(16.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Za posledních šest let došlo v této zemi k několikanásobnému nárůstu počtu odposlechů. Já teď nechci dávat laciné argumenty, že se tento nárůst pozoruhodně spojuje s nástupem dvou mužů do čela resortu ministra vnitra, a sice konkrétně dnešního předsedy bezpečnostní komise sociální demokracie pana Grosse a bývalého ministra vnitra pana Bublana. Ale tato exploze, doslova exploze v počtu nárůstu odposlechů je mimo vši pochybnost a je statisticky dokázána.
V současné době, dámy a pánové, ročně dochází k 12 tisícům odposlechů a právě informace plukovníka Almera ukazuje, jakým způsobem se to dělá. Já myslím, že to byl pedagogický příklad, jak se to dělá. To znamená ne pouze jedno, dvě, tři čísla bezprostředně patřící tomu člověku, ale např. šest dalších čísel, která jsou registrována na úplně jinou fyzickou osobu, na poslanecké kluby, na blízké příbuzné. Stačí, aby kdokoliv z vás platil svému dítěti např. kredit na mobilní telefon, a telefon vašeho dítěte v případě, že jste odposloucháván, je automaticky zahrnut, přestože vy v životě z tohoto telefonu nemluvíte, do odposlechu. Takto dochází k 12 tisícům narušení tohoto soukromí.
Dámy a pánové, pokud statisticky, a to jsou odborné údaje, započítáme počty osob, které volají na tyto odposlouchávané telefony, případně kterým je voláno z těchto odposlouchávaných telefonů, každý rok je odposlechnuto v této zemi půl milionu našich spoluobčanů. Půl milionů našich spoluobčanů! To je číslo, které je podle mého názoru katastrofálně vysoké. A mělo by být naší povinností, povinností nás všech, se zamyslet nad tím, zda tady nedošlo k určitému systémovému selhání. Je to prostě dramatický nárůst v počtu těchto odposlechů, je to dramatický vpád do soukromí lidí. Ukazuje se zřejmě, že tu naprosto selhala soudní soustava.
Pokud se podíváte na počty odmítnutých odposlechů, zjistíte, že ty jsou prakticky výjimečné, že se jedná v řádech pouze o několik desetin procenta, případně o několik procent v závislosti od roku na rok. Dokonce § 88 trestního řádu přikazuje soudům, aby i v průběhu, kdy tento odposlech běží, kontrolovaly, zda nadále trvají důvody k uvalení tohoto odposlechu. V této činnosti naše zahlcené soudy selhávají prakticky ve sto procentech případů a prakticky tato kontrola není vůbec prováděna. Bohužel naši přetížení soudci přistupují k povolování odposlechů jako k rutině, jako když podepisují stvrzenku na 50 korun. Podobným způsobem podepisují odposlechy. Je skutečností a opět to tady bylo dokumentováno na konkrétních údajích, že soudce nevede k zamyšlení ani to, že na jednoho člověka údajně má být odposloucháváno 19 telefonních čísel, že šest z nich je registrováno na úplně jinou fyzickou osobu. To jsou přece věci, které ukazují, že tento systém selhal, a to, co se děje dnes, je toho důsledkem.
Zpráva, která tady byla přečtena, zpráva pana plukovníka Almera, jednoznačně ukazuje, že k věcem, o kterých tady bylo řečeno, skutečně došlo. Že na základě trestního oznámení pana Jiřího Paroubka, v tu dobu samozřejmě shodou okolností a čirou náhodou stále ještě předsedy vlády České republiky, jediný přímo podřízený orgán, policejní orgán ministra vnitra, kterým je Inspekce ministra vnitra, zavede doslova masový odposlech 46 telefonních čísel. A bylo tady dokumentováno znalcem, např. panem poslancem Severou, jak výjimečně vysoký tento počet je a že to skoro vypadá, jako kdybychom vyšetřovali případ, kdy se al-Káida chystá vyhodit do povětří vltavskou kaskádu. Asi tak by tomu odpovídal počet odposlouchávaných telefonů. To se prokázalo mimo vši pochybnost.
