Neautorizováno !

(11.10 hodin)
(pokračuje Kučera)

Dnes je tomu bohužel právě naopak. Bruselští úředníci by rádi přerozdělovali ještě více peněz, dál by chtěli tvořit další a další a přesnější podmínky, za kterých je možné o tyto peníze žádat, a dál by chtěli hodně mluvit o nutnosti solidarity mezi členskými zeměmi, aby ale ve skutečnosti dělali pravý opak. Dál by chtěli donekonečna hovořit o volném trhu práce a zboží, aby mu s tím současně vytvářeli tisíce přesných pravidel pro jeho omezování. K tomu všemu ještě pro Českou republiku platí, že nám spousty těchto hloupostí dělají úředníci v Bruselu za desetinásobek mzdy, než by to dokázali dělat naši vlastní úředníci třeba tady v Praze.

Zrušení společné zemědělské politiky Evropské unie a vytvoření jednoduchých pravidel pro poskytování dotací v rámci národních podpor jednotlivých zemí by otevřelo cestu k nastavení stejného přístupu ke všem členským zemím, snížilo by rozpočet Evropské unie o polovinu, tisíce úředníků by se mohly vrátit ke mzdám a práci v rodné zemi a Evropská unie by se mohla zbavit velkého problému, který stejně, jak jsme byli svědky, vyřešit neumí. Každá členská země dnes stejně rozděluje část dotací v národních podporách a potřebnou armádu úředníků pro přerozdělování a kontrolu těchto dotací, i když by byly v o něco větším objemu, již má vlastně připravenu funkční, takže k žádnému šoku nebo kolapsu v administrativě by určitě nedošlo.

České zemědělství je již rok vystaveno konkurenci levnějších surovin a potravin z Polska. Veškeré daně za nepřipravenost na tento stav jsme již vlastně zaplatili. Pokud se nám podaří zrušit stávající kvóty a další umělá pravidla, dokážeme si v České republice rozsah dnešní výroby zemědělských komodit uhájit lépe, než když tato pravidla a omezení platit budou a úředníci je v Bruselu je budou dál zpřesňovat ve prospěch starých zemí.

Proč se vás ptám, proč bychom se neměli postavit do čela a jako první říci - pojďme zrušit společnou zemědělskou politiku. Také si i odpovím. Protože nám bruselští úředníci chtějí sebrat právo vyrábět potraviny pro vlastní spotřebu na vlastním území, a markantním důkazem jsou kvóty na cukr, tak tento přístup ke všem členským zemím by pak byl opravdu stejný. Naše půdně-klimatické podmínky a velikost pozemků nám zaručují dobré možnosti, abychom si své zájmy dokázali uhájit v podmínkách otevřené soutěže podstatně lépe, než to bude při dodržování a zpřesňování stávajících směrnic a nařízení. Proč to tedy nejde? Proč se o tomto řešení zatím vůbec nemluví? Jednoduchá odpověď. Protože naše vláda nemá bohužel potřebný nadhled a sama se zabydlela do pozice žebráků o dotace. Místo toho, aby přiznala, že za členství v Evropské unii platíme více než dostáváme, snaží se všemožně dokázat opak. A bruselští úředníci se sami přece nezbaví výhody mocenského postavení plynoucí z přerozdělování vybraných peněz. Tlak musí přijít od jednotlivých členských zemí a od tlaku jejich obyvatel, jak tomu bylo i se zrušením politicko-byrokratické ústavní smlouvy. My v České republice bohužel musíme začít tlačit na naši vládu a nutit ji k něčemu, na co nemá potřebný nadhled, odvahu a pravděpodobně ani schopnosti pochopit souvislosti. Že je to smutná realita, co vám tady povídám, potvrdili ve svých vystoupeních jak premiér Paroubek, tak ministr Svoboda, tak i předseda Sněmovny Zaorálek.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Tomáš Teplík.

Poslanec Tomáš Teplík: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane premiére, pan ministr zahraničních věcí Svoboda při svém prvním vystoupení pronesl větu: "Toto není krize Evropské unie, toto je krize nedohody." Už sama o sobě takto sestavená věta ve své logice je poněkud zvláštní, možná hodná zaznamenání, nicméně otázka zní: Je-li to krize nedohody, pak tedy čí nedohody? Je to nedohoda Evropské unie. Já bych to spíš nazval, že to je krize nedohody evropských elit, a tudíž krize elit Evropské unie.

