(14.10 hodin)
(pokračuje Brožík)
Předloženou zprávu uvede veřejný ochránce práv pan doktor Otakar Motejl, kterého mezi námi srdečně vítám. Zprávu projednal petiční výbor, jehož usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1288/1. Já poprosím pana doktora Motejla, aby se ujal úvodního slova.
Veřejný ochránce práv Otakar Motejl: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je to pro mne vzácná příležitost, poprvé v životě a poprvé za existence kanceláře veřejného ochránce práv podat ve smyslu zákonných ustanovení výroční zprávu o činnosti této instituce za rok 2001. Jsem si vědom toho, že jsem musel od samého počátku hledat formy nejen činnosti, ale posléze i formy a rozsah zprávy, kterou jsem vám chtěl předložit.
Předcházející rok, rok 2001, byl z mého pohledu rokem nula. Z hlediska uplatňování zákona o veřejném ochránci práv to byl rok, který byl rokem hledání a budování této instituce jak vnějškově, tak vnitřně, hledání systému zvládnutí úkolů, které se začaly na tuto kancelář soustřeďovat a shromažďovat.
Je pro mne velkým potěšením konstatovat, že především i péčí Poslanecké sněmovny byly vytvořeny podmínky pro to, že kancelář veřejného ochránce práv v Brně se vlastně v závěru třetího čtvrtletí loňského roku mohla postavit jako kancelář víceméně vybudovaná, vybavená moderními technologiemi a personálně obsazená tak, že do budoucnosti dává všechny předpoklady k tomu, aby při neklesajícím zájmu, respektive při neklesajícím počtu stížností bylo možno úkoly postupně zvládnout.
V té zprávě, která je členěna do několika částí, bych byl zejména rád, kdybyste věnovali pozornost tomu oddílu závěrečnému, tj. některé zvláštní poznatky, které vyplynuly z mé činnosti tak, jak je to rozvedeno na straně 90 - 103 zprávy za rok 2001. Je to proto, že jsou to problémy, které považuji za aktuální pro jejich nejen vážnost, ale četnost, se kterými se na mne lidé v minulém roce obrátili, a jsou to problémy, které by skutečně vyžadovaly, aby se jimi zabývala nejen exekutiva, ale zejména vy jako legislativní orgán tohoto státu, protože jsou to problémy, které vyžadují, nebo by měly být řešeny i za cenu legislativních změn a doplňků.
Pokud se týká vlastní činnosti kanceláře, těch 6000 stížností z loňského roku nadále přetrvává. Prakticky každý měsíc přichází více než 500 stížností, což mě do jisté míry na jedné straně uspokojuje z hlediska stupně důvěry, se kterou se na mne lidé obracejí, do jisté míry mě to znepokojuje z hlediska zatíženosti kapacity kanceláře veřejného ochránce práv, protože jsem si vědom toho, že bude za potřebí v mnoha směrech korigovat některé metody, přístupy k jednotlivým případům tak, abychom se neomezili jen řekl bych na popisné šetření v jednotlivých věcech, abychom skutečně mohli jít často do hloubky toho případu, abychom mohli využít určitých možností generalizovat některé fenomény, které se ve státní správě vyskytují.
Jsem si vědom zejména toho, že po roce 2002 v souvislosti s reformou státní správy vyvstanou nové problémy, vyvstanou nové těžkosti a státní správa se bude muset potýkat zejména v tom dalším období s řadou problémů, ve kterých by i kancelář veřejného ochránce práv mohla sehrát pozitivní roli, tzn. roli, která by přispěla k objasňování často i malicherných krizových situací, která by mohla přispět k upevňování autority státní správy, která - chci prohlásit podle svých zkušeností - v současné době vykazuje dobré a slušné výkony, a skutečně jsem se nesetkal v tom velkém množství případů s nějakými vážnými, hrubými nebo řekl bych trestuhodnými případy selhání státní správy nebo veřejné správy jako takové.
Problémy, které cítím jako problémy, jsou dány spíše v otázce komunikace, v otázce přístupu jednotlivých orgánů nebo pracovníků veřejné správy k řešení těch případů, určité tendence byrokratické nadřazenosti jednotlivých pracovníků, a potom jsou to problémy, které jsou založeny na celkem ne vždy jasných kompetenčních záležitostech mezi některými odbory nebo úseky státní správy.
Jeden ze zvláštních problémů je přežívající problém kompetencí v oblasti životního prostředí, a které se týkají zejména té exekutivní otázky vztahu mezi resortem zemědělství a resortem životního prostředí, které prostupují potom i do kompetencí hygienické služby, která zase přistupuje z druhé strany do oblasti životního prostředí, a tam bude třeba pokusit se v dalších letech nebo v další mojí činnosti usilovat o jakési zprostředkování komunikace, aby ty kompetence se nakonec neukázaly být kompetencemi vzájemně se negujícími.
***