(16.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Za čtvrté. Neodpověděl jste mi na otázku, jak je to s dálnicí. Nejsem stavební inženýr, ale podle materiálů, které byly zveřejňovány nebo komentovány v médiích, poradenské firmy, kterou si najala vláda, resp. Ministerstvo dopravy a spojů, vyplývá zcela jednoznačně - jeden kilometr takto vyráběné, stavěné dálnice přijde třikrát dráže než normálně stavěné dálnice a dálnice bude postavena ve stejném termínu jako normálně stavěné dálnice. Tedy ani rychlost nebude výhodou.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane místopředsedo. Pan premiér také využije svého práva.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Pane kolego Langře, odpověděl jsem, pakliže jste mě poslouchal, na všechny tři otázky. A protože jste nyní, kolego, položil doplňující otázku k poradenské firmě Mott MacDonald, odpovím i na ni, ale prosím, abyste mě poslouchal pečlivě, protože jinak byste za chvíli tvrdil, že jsem neodpověděl ani na tuto otázku.
Jinak znovu opakuji, vypsat tendr, víme-li, že je jeden jediný zájemce, je totéž jako udělit exkluzivitu. Možná horší než udělit exkluzivitu, ale to už je téma, které jsem probral.
Tak tedy poradenská firma Mott MacDonald měla za úkol do 15. 1. t. r. zpracovat návrh smlouvy s firmou Housing and Construction. Poradenská firma tento projekt nesplnila do 15. 1., do 15. 2., do 15. 3. ani do 15. 4. Na tento projekt měla podle mých informací inkasovat přibližně 60 milionů korun, což jak jistě uznáte, není zcela zanedbatelná částka. Takzvaný řídící výbor, v jehož čele - protože já si vážím odborníků bez ohledu na to, z jaké politické strany jsou - zasedá zmíněný doktor Staněk, místopředseda dopravní komise ODS, ale i další odborníci, které jsem již citoval, profesor Lehovec, profesor Moss, asi pět docentů apod., dospěli k názoru, že firma Mott MacDonald nesplnila svoje zadání a že v podstatě selhala. Cituji z jejich zprávy.
Jestliže se tedy odvoláváte na poradenskou firmu, která nebyla schopna splnit zadání české vlády, pak se odvoláváte na instituci, o níž lze předpokládat, že selhala a že nyní ve snaze zdůvodnit svoje selhání - řečeno komunistickým termínem - trousí svou jedovatou slinu na výdobytky jiných odborníků a jiných firem. Toť vše. To se stává i v politice, pane místopředsedo. Proč by se to nestávalo i u poradenských firem?
Místopředseda PSP Ivan Langer: V tuto chvíli již jako předsedající nemohu, než konstatovat, že druhým přihlášeným a vylosovaným poslancem v rámci bloku ústních interpelací na předsedu vlády je pan kolega Václav Exner a předmětem jeho interpelace je věc postoje ke konfliktu Palestina - Izrael. Prosím.
Poslanec Václav Exner: Pane ministerský předsedo, v této věci, konfliktu Palestina - Izrael, byl zaznamenán výrazný vývoj od doby, kdy jste se k té věci naposledy vyjadřoval v době vašeho pobytu v Izraeli. Vaše prohlášení tehdy vyvolalo spoustu diskusí, snad kvůli nepřesné práci vašich partnerů při rozhovoru nebo kvůli vašemu nepřesnému vyjádření nebo možná spornému vyjádření. Nakonec jste pokládal udělat za nutné udělat určitá vlastní vyjasnění postoje, ale byly také opravy od představitelů Ministerstva zahraničních věcí.
Nově došlo k napadení a ničení řady měst a osídlených míst na palestinských územích. Poměr obětí Izrael versus Palestina je takový, že na straně Izraele to jsou desítky, na straně Palestiny stovky, případně tisíce. Z toho u Izraelců je část na území palestinské samosprávy v rámci právě toho napadení. Podobně v oblasti destrukcí je víc než stokrát víc zničeno palestinského majetku než izraelského. Jde o celá města, obce a uprchlické tábory. Nové je také to, že došlo ke kritice a požadavkům ze strany Rady bezpečnosti, ze strany Evropské unie, např. Evropský parlament pozastavil smlouvu o přidružení, ze strany Spojených států. Ale jde také o požadavek vyslat mezinárodní síly.
Podpoříme tyto síly a jaký je váš názor celkově.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče Exnere, vážený zbytku sněmovny, můj postoj - chtěl bych upozornit předsedajícího, že platí zákaz používání mobilů v jednací síni. (Předsedající odpovídá za řečí premiéra.) Můj postoj ve věci Palestiny a Izraele se samozřejmě nezměnil. Netrpím obvyklou politickou nemocí, že každý týden hlásám jiný názor.
Dovolte mi, abych i v souvislosti se včerejší rezolucí Poslanecké sněmovny k dekretům prezidenta Beneše konstatoval, že podle mého mínění osud Izraele v současné době je velmi podobný osudu Československa v roce 1938. A že pokud vyžadujeme solidaritu sami se sebou, máme povinnost být solidární s Izraelem. Nikoliv z rasových nebo náboženských důvodů, ale proto, že se jedná o demokratický stát, který je ohrožován terorismem. Terorismem takových organizací, jako je Hamás, jako je Džihád, jako jsou Mučedníci od al-Aksá, jako je libanonský Hizballáh a řada organizací dalších. Proto jsem velmi rád, že Česká republika jako jeden z pěti států hlasovala v Komisi OSN pro lidská práva v Ženevě proti návrhu rezoluce, který explicitně říká, že Palestinci mají právo na obranu jakýmikoliv prostředky. Dovolte mi, abych vám připomněl tuto formulaci: jakýmikoliv prostředky - což v praxi znamená i teroristické bombové útoky na děti, v diskotékách nebo v pizzeriích.
Já i v hysterii, která zde ve sněmovně vládla po mé cestě do Tel Avivu a Jeruzaléma, počínaje prezidentem republiky přes předsedu Poslanecké sněmovny, Evropskou unii a arabské země, setrvávám na svých názorech, které lze vyjádřit takto: Nikdo nebere Palestincům právo na nezávislý stát. Toto právo by Palestinci měli již dávno, kdyby byli aplikovali Tennetův plán, kdyby Jásir Arafat neodmítl v Camp Davidu velmi rozsáhlé kompromisní ústupky tehdejšího izraelského premiéra Edmunda Baraka. A jestliže se hodlají tohoto práva domáhat teroristickými akcemi, pak je naprosto jasné říci, že dokud tyto teroristické akce nezastaví, právo na nezávislý stát nemají stejně tak, jako sudetští Němci v roce 1938 neměli právo na připojení k Hitlerově říši. To je můj názor. Já vám ho nevnucuji, já pouze odpovídám na váš dotaz.
Závěrem mi dovolte, abych odsoudil v této souvislosti antiizraelskou kampaň, která se rozvíjí v části českého tisku a kterou považuji za svým způsobem přirozený projev antisemitismu části české společnosti.
Pro mne je antisemitismus pana poslance Exnera pouze kolektivním komplexem méněcennosti nebo, chcete-li, závisti. Antisemitismus má různé formy. Je takzvaně ušmudlaný, chcete-li, pavlačový antisemitismu. A je také antisemitismus ostrý jako meč. A myslím si, že vaše strana, resp. strana, jíž jste právním nástupcem, má s tímto antisemitismem své bohaté zkušenosti počínaje obdobím, kdy lidé byli k trestu smrti oběšením odsuzováni se zdůvodněním, že jsou židovského původu.
Děkuji vám za pozornost.
***