Neautorizováno !

(11.50 hodin)
(pokračuje Vymětal)

Jsem přesvědčen o tom, že bez tohoto přístupu se žádná rozumná koncepce zdravotnictví vymyslet nedá.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Jako poslední z písemně přihlášených vystoupí paní poslankyně Alena Páralová.

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte mi pár poznámek k materiálu, který přes Velikonoce paní ministryně vypracovala a který jsme obdrželi předevčírem. Tento materiál nese zajímavý název - Informace vlády o stavu českého zdravotnictví a o termínu předložení koncepce zdravotnictví.

V úvodu paní ministryně konstatuje, jaký je deficit systému, především u VZP, a předpokládá, že se deficit sníží vlivem předsunuté platby státu. Jaksi zapomněla, že předsunutá platba se bude muset vrátit, a to v měsíci srpnu, kdy znovu deficit výrazně naroste.

Paní ministryně hovoří o nárůstu deficitu, především v posledních třech letech, vlivem špatného způsobu přerozdělování. Skutečným důvodem je ale zasahování státu do úhrad vydáváním vyhlášek o úhradách zdravotní péče. Vyhlášky skutečně nařizovaly vyšší výdaje než příjmy, což se promítlo do úhrad i v době, kdy již vyhlášky vydávány nebyly, tedy i v roce 2004. Návrh na znovuprojednání změny systému přerozdělování finančních prostředků ve stavu legislativní nouze by znamenal zásadní finanční problémy pro celý systém.

Materiál upozorňuje na výrazný růst nákladů na léčiva, a přitom právě Ministerstvo zdravotnictví vydalo vyhlášku umožňující další eskalaci těchto nákladů v nemocnicích a nejméně u třetiny ambulantních specialistů. Ve vyhlášce totiž chybí zastropování těchto nákladů. Vyhláška č. 50 byla vydána až koncem ledna 2005, nikoli na konci prosince 2004.

Paní ministryně zdůvodňuje nutný nárůst úhrad inflací a daní z přidané hodnoty a zároveň navrhuje v současné době nulový nárůst pro druhé pololetí, který by znamenal pro zdravotnická zařízení faktické snížení úhrad. Paní ministryně si tak zásadně protiřečí.

Paní ministryně dále konstatuje, že v současné době Ministerstvo zdravotnictví vyhodnocuje výroční zprávy zdravotních pojišťoven. Když jsem se po těchto výročních zprávách včera začala shánět, bylo mi sděleno, že jsou teprve zpracovávány a na Ministerstvo zdravotnictví nebyly dosud odevzdány. Co tedy Ministerstvo zdravotnictví vlastně vyhodnocuje?

Paní ministryně konstatuje, že se vývoj nákladů na straně poskytovatelů pohyboval nad rámec ekonomických možností systému. Zapomíná však dodat, že to bylo způsobeno vlivem rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví o navýšení úhrad.

Pokud hovoří v závěru první části o přístupu zaměřeném na příčiny, je to poprvé, co jsem něco tak osvíceného od ministra vlády za sociální demokracii zaznamenala. Možná se ale jedná o tiskovou chybu.

Při hodnocení úpravy úhrad lůžkové péče tvrdí paní ministryně, že jde o stabilizační opatření, kdy nárůst je o polovinu menší než předpokládané výdaje. Jaksi zapomíná, že vyhláška přikazuje 13procentní navýšení u následné péče u ošetřovatelských lůžek, navíc 3 % na vstupu znamenají vždy daleko větší nárůst v celkovém objemu finančních toků. O tom není záměrně nikde ani zmínka.

Dále bych se chtěla vyjádřit k části Cesty k řešení - k bodu 1, kde se říká, že: okamžitá náprava přerozdělení příjmů mezi devíti zdravotními pojišťovnami, a to cestou novely zákona o pojistném na veřejné zdravotním pojištění - a rychlost spočívá ve využití institutu stavu legislativní nouze.

Pokud se paní ministryně chlubí odkoupením pohledávek za deficit VZP, je třeba dodat, že dříve než peníze dopluly do zdravotních pojišťoven, byly již zároveň rozpuštěny mezi poskytovatele nařízením nebo vyhláškou. Takže o snižování deficitu nemůže nikdo hovořit. Právě zásluhou Ministerstva zdravotnictví se stalo zdravotnictví samoobsluhou pro zájmové skupiny. Dá se říci, že některé z nich navíc Ministerstvo zdravotnictví téměř ovládají. Myslím, že to je výsledek práce ministrů za sociální demokracii.

Zpochybnění institutu dohodovacího řízení mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotními zařízeními ze strany Ministerstva zdravotnictví zní opravdu nedůvěryhodně. Právě Ministerstvo zdravotnictví se svým neustálým nekompetentním zasahováním do výsledků dohodovacích řízení způsobuje jeho nefunkčnost.

Paní ministryně přiznává dlouhodobou špatnou kontrolu hospodaření přímo řízených nemocnic. Veškerá opatření se bohužel zúžila v posledních letech na výměny nepohodlných ředitelů, a to i tam, kde bylo hospodaření únosné.

Takže k těm návrhům řešení:

K tomu bodu 1, využití institutu legislativní nouze. - Přerozdělení přinese pouze další problémy, jak jsem již konstatovala.

Další bod, číslo 2, který má být řešením. Je to novela zákona o statistice, která umožní adresně zveřejnit údaje o jednotlivých nemocnicích. - Ani zde zřejmě k řešení zdravotnictví nepřispěje.

Za třetí se navrhuje rozšířit okruh sběru dat o nemocnicích a využít je pro komplexní způsoby analýzy jejich hospodaření. Snadná dostupnost výsledovky, rozvahy, údajů o nákladech. - Data z nemocnic mají všichni k dispozici, ale bohužel s nimi neumějí pracovat.

Za čtvrté. Je potřeba sjednotit pravidla pro účetnictví v nemocnicích. - K tomu lze konstatovat, že účetnictví v nemocnicích se asi narovnat musí, je však daleko více potřeba změnit motivaci managementu nemocnic.

Za páté. Paní ministryně navrhuje věnovat pozornost dalšímu vývoji metod tvorby zdravotně pojistných plánů a výročních zpráv zdravotních pojišťoven, zlepšit tak postupy, díky kterým lze hodnotit činnost a hospodaření zdravotních pojišťoven. - K tomu podotýkám, že zdravotně pojistné plány jsou schvalovány ve finále pozdě, státní správa má jednu třetinu hlasů ve správních radách zdravotních pojišťoven. Proč je nevyužívá? K tomu není třeba žádné mimořádné opatření.

Za šesté. Paní ministryně navrhuje zavést další novely zdravotnického práva v oblasti zdravotních pojišťoven s cílem zlepšit pravidla pro rozhodovací procesy a jejich provázanost s přípravou zdravotně pojistných plánů zdravotních pojišťoven. - Tento bod je natolik teoretický, že jej nedokážu posoudit, ale domnívám se, že de facto jde o to, aby moc státu nad zdravotními pojišťovnami a zdravotními zařízeními byla co největší, a s cílem postupného zrušení zdravotních pojišťoven.

Kolegyně a kolegové, když jsem si četla záznam řeči paní ministryně zdravotnictví z minulého týdne, nevěděla jsem, zda sním, či bdím. Tehdy nám zde paní ministryně předestřela jakési filozoficko-odborné cvičení adeptů kursu tvůrčího psaní. Předestřela nám jakousi vizi, na co vše by mělo být ve zdravotnictví pamatováno v rovině morální, etické a právní.

***