Mimo vši pochybnost se prokázalo, že tyto odposlechy byly nařízeny více než čtvrt roku potom, co měl být údajný trestný čin spáchán. O smysluplnosti těchto odposlechů lze tedy velmi úspěšně pochybovat. Pokud sečteme celkové počty osob, počty registrovaných osob, počty příbuzných zahrnutých do této evidence, zjistíme, že opravdu počet odposlouchávaných osob se pohyboval někde k té dvacítce. Čili tato věc se také potvrdila, dámy a pánové.
Potvrdilo se na základě této zprávy, že byl nařízen odposlech v prostorech Poslanecké sněmovny. Jenom podivuhodná shoda okolností, kdy jeden policejní útvar to nedokázal utajit před jiným policejním útvarem, tak zabránila faktickému odposlechu - a musím říci současně prostor Poslanecké sněmovny, ale i prostor, které užívá veřejnoprávní rozhlas. Čili opět tato informace se prokázala jako pravdivá.
Já musím znovu zopakovat to, co tady zaznělo. V České republice dochází k mimořádné invazi do soukromí občanů. Je to mimořádně nemilosrdný vpád do jejich soukromí, do jejich osobního života. A my všichni bychom se měli zamyslet nad tím, jak tuto věc znovu vyhodnotit, jaké zavést pojistky, aby k tomuto procesu nedocházelo a abychom se v tomto slova smyslu stali standardní, normální a slušnou zemí. Protože, dámy a pánové, o tom jsem hluboce přesvědčen, tato praxe již nesmí dál pokračovat.
Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády Petru Nečasovi a budeme pokračovat v rozpravě, kde mám ne dvě, ale už tři přihlášky. Budu postupovat podle § 58 odst. 2. Přednost má tedy písemná přihláška. Slova se ujme pan poslanec František Bublan, připraví se pan poslanec Jiří Paroubek a poté pan kolega Škromach. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Bublan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, členové vlády, já budu krátce reagovat na to, co zde zaznělo.
První otazník mám u počtu odposlechů. To, co zde říkal pan místopředseda Nečas, není tak zcela úplně pravda, protože nestoupá počet odposlouchávaných osob, pouze stoupá počet odposlouchávaných čísel. To je dost velký rozdíl a souvisí to s nárůstem telefonů a možnosti uživatelů využívat více telefonních přístrojů. To je jedna věc.
Potom ke statistice. Já jsem se pokoušel v minulých letech, kdy se o tomto mluvilo, získat nějakou odpovědnou statistiku, přesná čísla třeba z evropských zemí nebo ze Spojených států. Nepodařilo se mi to. Třeba v Německu mají stále ještě dva druhy odposlechů. Jeden je policejní, kdy policie může sama odposlouchávat v nějakém krátkém čase třeba jednoho nebo dvou týdnů podezřelé pachatele, a potom mají soudní, který uvádějí ve statistikách; ale to, co si dělá policie sama na základě vlastního rozhodnutí, to do žádných statistik nikdy nedávají. Takže my jsme měli v minulosti, ještě za vlády ODS, podobné zákony, které to umožňovaly. Teprve až přijetím trestního řádu jsme tady tomu zamezili a neexistuje, aby si policie sama od sebe nasazovala odposlechy. Domnívám se, že vláda sociální demokracie v tomto učinila velký pokrok k ochraně lidské svobody a lidských práv a tím samozřejmě nám trošku narostl počet odposlechů, ale je to skutečně v jiném řádu a také to oficiálně přiznáváme. Některé státy vůbec nechtějí uvádět, kolik mají počet odposlechů, takže statistika se velmi těžko srovnává a nenechme se tím zmást. To je jedna věc.
Druhá věc, co říkal pan ministr Langer. Odvolání ředitele Borníka a jeho náměstků já považuji za velmi špatný signál, protože ředitel Borník byl také jeden z účastníků zasedání výboru pro obranu a bezpečnost. Také je ten možná sprostý podezřelý, anebo každopádně je ten, který podával vysvětlení. Já když jsem s ním ještě tehdy mluvil, tak on říkal: já se naprosto vyjímám z tohoto případu, nechci do něho zasahovat, nechci ani dohlížet na řešení této kauzy, protože já jsem jeden z těch, kteří tam seděli, a mohl bych být mezi podezřelými.
***