(11.00 hodin)
(pokračuje Payne)
Vážení přátelé, každý člověk, který to myslí dobře s Českou republikou, musí tento návrh vlády zamítat. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Paynovi. Nyní poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, pan kolega Tlustý, když hovořil o nezveřejnitelných argumentech, argumentoval v rámci svého hodnotového systému - systému, kterému on pravděpodobně dobře rozumí. Je to jistě jeho věc a jeho svaté právo.
Motiv podpory tohoto návrhu zákona je mnohem prostší. Tato sněmovna už jednou tento návrh zákona schválila. Nyní hlasujeme o návrhu Senátu. Já nevím, jak kdo, ale já jsem velmi pozorně sledoval argumentaci při rozpravě v senátních výborech i na plénu, a je zřejmé, že zamítnutí této možnosti vyžaduje své alternativy. Ty alternativy také v Senátu explicitně zaznívaly. Zaznívala alternativa, že český vzdušný prostor bude svěřen ochraně jiné vlády než vládě České republiky, popřípadě alternativa, že na českém území se vybudují letecké základny jiného, byť spojeneckého státu. Podpora tohoto návrhu zákona je motivována jediným argumentem: my si prostě neumíme představit, že ochrana českého vzdušného prostoru bude svěřena jiné vládě než vládě České republiky.
Mně nezbývá, než se strašně divit, že síly, které akcentují národní zájmy, jsou s těmito alternativami ztotožněny. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně panu poslanci. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Poslanec Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, jsem přesvědčen o tom, že největším národním zájmem v oblasti zajištění obranyschopnosti naší země je mít koncepčně a smysluplně rozvíjenou armádu. Armádu, která není rozvíjena náhodnými kroky, které vznikají jako důsledek úspěšného lobbingu velkých zahraničních zbrojařských korporací. Myslím si, že to je skutečný národní zájem, aby vláda České republiky hájila zájmy občanů České republiky, nikoliv zájmy cizích zbrojařských korporací.
Chtěl bych váženým členům vlády připomenout jejich vlastní dokument, který se jmenuje Reforma armády České republiky. Dokument, který slavnostně nechala vytisknout na křídovém papíru a na který vzápětí po několika týdnech nebo měsících jeho existence zapomněla. Dokument, ve kterém sama tato vláda, která opakovaně před nás předstupuje s tímto návrhem, navrhuje, aby nákup nadzvukových letounů proběhl někdy po roce 2008, a uvádí ho až někde na dolním konci priorit, které jsou v oblasti modernizace.
Jinými slovy, tato samá vláda ještě před několika měsíci měla názor úplně opačný, než se svou bohorovnou tváří prohlašuje dnes. Pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí k mému překvapení vystoupil na téma stíhačky. Očekával bych, že ministr práce a sociálních věcí, za jehož panování vzrostla nezaměstnanost řádově o statisíce a který nedokázal prosadit jeden jediný smysluplný koncept důchodové reformy, by měl mít jiné starosti, ale nechť, jako člen vlády má právo vystupovat k čemukoliv. Možná tak touží po gripenech, aby ulétl před problémy, které sám nedokázal řešit. Ale v každém případě tady uvedl jeden zajímavý fakt: řekl, že proběhlo výběrové řízení.
Dámy a pánové, každý, kdo je trochu soudný a kdo sledoval celou tuto záležitost, tak ví, že žádné výběrové řízení neproběhlo. Od počátku vše nasvědčuje tomu, že se podmínky tzv. výběrového řízení až nápadně podobaly podmínkách, respektive nabídkám jednoho z uchazečů. Je také skutečností, že všichni další uchazeči, ať již byli z Evropy, nebo ze Spojených států, a to chci zvláště zdůraznit, že neodstoupili pouze američtí dodavatelé, ale i evropští dodavatelé, tak všichni tito podle mého názoru jasně deklarovali, že nevidí toto výběrové řízení jako průhlednou záležitost. Můžeme polemizovat o tom, zda to byl pravdivý údaj, nebo nepravdivý, zda je to jejich subjektivní pohled, nebo nesubjektivní pohled, zda tím jenom chrání svou obchodní neschopnost, nebo naopak schopnost. V každém případě ale je skutečností, že byl vybrán vítěz tendru z jednoho jediného uchazeče. Nazvat toto výběrovým řízením je vlastně dělání komedie, protože se žádné výběrové řízení nekonalo.
