S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon
č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 43)
vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon
č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 43)
Vláda na své schůzi dne 26. října 1998 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů a vyjádřila s ním n e s o u h l a s proto, že vypuštění podmínky státního občanství ze zákona o mimosoudních rehabilitacích by vedlo k narušení nově konstituovaných vlastnických vztahů a ke vzniku dalších majetkových sporů, a to za situace, kdy řada sporů vzniklých z uplatňování dosavadních ustanovení zákona není ještě ukončena, eventuálně i k prohloubení vnitřního zadlužení státu v důsledku nově vzniklé povinnosti vyplácet náhrady.
Předkladatelé navrhují vypuštění podmínky státního občanství ze zákona, neboť jí považují za protiústavní (porušující princip právního státu, rovnosti občanů a svobody vlastnictví). Vláda se s tímto názorem neztotožňuje a poukazuje na skutečnost, že uvedené otázky již byly vyřešeny k tomu povolaným orgánem - Ústavním soudem ČR - který ve svém Nálezu ze dne 4. června 1997, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 185/1997 Sb., zamítl návrh na zrušení této části zákona č. 87/1991 Sb. s tím, že zákonná podmínka státního občanství není protiústavní. Vláda proto odkazuje na podrobné odůvodnění cit. Nálezu. Pokud předkladatelé argumentují tím, že podmínku státního občanství shledal Výbor OSN pro lidská práva za odporující čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a
politických právech (rovnost před zákonem a zákaz diskriminace), zdůrazňuje vláda, že i touto námitkou se Ústavní soud ve zmíněném nálezu zabýval a poukázal na to, že Výbor OSN pro lidská práva v opakovaně vyjádřeném názoru připouští nerovnost při aplikaci čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, pokud se tato nerovnost zakládá na rozumných a objektivních rozlišovacích znacích. Výbor OSN pro lidská práva ve svých zveřejněných stanoviscích navíc opakovaně připustil při uplatňování čl. 26 Paktu nerovnost za předpokladu vyloučení libovůle, a tato podmínka je v daném případě naplněna jak samostatným obsahem zákona o mimosoudních rehabilitacích (jde pouze o zmírnění některých křivd) jakož i tím, že v čl. II zákona č. 88/1990 Sb. bylo umožněno, aby potenciální restituenti v době od 29. března 1990 do 31. prosince 1993 pouhým sdělením svého zájmu o československé (respektive od 1. ledna 1993 o české) státní občanství toto občanství získali se zpětnými účinky. Zákonodárnou cestou tak byl vytvořen dostatečný prostor i pro osoby, které podmínku státního občanství do té doby nesplňovaly. Vláda současně poukazuje na to, že zákon č. 87/1991 Sb. byl přijat bývalým Federálním shromážděním ČSFR a v obou původně zakotvených podmínkách (trvalý pobyt a státní občanství) zákon platil po zániku ČSFR v obou nástupnických státech, přičemž proti Slovenské republice bylo ohledně obou těchto podmínek vedeno řízení před Evropskou komisí pro lidská práva ve Štrasburku, která ve svých rozhodnutích ze dne 4. března 1996 a 13. května 1996 dospěla jednoznačně k závěru, že z podmínky státního občanství ani trvalého pobytu v restitučních předpisech nelze dovodit zákaz diskriminace.
Platný zákon č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů tedy vláda nepovažuje za odporující ústavnímu pořádku České republiky (včetně mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy). Předložený návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích je tudíž záležitostí věcného i politického posouzení a nikoliv záležitostí ústavněprávní v tom smyslu, že by teprve přijetím tohoto návrhu byl zákon uveden do souladu s Ústavou a s mezinárodními smlouvami, jimiž je České republika vázána, jak by jinak mohlo z důvodové zprávy k předloženému návrhu zákona vyplynout.
Nehledě k výše uvedeným zásadních připomínkám vláda upozorňuje, že předložený návrh má i řadu dílčích nedostatků, například
- nepamatuje na to, že podmínka státního občanství je obsažena i v dalších restitučních zákonech, zejména v zákoně č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů,
- neobsahuje potřebný rozbor předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované úpravy, zejména nároků na státní rozpočet.