Neautorizováno !

(15.10 hodin)
(pokračuje Ekert)

K těm slabým místům patří produktivita práce na zaměstnance, účast na celoživotním vzdělávání, výše soukromých i veřejných výdajů na výzkum a vývoj v procentech hrubého domácího produktu.

Závěrem svého vystoupení bych chtěl navázat na vystoupení pana předsedy výboru pro evropské záležitosti a avizovat usnesení, které požádá vládu, aby předložila zpracovanou strategii hospodářského růstu Poslanecké sněmovně k projednání.

Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Milanu Ekertovi. Slova se ujme pan poslanec Vilém Holáň a připraví se posledně písemně přihlášený poslanec Jan Schwippel. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, konkrétní nedostatky v plnění lisabonské strategie při dlouhodobém hodnocení jsou tyto:

Není zaveden fungující vnitřní trh služeb v unii. Problémem v této věci je sladění stávajícího návrhu směrnice o liberalizaci služeb s požadavkem na zachování evropského sociálního modelu. Není schválena legislativa o registraci chemikálií, která by měla brát v úvahu ekologické ohledy i zájmy podniků. Existuje stále vysoká míra státní podpory podnikům a nutnost jejího přesměrování do výzkumu, inovace a vzdělávání. Přetrvává vysoká administrativní zátěž pro podniky. Jsou vysoké náklady na zakládání podniků. Je nutnost usnadnit zavedením metody tzv. jedné přepážky. Je omezený přístup podniků a obyvatel k širokopásmovému připojení na internet. Existuje potřeba pověřit Evropskou komisi přípravou společné metodologie pro měření administrativní zátěže podniků. Existuje nedodržování závazků vlád investovat do vědy a výzkumu 3 % HDP. Je potřeba širšího uznávání diplomů a kvalifikací. Je potřeba usnadnit mobilitu vědců a ustavit Evropskou radu pro výzkum, která se bude starat o špičkový a základní výzkum. Je nutné vytvořit mechanismus na podporu inovujících malých podniků, podporovat propojení vědeckých pracovišť v podnicích a na univerzitách, zlepšit přístup k rizikovému kapitálu. Dále prosazovat snížení emisí skleníkových plynů vyspělými zeměmi o 15 až 30 % do roku 2020. Realizovat avizovaný záměr Komisi navrhnout zřízení Evropského technologického institutu. Je to institut, o který my se snažíme, aby byl umístěn v Brně. Je třeba podněcovat efektivní využívání energie a ekologické technologie zejména v malých a středních podnicích. Je třeba zastavit do roku 2010 snižování biologické rozmanitosti. Je třeba zavést opatření ke sladění profesního a rodinného života, včetně podpory služeb v domácnosti.

Můžeme to tedy shrnout do šesti problémových oblastí.

První, deficity překračující 3 % HDP, jsou ve více jak třetině členských zemí, a s tím související dlouhodobá neudržitelnost stability veřejných financí.

Za druhé, existuje nedostatečná flexibilita na trzích práce.

Za třetí, pokles růstu produktivity.

Za čtvrté, nedostatečné naplňování cílů v oblasti zaměstnanosti.

Za páté, neuskutečnění cíle dosáhnout 3 % HDP výdajů na vědu a výzkum.

A za šesté, jsou malé pokroky v sociálních reformách.

Neznamená to, že by Lisabonská strategie neměla také dobré výsledky. Jako příklad mohu uvést například pokrok při liberalizaci síťových odvětví nebo pokrok v integraci finančních trhů. Ale já jsem se nezabýval těmi kladnými výsledky, nýbrž jenom těmi nedostatky a jejich výčet jsem podal. Chci ale říci, že podstatné je to, že Evropská rada pojmenovala, identifikovala tyto problémy, a v tom je kus cesty k nápravě.

Za povšimnutí také stojí to, že velká část těchto problémů, které jsem citoval, jsou zároveň problémy naší republiky. To znamená, řešíme-li problémy v naší republice, řešíme tím problémy evropské, a řešíme-li problémy evropské, řešíme tím zároveň problémy naše.

