(15.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Vláda má být sestavena z lidí, o kterých nelze mít pochyby. Jsou určité činy, které z tohoto nejužšího okruhu ústavní moci diskvalifikují. Ano, mám na mysli např. resort zemědělství, v jehož čele stojí muž, který ne snad odborně, ale rozhodně eticky je také slabým článkem vládního týmu a jako takový měl rovněž již dostat od svého ministerského předsedy červenou kartu. To, že se tak nestalo v tomto ani v dalších případech, je jen smutným dokreslením toho, že vláda něco jiného říká a něco jiného dělá. Ano, když vidím ty z vládních lavic, kteří kroutí hlavami při těchto mých slovech. Ale problém je, že de facto se tak pokračuje v kursu, který byl nastartován již předtím. Věci normální jsou vydávány za nenormální a věci nenormální za normální. Myslím si, že voliči na rozdíl od mnohých z nás, tuto základní orientaci, co je normální a co je nenormální, neztrácejí a že to náležitě ocení.
Na druhé straně bych řekl, že přece jenom se leccos podařilo v oblasti průmyslu. Pan Grégr byl beze sporu nejaktivnějším ministrem průmyslu v uplynulých dvanácti letech. Mám na mysli nejen jeho snahy o strukturalizaci některých velkých firem nebo nesporné efekty investičních pobídek. Mimochodem v tom je třeba podle mého soudu dále pokračovat, v rozvoji systému investičních pobídek, a to pobídek koncentrovaných na všechny podnikatele a na rozvoj kvalifikovaných ekonomických činností. Grégrova politika budování podpory průmyslových zón je zdůvodněná a má své nesporné efekty. Samozřejmě, že jsou věci, ve kterých se neshodujeme, a to je otázka tzv. "velkého třesku", kde se domnívám, že právě případ Japonska, které mělo větší zdroje a příznivější podmínky, šlo cestou této politiky, ale tato politika ztroskotala a přinesla dnes zhruba asi 120 % státního dluhu ve srovnání s HDP. My jsme pro cestu, kterou spíš šlo Finsko, které na začátku 90. let čelilo ohromné krizi, mělo 24 % lidí bez práce, ale investovalo do bílých míst na světovém trhu, investovalo do nových výrob a do lidské kvalifikace. Dnes se dá například říci, že ztratilo závislost na odvětví dřeva a papíru, které dříve ze 70 % kryly jeho vývoz. Dnes tato odvětví činí jenom 30 % vývozu Finska a 30 % činí strojírenství a zbývající třetinu činí elektronika, která předtím prakticky ve Finsku neexistovala. Nikdo neznal firmy, jako byla Nokie.
Přestože existuje nesoulad mezi námi, pokud jde o směr restrukturalizace našeho průmyslu, domnívám se, že záměr vytypování oborů, regionů a inovačních center je žádoucí a bylo by zapotřebí v tom, co ministr Grégr nastartoval, pokračovat.
Jestliže ministerský předseda zmínil zahraniční politiku, chtěl bych zdůraznit, že ministr Kavan byl nejlepším ministrem zahraničních věcí v posledních letech, i když jsme se v řadě věcí neshodovali. Ale přinesl nový moment ve věcné, otevřené a poctivé komunikaci mezi Ministerstvem zahraničních věcí a Poslaneckou sněmovnou, i když na ministerstvu se nepodařilo jít dále cestou ekonomizace tohoto resortu a přestože na Ministerstvu zahraničních věcí zůstaly mnohé zrůdy ze Zieleniecova období, kdy Ministerstvo zahraničních věcí bylo zaplaveno spoustou nekompetentních a nekvalifikovaných osob.
Jestliže tedy zprávu shrnu jako celek, nejsem si jist tím, že vláda splnila i poslední větu svého programového prohlášení, že totiž předá zemi v lepším stavu, než v jakém ji zdědila. Příklad IPB, který jsem výše zmínil, je v této souvislosti děsivý a s důsledky takto zvolené formy řešení se budeme v budoucnosti těžce potýkat. Ostatně připomínám, že tato ctihodná sněmovna odmítala v minulých letech vzít takovéto samochvalné bilance na vědomí.
