(14.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Na tom se od tisku 1229 k tisku 1229/7 vůbec nic nezměnilo.
To, co tady někteří z vás chcete schválit, se podle mého názoru schválit nedá. Nedá se to schválit proto, že je k tomu několik zásadních ekonomických otazníků. Protože jde o úvěr, o dluh a nejde o stíhačky.
Dovolte mi ocitovat celkem šest čísel z původního návrhu, tak jak ho vláda předložila, a z tisku 1229/7, z návrhu, který je dnes projednáván. V tisku 1229 v § 1 odst. 1 nalezneme tři čísla. Cena 24 stíhaček 58,5 miliardy, úroky potřebné na splátky během příslušného úvěru 18,4 miliardy. Jinými slovy celkový náklad na poskytnutí tohoto úvěru na koupi - pár teček - 76,9 miliardy. Ocituji-li tatáž tři čísla, ale kdo ví, jestli jsou tatáž, to se totiž z tisku 1229/7 nedá tak úplně vyčíst, že cena - a to by mohlo být chvályhodné - je v tisku 1229/7 uváděna 33,3 miliardy. Zopakuji, že původní byla 58,5 miliardy. Kdo z vás ví, jaké okolnosti v průběhu projednávání ve sněmovně změnily kontrakt z 58,5 na 33,3 miliardy? Budiž, možná to ví, my v dostupných tiscích vysvětlení tohoto posunu k dispozici nemáme. Možná o tom někteří z vás informováni jsou.
Úroky v původním návrhu byly uvedeny 18,4 miliardy. V novém návrhu už uvedeny nejsou, ačkoli se opět hovoří o úvěru. Nicméně v § 3 odst. 4 nového tisku nalezneme zmínku, že "celkovou potřebu příjmů z privatizace použitých podle odstavce 2 a 3 nepřesáhne částku 62,7 miliardy". Dovolím si upozornit, že proti ceně uvedené v § 1, tzn. 33,3 miliardy, je to rozdíl 29,4 - a nechám asi odmlku - miliardy Kč. Ten rozdíl je skoro 30 miliard Kč, a nikde ve schvalovaném tisku není vysvětleno, co to je. Vy, kteří to podpoříte, jste asi jasnovidci. Já k nim nepatřím, a tak se vás ptám a v budoucnu se vás budou určitě ptát jiní, co je těch 29,4 miliardy. Zčásti to asi jsou taky úroky, ale nemohou to být přece úroky všechny. A kdyby to náhodou byly jenom úroky, tak je to katastrofa, protože to by byl úvěr, jehož úroky by činily téměř stejnou částku, jako je vypůjčovaných 33,3 miliardy, a pokud je to něco jiného, tak přinejmenším postrádám vysvětlení co.
To je první důvod, proč z důvodů ryze ekonomických považuji návrh na přijetí úvěru Českou republikou s těmito charakteristikami za nemožný. Vážené kolegyně a vážení kolegové, ne jenom vy, ale ani veřejnost neví, co se skrývá za těmi 30 miliardami, ke kterým chybí vysvětlení.
Druhý důvod, a ten považuji za zásadnější než ten předchozí, jinými slovy za ještě větší, než je těch nevysvětlených 30 miliard, je velmi zajímavé znění § 1 odst. 2. Já vám ho přečtu. Částka uvedená v odstavci 1 může být překročena pouze o navýšení oproti stavu ke dni účinnosti tohoto zákona, vzniklé z důvodu změny kursu cizích měn, v nichž mají být úvěry poskytnuty. - To zní logicky, ale má to jednu velkou vadu. To je ochrana proti kursovému riziku pro prodávajícího. Pro toho, kdo České republice bude dodávat, aby dostal stejný počet eur bez ohledu na to, jak se vyvine kurs koruny vůči euru. A v čem je ten skandál? Že tam není žádná ochrana opačná. Kupující - český stát - zaplatí v korunách schválenou částku bez ohledu na to, jaký bude kurs eura. Jinými slovy - vláda a její poslanci navrhují této sněmovně, aby schválila smlouvu o úvěru, která před kursovým rizikem chrání prodávajícího, zahraniční soukromou firmu, a před týmž kursovým rizikem nechrání kupujícího, tzn. český stát.
Kupte si, vážená vládo a příznivci tohoto návrhu, co chcete! Neschvalujte ale tento nepopsaný, neznámý, a proto podle mého názoru podezřelý úvěr, který chrání prodávajícího a nechrání nás. Kdo bude hlasovat pro tisk 1229/7 o přijetí úvěru, který jsem tady charakterizoval, hlasuje proti zájmům České republiky a vědomě poškozuje její občany.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Dále byl přihlášen zpravodaj výboru pan poslanec Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, několikrát jsem tady již zmínil, že tak závažné otázky, jako je velký zbrojní kontrakt, jako je v podstatě největší veřejná zakázka v dějinách České republiky, vyžaduje širší politickou shodu, širší politicky konsensus. Jsem přesvědčen o tom, že všichni v této sněmovně jsou si vědomi, že tento širší politický konsensus nebyl nalezen, a dosvědčuje to i projednávání ve všech různých čteních v této Poslanecké sněmovně. Dosvědčuje to i to, že dva klíčové výbory, které se touto věcí zabývaly, tzn. výbor pro obranu a výbor rozpočtový, nenalezly dostatek politické podpory z různých důvodů pro to, aby tento kontrakt a tento obchod podpořily.
Poslanecká sněmovna hlasuje za situace, kdy - znovu opakuji - neexistuje podpůrné stanovisko dvou klíčových výborů, výboru rozpočtového a výboru pro obranu a bezpečnost.
Tedy tento konsensus podle mého hlubokého přesvědčení nejen nebyl nalezen, ale je zjevné, i z toho, jak se chovala vláda, jak jednala, nebo spíše nejednala na toto téma, že o něj vláda ani neusilovala. A toto bychom si měli říci na rovinu. Vláda k tomuto tématu svolala všehovšudy jednu schůzku představitelů politických stran, kde se zavázala k určitým krokům - byl to shodou okolností pan poslanec Kühnl, který na této schůzce velmi trval, aby tyto kroky byly konzultovány a aby vláda dala určité materiály, určité podklady. Vláda tak neučinila a je zajímavé, že titíž poslanci dnes mění názor.
Co je však velmi důležité - názor mění především tato vláda, a já jsem na to poukázal v průběhu druhého čtení. Dodnes nám nebylo vysvětleno, proč vládní návrh reformy ozbrojených sil z loňského srpna, vytištěný na tak krásném křídovém papíru, což je pro trhací kalendář škoda, proč tento návrh sám, názor této vlády, posouvá nákup nadzvukových letadel někdy k roku 2010, proč vláda takto změnila svůj názor, přestože ještě před několika měsíci měla názor diametrálně odlišný.
***