Chtěl bych také všem kolegům připomenout, že Severoatlantická aliance, a již jsem to tady uváděl, vyřadila nákup českých nadzvukových letounů z dokumentu obranného plánování a sama nepočítá s tím, že by je Česká republika až do roku 2008 měla. Dojemný příběh se tady pokusil rozehrát pan místopředseda vlády Špidla, který mluvil o onom šílenci z Brna, který hrozil útokem na výškové budovy, s tím, že nám údajně ty gripeny mají pomoci. Bylo by dobré, aby si nechal pan místopředseda Špidla předložit korektní analýzu fungování protivzdušné obrany nejenom u nás, ale například i ve Spojených státech v případě oněch teroristických útoků na Pentagon a dvě výškové budovy v New Yorku, protože by zjistil, že například v případě letu United Airlines 93, to znamená ten let, který se zřítil v západní Pensylvánii, údaj mezi tím, kdy bylo zjištěno, že tento letoun byl unesen, a okamžikem, kdy se tento letoun zřítil v západní Pensylvánii díky tomu, že se vzbouřili cestující, kteří prostřednictvím mobilních telefonů již věděli, o co jde, že tento údaj dává 40 minut. Za 40 minut nebyla protivzdušná obrana vybavená řádově několika stovkami, dámy a pánové, nadzvukových letounů schopna zareagovat. Iluze o tom, že něco podobného by bylo možné u nás, je skutečně iluze hodná spíše malých dětí než dospělých uvažujících bytostí.
Chtěl bych také připomenout onen záhadný skok, ve kterém vláda změnila svůj návrh financování, a připomenout této ctěné sněmovně, že na nákup těchto letounů nemá peníze. Vláda slibovala, že prodá Telecom. Neprodala ho, peníze nejsou. Vláda navrhuje uzavřít dohodu na letadla, která mají být interoperabilní s NATO. Tato letadla nejsou, neexistují. Dámy a pánové, tato sněmovna má schválit nákup letadel za peníze, které nejsou, které neexistují. To už se pohybujeme na hranici absurdity, nikoliv zdravého rozumu.
Poslední věc, kterou bych chtěl zdůraznit, je věc, kterou jsem zahajoval svůj úplně první projev na toto téma při prvém čtení tohoto návrhu zákona. Dámy a pánové, ve věcech národní bezpečnosti, ve věcech obrany, ve věcech armády by měl v každé rozumné společnosti, v každém rozumném státě panovat široký politický konsensus, široce sdílený politický konsensus, který si je schopen i dohodnout určité priority v rozvoji ozbrojených sil a v zabezpečování obrany státu. Musím konstatovat, že tento konsensus tady není, a všichni to víme. Musím konstatovat, že tato vláda ani neusilovala, aby byl vybudován, a všichni to víme. Musím konstatovat, že od počátku tato vláda spoléhá jenom na to, že jednou pod slibem vládních křesel, jednou pod slibem místopředsednických křesel pro komunistickou stranu v příští Poslanecké sněmovně si zajistí nějakou minimální většinu, kterou těsně proválcuje tento zákon Poslaneckou sněmovnou.
V žádné normální zemi západoevropského střihu by nebylo možné, aby vláda vpředvečer voleb přišla s návrhem, který se týká obranyschopnosti státu. V žádné normální zemi západoevropského střihu by nebylo možné, aby vláda žádala hlasování v situaci, kdy nebyl nalezen široký politický konsensus a kdy je naopak politická scéna široce rozčísnutá, široce rozdělená. V žádné smysluplné a normální zemi západoevropského střihu by nebylo možné, aby vláda chtěla proválcovat tuto věc za situace, kdy mají dvě komory Parlamentu k této zásadní věci národní bezpečnosti diametrálně odlišný postoj.
***