Summit Evropské unie, právě proběhnuvší, se, jak jinak, nesl ve stínu neúspěchu odmítnuté euroústavy. Je třeba si přiznat, že euroústava a diskuse o ní byla podle mého názoru jenom odvedením pozornosti od vážných problémů, o kterých by se především mělo diskutovat. Samotná tvorba euroústavy byla také poněkud zvláštní, protože sice Konvent sestavený byl, ale zeptejme se našich zástupců v Konventu, do jaké míry se mohli na její tvorbě podílet a do jaké míry do toho mohli zasahovat. Možná se předseda Konventu Valéry Giscard d´Estaing v tomto přístupu inspiroval od svého bývalého přítele Jeana-Bédela Bokassy. Nicméně ale toto přátelství už je dávno.

Nyní ale zpět k summitu. To, že summit znovu připravil půdu pro nastolení otázek, které byly euroústavou zastíněny, je jasné. Pokud jsme na to upozorňovali, byli jsme na půdě tohoto Parlamentu buď obviňováni z toho, že jsme propadli falešnému vědomí, a tudíž jsou naše argumenty neplatné, anebo pokud bylo méně času, tak nám byly v podstatě navlékány černé košile. Ani jedno z toho není pravda a my teď před těmito problémy stojíme - a opět říkám logicky znovu. Pan premiér Paroubek, a podotýkám, že jeho vystoupení považuji za věcné a střízlivé na rozdíl od většiny festivalu zbožných přání, který tady proběhl po něm, vyjádřil, že Velká Británie je ochotna upustit od svého zvýhodnění, tedy od tzv. britského rabatu. Ano, to je pravda. Ale otázka zní - za co? A to "za co" znamená za reformu společné zemědělské politiky. A co na to Francie, co na to Španělsko, co na to Polsko?

Britský premiér zároveň na tomto summitu vyjádřil budoucnost Evropské unie větou: "Nenalezne-li Evropská unie odvahu k nutným reformám, zahyne." Podotýkám, že tato věta byla přetištěna v jeho rozhovoru v řadě českých periodik a je možné si ji tam ověřit.

Já si myslím, že v tuto chvíli stojíme před otázkou, čím nejvíce pomůžeme Evropské unii. Já si myslím, že největší pomoc je právě tím, že budeme otevírat diskusi. Diskusi o problémech, které jsem tady zmiňoval. Je třeba si uvědomit, že vize vtělená do odmítnuté euroústavy je pohřbena. Tato vize už neplatí. Jakékoliv lámání přes koleno nebo snaha nějakým pokoutným způsobem obejít výsledky referenda v Holandsku nebo ve Francii postaví pouze občany Evropské unie právě proti evropských institucím. Obrátí se právě proti evropským institucím a právě proti evropským elitám.

Já jsem přesvědčen, že naše politika jak doma, tak ve vztahu k Evropské unii musí stát na čtyřech následujících bodech. Naše politika se nesmí bát jasně pojmenovat problémy, nesmí se bát hledat jejich řešení a v této souvislosti musí odmítat jakékoliv snahy o vměšování a ovlivňování hledání tohoto řešení, byť třeba vyjádřené tím, že se nám vyhrožuje nějakým finančním znevýhodněním či postihem. Mám na mysli francouzského ministra financí. Česká politika musí vzít na vědomí, a nejenom česká politika, ale i evropská jako celek, že národní povědomí vykořenit nelze, a česká politika nesmí dopustit, aby naše konsensualita byla vítězstvím národních zájmů někoho jiného na náš úkor. To jsou podle mého názoru čtyři základní body.

Pan místopředseda Zaorálek ve svém projevu dokázal, že hovoří často, dlouho a rád. Nicméně já bych se ho zeptal, kde při hledání paralely s třicátými lety a s ohrožením České republiky v případě diskusí v Evropské unii vidí toto nebezpečí dnes. Mě by to velmi zajímalo.

Myslím si, že velice dobrou závěrečnou větou mohou být slova britského premiéra Tonyho Blaira, která pronesl při svém posledním projevu v Evropském parlamentu. Ta slova zněla: "Je načase, abychom se probudili." Je načase.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Zdeněk Koudelka, připraví se pan poslanec Petr Lachnit a potom pan poslanec Jan Kavan.

***