Samozřejmě, že bilance je rozporná, ale jestliže pan ministerský předseda zdůraznil, že chce poděkovat této sněmovně za spolupráci, i já bych jemu chtěl poděkovat, že vynaložil určité úsilí na realizaci vládního programu, a chtěl bych končit citací z římského básníka Ovidia, který řekl "ut desint vires, tamen est laudanda voluntas" čili "i když chybějí síly, sama vůle je hodná chvály".
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: I my vám děkujeme, pane poslanče. Dále bude hovořit pan poslanec Karel Kühnl a s předností vystoupí po něm předseda poslaneckého klubu KSČM Miroslav Grebeníček.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, než začnu své vystoupení, vyslovil bych rád obdiv svému předřečníkovi za jeho nekonečné vystoupení k materiálu s velmi konečnou hodnotou. Možná, že schopnost tohoto nekonečného vystoupení je dána tím, že kolega Ransdorf má přece jen ke zmiňovanému Fidelu Castrovi, co se týče schopnosti mluvit, mluvit a mluvit, daleko blíže než jím zmiňovaný předseda vlády. Zároveň musím také říci, že v jeho vystoupení mě zarazil jeden z posledních výroků, který hovořil o zrůdách, které přišly na ministerstvo zahraničí za doby působení pana ministra Zieleniece. Já bych si nedovolil "zrůdami" nazvat ani ty lidi, které pan ministr Zieleniec vyhodil z ministerstva, totiž lidi evidované v různých registrech StB, a to na ty registrované v registrech KGB se možná dodnes nikdo nedostal. Ale protože jsem sám přišel na ministerstvo zahraničí v době působení ministra Zieleniece, tak se dovolím potom v kuloárech pana poslance Ransdorfa zeptat, zda mě také zahrnuje mezi zrůdy. Já se bohužel nebo bohudík tak necítím.
Pan předseda vlády ještě v době, kdy nebyl předsedou vlády a kdy byl úctyhodným prognostikem, tj. v roce 1989, v létě toho roku, zveřejnil v Technickém magazínu velice dobrý analytický článek, v němž strhl růžové brýle z očí tehdejšího režimu. Podal tehdy velice pěknou a správnou analýzu o skutečném postavení tehdejšího Československa v mezinárodním srovnání. To byl čin velmi odvážný a já jsem se domníval, že ty růžové brýle strhl a zahodil je někam do nenávratna. Ukázalo se však, že je odhodil jen malý kousek, protože už zřejmě tušil, že se mu jednou mohou hodit. Ve chvíli, kdy se v době voleb a povolebního jednání dostal k vládní moci, je opět z toho prachu zvedl, nasadil, aby se sám pochválil, protože - jak už bylo řečeno - to za něj v politice nikdo neudělá.
Předložil zde celou řadu čísel, která bych nazval jednou stranou mince. Mince má samozřejmě také druhou stranu, například téměř zdvojnásobení počtu nezaměstnaných osob za dobu působení této vlády, více než zdvojnásobení veřejného dluhu - hovořím pouze o veřejném dluhu právně definovaném. Ekonomicky definovaný veřejný dluh, který by nutně musel zahrnovat nevymahatelné části pohledávek shromážděných v Konsolidační bance, a dále jisté použití státní záruky by znamenalo, že skutečný státní dluh by se možná začal blížit i oné zlověstné maastrichtské hranici 60 % HDP, když si všechny ty miliardy spočítáte.
Na druhou stranu mince patří i skutečnost, že za sociálně demokratické vlády v loňském roce poklesl průměrný důchod z původních téměř 46 % průměrné mzdy v době, kdy vláda přebírala moc, na asi 43,5 % průměrné mzdy.
***