Podporuji v závěru své poznámky usnesení, které navrhl výbor pro evropské záležitosti. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilému Holáňovi. Slova se ujme pan poslanec Jan Schwippel. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Jan Schwippel: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mnohostranné mezinárodní konference často přijímají poměrně rozsáhlé, nekonkrétní a nesrozumitelné texty, které pak nazvou strategií, akčním programem, implementačním plánem apod. Pět let poté se často stejní aktéři sejdou znovu, aby zhodnotili jejich implementaci, a dojdou téměř bez výjimky k závěru o malém pokroku, chybějící vůli a nedostačující implementaci, načež je přijat text nový, který je také stejně rozsáhlý, nesrozumitelný a nekonkrétní a na 90 procent se shoduje s tím původním.

Myslím si, že toto platí i pro tzv. Lisabonskou strategii, která je navíc výsledkem způsobu dojednávání konsensu v Evropské unii, tzv. metodě Společenství, což vede k tomu, že jsou přijímány texty, kde je pro každý vkus něco obsaženo.

Je tady jeden důležitý rozdíl mezi tou starou Lisabonskou strategií a revidovanou verzí, a sice že neobsahuje už žádný odkaz na světové partnery, přesněji řečeno konkurenty, ani žádný referenční rok. Pan místopředseda to označil za rozumné. Ano, je to rozumné, protože jak zde již bylo dokumentováno, rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy se nadále prohlubuje. Je to rozumné, protože podle analýz, které existují, tak některé parametry má Evropská unie šanci dohnat v roce 2030, jiné v roce 2060 a jiné už vůbec ne.

Teď bych se chtěl krátce zmínit o tom, proč si myslím, že dokument nebo strategie tohoto typu má velmi malé vyhlídky na to, být úspěšná.

Za prvé jedná se o rámcový dokument. Bylo to zde již zmíněno. Většina těch záležitostí, kterých se dokument týká, je v kompetenci členských států. Citoval bych ze závěru předsednictví jednu zajímavou větu: "Je třeba zlepšit provádění těchto priorit v praxi na základě většího zapojení členských států a racionalizovat postup sledování, aby bylo možno lépe pochopit provádění strategie v jednotlivých členských státech." Je to skutečně problém této strategie, že v podstatě nemá nějaké efektivní nástroje, jak by bylo možno ji vymáhat.

Další otázka samozřejmě by byla, co znamená neplnění strategie, protože ta strategie obsahuje tolik dílčích ukazatelů a parametrů, že by bylo třeba dát těm jednotlivým ukazatelům nějakou váhu, a to samozřejmě také by bylo politicky velmi citlivé. A i v případě, že by se podařilo přijmout nějaké sankce, tak příklad Paktu stability ukazuje, že v případě velkých a vlivných států je velice problematické tyto sankce potom realizovat.

Kromě toho existují další důvody, proč si myslím, že projekt tohoto typu nemůže být úspěšný. Tak například strategie hovoří o zlepšování podnikatelského prostředí, ale přitom vlastně předpokládá nové harmonizace a nové regulace. Viz další věta ze závěru předsednictví: "Zdůrazňuje se, že iniciativy přijaté v rámci zlepšování regulativního prostředí se samy nesmí stát administrativní zátěží." Ale to je přesně to, co se zatím děje.

Také v té strategii je zakomponován prvek státního dirigismu, státní intervence, jejíž přínos, efektivita je velmi často pochybná. Tak například evropský komisař pro vědu a výzkum prohlásil, že o tom, jaký je vliv státních dotací na inovace, je velmi málo známo a že této problematice není příliš dobře rozuměno. Proto je otázka, proč zvyšovat státní dotace do těchto odvětví, jestliže se tyto nejasnosti vyskytují.

Ve strategii se také skoro nikde neobjevuje požadavek na snížení daní a snížení míry regulací. Přitom je zřejmé, že problémy, které existují v Evropě, tak jednou z příčin je také vysoká míra zdanění, vysoká daň z přidané hodnoty - její minimální hodnota je 15 % - a přitom ve strategii se nikde o snížení těchto daní nehovoří.

Další věcí je podpora průmyslu, podpora průmyslové základny, tak jak je zmíněna ve strategii. Je zřejmé, že dnes vznikají největší hodnoty už v úplně jiných oborech, ne v průmyslových. A proto se lze domnívat, že zařazení tohoto bodu do strategie je spíše výsledkem vlivu odborů než nějaké racionální úvahy.

To jsou důvody, proč si myslím, že takovéto strategie nemohou být úspěšné. Bylo to tady také zmíněno v jiných vystoupeních, ale přesto je zajímavé se podívat, jak Evropská komise hodnotí plnění strategie v jednotlivých členských státech.

***