Pátek 15. února 2008

 

(11.20 hodin)
(pokračuje Paukrtová)

Česká republika bude po šest měsíců předsedat Evropské unii. Bude to zajisté období, kdy se naše země výrazně zapíše do evropské politiky. Může získat prestiž a zdravé sebevědomí. I v tomto ohledu jsem si jista, že hlas pro Jana Švejnara je zároveň hlasem pro zachování národní identity i hlasem pro pozitivní ovlivnění evropských událostí. Slovy našeho prvního prezidenta Tomáše Masaryka v Čapkových Hovorech s TGM: "Dost slušný a dost vznosný politický program napíše kdekdo. Něco jiného je znát administrativu a slušně ji provádět, a zase něco jiného je pochopit, oč v dané době pro stát a národ jde. Ukázat v těžkých a osudových chvílích cestu, určit vhodný postup a vést."

Doporučuji vám jménem klubu otevřené demokracie zvolit dnes Jana Švejnara. Zvolte tak pluralitu názorů, snahu o dohodu a pevné významné místo České republiky nejen v Evropské unii, ale i ve světě.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí poslanec Grebeníček, připraví se pan senátor Barták. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a senátorky, vážení kolegové poslanci a senátoři, vážené hosté, vážení kandidáti. Jsou události, o kterých stojí za to přemýšlet a ke kterým se nedá mlčet. Mlčení politika, tím spíše člověka, který spojil svoji politickou dráhu se stranou autentické levice, by právem mohlo být považováno za nedostatek argumentů, nebo dokonce zbabělost. Své názory však nikomu nevnucuji, neboť dobře vím, že každý člověk má svou vlastní životní zkušenost, svůj neopakovatelný lidský osud, právo vlastního hodnocení reality a vlastní volby hodnot. Toto právo jsem nikdy nikomu neupíral a na rozdíl od exponentů jisté části politického spektra to nemám ve zvyku ani dnes. Dokonce si vážím těch, kteří nejsou lhostejní a chtějí měnit neutěšený stav věcí. Někdy mám ovšem pocit, že hájit dnes v České republice myšlenku sociální spravedlnosti platí pomalu za neomluvitelný excentrismus.

Ne, nepatřím k těm, kteří by chtěli nad volbou nového prezidenta České republiky přešlapovat. Prezident republiky má sice jen malý podíl na formování praktické politiky, avšak pro většinu občanů naší vlasti je hlavou státu, i s mnohými iluzemi, které tento pojem vytváří. Možná i proto veřejnost s jistou netrpělivostí, či dokonce polarizací sleduje naše dnešní počínání. Nepochybně také proto, že jim není jedno, kdo reprezentuje český stát.

Proto i dnešní hlasování bude výmluvným signálem o tom, zda se český Parlament obrací k minulosti a hodlá ji zakonzervovat, nebo zda chápe nutnost zásadních změn a tuto nutnost přijímá. A pokud kvůli tomu bude slzet jistá část vládní koalice, která nastolila režim s tváří jako dva týdny neholené struhadlo, tak se nad tím opravdu, ale opravdu nehodlám trápit. Vždyť svoboda finančně a společensky dobře zajištěných elit je výrazně jiná než svoboda existenčně ohrožených vrstev, zejména pak, když tyto elity mají eleganci a jasnozřivost tchoře v kurníku.

Já nevím, prohlásil v roce 1993 herec Jiří Sovák, do jaké míry je kdo chudý nebo bohatý, i já jsem musel něco omezit, třeba jízdy autem, s tím jsme ale počítali, budete si muset utáhnout opasky, říkalo se. Tak jsme si je utáhli. Teď si je ale máme utahovat zase. No, a tohle už se mi nelíbí.

Ne, nehodlám spekulovat o tom, jak by asi Jiří Sovák, pokud by ještě byl mezi námi, komentoval dnešek, kdy se výrazně prohlubuje sociální propast mezi občany naší země a kdy v důsledku nehorázné vládní politiky jsou postiženy prakticky všechny generace, nejvíce však mladé rodiny s dětmi a důchodci. Mocenská arogance, přetvářka a nepravdy o ekonomickém zázraku a jedinečném ostrůvku prosperity ve střední Evropě, iluze o tom, že tržní ekonomika bez přívlastků je cestou k všeobecnému blahobytu, se tváří v tvář likvidaci sociálního státu hroutí. A pokud to některý z kandidátů na funkci prezidenta České republiky nechce přiznat, tak nemá naději na moji podporu.

Dámy a pánové, v posledních letech je nám vnucováno, že mnohé pojmy ztrácejí svůj obsah. Dříve nezpochybnitelné lidské hodnoty jsou neustále bagatelizovány, stávají se předmětem politického obchodu, obětí nedůstojné reklamy nebo jsou odsouvány na okraj našeho vnímání. Lidská sounáležitost je nahrazována tržní degradací mezilidských vztahů, sociální citlivost a solidarita ponižující charitou, demokracie politickou a mediální hrou. Na české politické scéně dokonce už neplatí ani takový předpoklad, že kandidát na prezidenta České republiky navrhovaný tou či onou parlamentní stranou nutně vyjadřuje její programovou orientaci.

Po přečtení nejrůznějších komentářů na adresu letošní prezidentské volby si dovolím tvrdit, že to vcelku přesně charakterizoval prof. Jan Keller, který napsal: První obětí amerického radaru se stal prof. Jan Švejnar. Komunisté neměli důvod podpořit jeho naděje ve třetím kole první volby. Kdyby tak učinili, stali by se nevěrohodnými před svými voliči. Od počátku zdůrazňovali, že jejich hlasy nedostane nikdo, kdo se nedistancuje od stavby amerického radaru. Dále pak zmíněný autor trefně konstatuje: Druhou obětí radaru se může co nevidět stát Martin Bursík. To v případě, že bude Švejnara prosazovat i nadále. Tím znemožní dohodnout se na nějakém jiném, úspěšnějším kandidátovi a fakticky tak pomůže Václavu Klausovi na Hrad.

Dámy a pánové, za sebe v tomto okamžiku otevřeně a nedvojsmyslně prohlašuji: Na rozdíl od sociální demokracie, která dává jasně najevo, že chápe vážnost situace, parlamentní špičky Strany zelených na naši adresu, tedy na adresu komunistických poslanců a senátorů, v podstatě říkají: Ať vás ani nenapadne si myslet, že bychom my a náš kandidát Jan Švejnar vyslyšeli občany, kteří odmítají cizí vojenské základny na území naší republiky. Navíc také opakovaně prokázali, že omezování sociálních práv občanů ze strany vládní koalice vedené Občanskou demokratickou stranou jim zas až tak nevadí. K čemu tedy taková prezidentská koalice, která už dopředu je hluchá k oprávněným požadavkům občanů?

Nic prý neprověří charakter člověka lépe než hodina zkoušky. Škraboška spadne, jak praví Lucretius, a tvář se ukáže nahá. Je to pro vás, dámy a pánové ze Strany zelených, opravdu tak nepředstavitelné, že byste spolu se svým kandidátem na funkci prezidenta České republiky veřejně zaručili a stvrdili požadavek referenda o pobytu cizích vojsk a rozmístění vojenských základen a zařízení na území České republiky?

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP