(15.10 hodin)
(pokračuje Paroubek)
V České republice se stále více investuje do vědy a vývoje, roste podíl lidí s vysokoškolským vzděláním. Oproti roku 2000 studuje na vysokých školách o sto tisíc studentů více. Do terciárního studia vstupuje 42 % populačního ročníku. Za poslední čtyři roky vzrostly výdaje státního rozpočtu pro vysoké školy o 50 % - z 18 na 27 miliard. Česká republika má sice ještě daleko do tzv. znalostní ekonomiky či vědomostní společnosti, ale základní trend byl nastaven.
Jak už jsem řekl, naše země se těší prosperitě. Ale nezapírám - má stále i své vážné problémy. Životní úroveň, měřeno průměrným platem, stále silně zaostává za nejvyspělejšími zeměmi Evropské unie. Hospodaříme s neuspokojivým deficitem veřejných rozpočtů, byť náš dluh veřejných financí je jeden z těch menších v Evropské unii. Podíl vysokoškoláků je stále nízký a rovněž celkové výdaje do školství, vědy a výzkumu zaostávají za vyspělými zeměmi. Rozhodně nemůžeme být spokojeni s řešením problémů korupce. Ale při vší oprávněné kritice přetrvávajících problémů je třeba vnímat základní trend: vývoj je v této zemi na zdravé cestě a je třeba v ní pokračovat. Každá budoucí vláda, tedy i vláda Občanské demokratické strany dnes žádající o naši důvěru, musí prokázat, že je schopna v této nastoupené cestě pokračovat, že bude minimálně tak dobrá, ne-li lepší než vlády, které řídily tuto zemi v posledních osmi letech pod vedením České strany sociálně demokratické.
A když jsem výslovně zdůraznil "i vláda ODS", všichni, kdo mají paměť, rozumějí. Byla to vláda ODS, po které vláda sociální demokracie v roce 1998 přebírala zemi v hospodářsky neutěšeném stavu a s bezvýchodnou perspektivou způsobenou pochybnými vlastnickými přesuny kuponové privatizace a krátkozrakou hospodářskou politikou tzv. bankovního socialismu. A my se tážeme, zda se ODS jako garant nové vlády ze svých tehdejších chyb poučila a je schopna zaručit, že se nebudou opakovat.
A nyní k druhému okruhu, jakým směrem by se naše republika měla vyvíjet.
Charakter naší doby, ve které žijeme, určuje fenomén tzv. globalizace. Ta přináší velká rizika, ale především výzvy a nové šance. Každá vláda, chce-li vládnout zodpovědně, musí tento fenomén globalizace respektovat a dobře analyzovat, a spravovat svou zemi s cílem rizika globalizace maximálně eliminovat a její šance maximálně využít. To rozhodně není snadný úkol, ale je to úkol hodný velkých politiků a státníků.
V čem je podstata globalizace? Zjednodušeně řečeno, v ekonomickém, technologickém a kulturním propojování světa. Někdy se globalizace redukuje jen na ekonomickou stránku, ale to je chyba. Je pravda, že v současnosti globalizace představuje především ekonomickou globalizaci. Svobodný nadnárodní pohyb kapitálu, zboží a služeb. Ten vytváří tvrdý tlak na konkurenceschopnost jednotlivých národních států, a často za cenu snižování sociálních nákladů práce a ohrožování sociálních jistot obyvatel jednotlivých národních států. Ekonomická globalizace tlačící na zvyšování konkurence schopnosti tak reálně ohrožuje instituci sociálního státu budovaného od druhé světové války na strategickém partnerství mezi kapitálem a prací.
Jestliže však chceme instituce sociálního státu udržet a rozvíjet, musíme takovému pojetí globalizace čelit, a to dvojím způsobem. Za prvé - zvýšenými investicemi do kvalitativních zdrojů ekonomického růstu, vědy, vývoje a vzdělání. Za druhé - postupným vytvářením politického rámce globalizace, který si vynutí na nadnárodním kapitálu dodržovat určitá sociální pravidla.
V současném světě Evropská unie představuje první a zatím nejúspěšnější pokus politického a sociálního řízení globalizace ve směru zvyšování konkurenceschopnosti a zároveň uchování a rozvíjení sociálního státu, resp. tzv. evropského sociálního modelu. Česká republika jako člen Evropské unie je přímým svědkem a aktérem tohoto procesu. My se tážeme, zda vláda ODS žádající o naši důvěru je toho schopna - dosáhnout konsensu sdíleného drtivou většinou vlád členských zemí Evropské unie. Zda je toho schopna, zda vnímá většinou Evropanů sdílenou prioritu konkurenceschopnosti, avšak dosahované nikoliv na úkor sociální soudržnosti a kvality života, ale ruku v ruce s nimi.
A konečně třetí okruh: Je vláda ODS žádající o naši důvěru zárukou naplnění priorit země?
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dříve než vyslovím názor České strany sociálně demokratické na předložený program vlády ODS, nemohu se nezmínit o hodnocení politického stylu ODS. I ten totiž patří k důležitým kritériím posuzování kvalit a dispozic této vládní strany.
Zásadní problém vidím v tom, že ODS, která dnes žádá důvěru pro svou vládu, se v povolebních měsících zásadním programovým diskusím vyhýbala. Více než na vládu a její program ODS myslí na nadcházející senátní a komunální volby. To je z jejího hlediska racionální. I předvolební diskuse může vyjasnit programové záměry této strany. Toho se ale v důsledku stylu volební kampaně, který ODS vede, zjevně nedočkáme. ODS se totiž chová stejně jako před sněmovními volbami. Zatěžuje předvolební diskurs emocemi a pseudoproblémy. Jejím hlavním cílem není pracovat na kvalitním programu vlády, díky kterému by měla šanci získat důvěru, ale především skandalizovat své politické konkurenty. Jde o scénář, který ODS v zájmu svých mocenských ambicí uplatnila již před sněmovními volbami.
Tehdy zaútočila na sociální demokracii hysterickým antikomunismem spočívajícím ve lživém obviňování sociální demokracie, že připravujeme vládu s komunistickou stranou a návrat před listopad 1989. Lživým nařčením o tom, že sociální demokracie připravuje obrátit kormidlo České republiky na východ, což by bylo spojeno s revizí dosavadní sociálně demokratické zahraniční politiky a koaliční politiky tehdejší koalice. Lživým nařčením špiček sociální demokracie z jejich údajného napojení, a osobně premiéra a předsedy sociální demokracie, na organizovaný zločin - tzv. Kubiceho zpráva. ODS doufala, že těmito pochybnými metodami dosáhne rozhodujícího volebního vítězství. To se jí však nepodařilo. Po volbách s cílem zdůvodnit nemožnost dohody se sociální demokracií o nové vládě se ODS rozhodla tento scénář zopakovat. Dnes před senátními a komunálními volbami opět hysterizuje českou veřejnost strašákem komunismu, který není jako vždy namířen na řešení problémů existence komunistické strany v naší zemi, ale primárně proti sociální demokracii. Přichází dennodenně s kampaněmi a napadáním. Antikomunismus tolik zaslepuje oči ODS, že ta vyhlašuje, že dnes v České republice o vládu a její program primárně ani nejde.
Citujme pana předsedu ODS a premiéra, který od nás žádá důvěru pro svou vládu: "Prioritou číslo jedna není realizovat program ODS a sestavit vládu ODS. První priorita je zabránit možné změně orientace polistopadového vývoje. Proto všechno trvá tak dlouho, proto ten urputný souboj, který má Paroubkovi zabránit vládu s podporou komunistů." Vážené poslankyně, vážení poslanci, pan předseda vlády a ODS nám tedy sděluje, proč dnes, čtyři měsíce po sněmovních volbách, dosud nemá Česká republika stabilní a touto Sněmovnou legitimizovanou vládu: protože jsme ještě definitivně neporazili komunismus. Výborně! S takovou úrovní politické gramotnosti nebudeme mít legitimní vládu asi ještě hodně dlouho.
***