkal v souvislosti s velkou novelou občanského soudního řádu. Správní řád z roku 1967 je normou velmi úspornou, která se těšila vcelku všeobecné pozornosti vzhledem ke své jednoduchosti. Když ji přirovnám např. k pravidlům fotbalového zápasu, pak říkala jenom to, kdy utkání začíná a kdy končí, ale ani přesně nepojmenovala, podle čeho má rozhodčí pískat ofsajd a za co má udělovat červené karty.
Okolnost, že tu nebyla a nejsou přesná pravidla správního řízení, vede k jedinému - k velké nejednotě správních úřadů, resp. rozhodování správních úřadů. To je východisko, které pro budoucí správní soudnictví rozhodně není dobré, neboť správní soudy, které budou pracovat v systému plné jurisdikce, budou nepochybně nuceny napravovat celou řadu nedostatků, které by tu nemusely být, kdyby se Poslanecká sněmovna shodla na přijetí navrhovaného správního řádu.
Vidím za tímto předpisem ohromné množství práce. Nenamlouvejme si, že tu existuje nějaký jiný zástup skvělých blanických rytířů, který dokáže připravit lepší návrh, který dokáže připravit návrh, na němž by bylo možno nalézt větší shodu. Tento návrh připravili skuteční odborníci, a já mimořádně oceňuji velké množství práce, které vynaložil především ústavně právní výbor. Mějme to, prosím, na paměti.
A je tu ještě jeden velmi podstatný argument věcný. Já jsem sice v Senátu senátory přesvědčoval, že je možné, aby jedna podstatná okolnost vzájemné souvislosti správního řádu a soudního správního řádu byla vyřešena výkladem, ale je to velký problém. Je to otázka tzv. nicotnosti správních rozhodnutí. Soudní řád správní stanoví, že žaloba pro nicotnost správního rozhodnutí je přípustná jen tehdy, jestliže se vyslovení této nicotnosti domáhal účastník ve správním řízení. Stávající správní řád tento velmi významný procesní institut nezná, což by znamenalo, že bychom za cenu velkých výkladových obtíží museli dovodit, že nestanoví-li správní řád tuto podmínku, je i přesto žaloba před správním soudem možná, a že na žalobce podobné omezení klást nelze.
***