(16.10 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Dovolte mi ocitovat ze včerejšího tiskového prohlášení, které vzhledem k nudným faktům nenašlo odezvu v našich médiích, byť možná kdyby nebylo dnes právě hlasování o důvěře, by se to nestalo:
Závěry z tiskové konference konané dne 11. 9. 2006 uvedené na straně 10 považujeme za nezvratná fakta: "Toto je dluhová povodeň. Česká republika neplní tzv. konvergenční program. Jsou nutná okamžitá jednání s ostatními stranami, je nezbytné zabránit hrozícímu vysokému deficitu, dojednat podporu státního rozpočtu zabránit rozpočtovému provizoriu. Odklady účinnosti platných zákonů, které tato Sněmovna projednává," dodávám, "nic neřeší, pouze se problémy odsouvají. Zdroje Fondu národního majetku nezaručují plánovanou činnost Státního fondu dopravní infrastruktury a Státního fondu rozvoje bydlení." A závěr, uvedený tučně, a proto s důrazem předčítám: "Nezbytným řešením pro stabilizaci veřejných financí je neodkladné zahájení reforem."
Druhý citát z téhož prohlášení: "Výše dluhů veřejných rozpočtů vysoce převyšuje veřejnosti opakovaně uváděný údaj 1 bilion korun (stanovený dle metodiky Eurostatu) a při zahrnutí podmíněných podrozvahových závazků se blíží 1,3 bilionu."
A teď bych poprosil o pozornost zejména pana Jičínského a pana Paroubka. "Tímto prohlášením považujeme záležitost za uzavřenou," a dobře poslouchejte, ministr financí Vlastimil Tlustý, Ing. Eduard Janota, odvolaný náměstek ministra. Pokud tady někdo hovořil o nafukování, splaskávání či nafukování se a splaskávání se, toto je pro něj jasná faktická odpověď.
Pokud by to bylo málo faktů, dovolte mi uvést, že ve státním rozpočtu připraveném našimi předchůdci, zejména bývalým premiérem Paroubkem a bývalým ministrem financí Sobotkou, chyběly prostředky, a to v následujících položkách: 31 miliard na výstavbu silnic a dálnic, na hrazení nákladů železniční dopravy a na odstraňování ekologických škod, dále tam chyběly 4 miliardy na ústavy sociální péče, 1,5 miliardy na výzkum, 1 miliarda na vysoké školy, 0,5 miliardy na záchranu památek, 0,5 miliardy na protipovodňová opatření a 2 miliardy na zemědělské subvence. I tato čísla by mohla objasnit, kdo co nafukoval či nafukuje.
Pokud by i tohle bylo málo, tak mi dovolte ocitovat včerejší zprávu Českého statistického úřadu. Včera, tj. 2. 10., byl tzv. zpřesněn, a slovo zpřesněn je v tomto případě velmi optimistické slovo, veřejný dluh za rok 2005, to je právě za rok vlády Jiřího Paroubka, a to z původně oznámené částky 77 miliard - připomínám, že před volbami 77 miliard - na skutečné číslo 107 miliard. Mimochodem, dovětkem k tomu je opět konstatování, že už v roce 2005, to je za vaší vlády, sociální demokraté, byly porušeny mantinely tzv. konvergenčního programu a už v roce 2005 ho Česká republika deficitem 107 miliard veřejných rozpočtů neplnila.
Já rozumím tomu, že urážky, lži a nepravdy, které tady musíme poslouchat, jsou jasnou snahou pánů Paroubků a spol. zakrýt tento skutečný stav věcí, a proto nešetří přehnanými termíny a slovy. Čísla, která jsem tady ocitoval, a ta prohlášení jsou totiž jasným číselným vysvědčením fungování vlády Jiřího Paroubka.
Nyní na závěr prohlášení. Je to Jiří Paroubek, který čtyři měsíce blokuje dohodu na politické scéně, a dámy a pánové, můžete to tady zakrývat, jak chcete, česká veřejnost to naštěstí ví, že je to Jiří Paroubek, a už dokonce ví, proč tak činí. Jiří Paroubek blokuje jakoukoliv dohodu v této Sněmovně jenom proto, že si neumí představit, že není a nebude premiérem České republiky. Tuto svou utkvělou představu naprosto prokazatelně postavil nad zájem celé České republiky, dokonce voličů sociální demokracie a dokonce, jak bylo dnes patrné z jeho projevu, už i nad zájem České strany sociálně demokratické.
Já si představuji asi správně, že dnes ve jménu této jeho posedlosti funkcí, funkcí premiéra, ho podpoří všichni poslanci ČSSD a vysloví nedůvěru vládě Mirka Topolánka. A tak mi dovolte položit vám, dámy a pánové, poslankyním a poslancům sociální demokracie otázku: Co uděláte, až zjistíte, kam vás Jiří Paroubek dovedl a až vám dojde, že si z vás udělal rukojmí?
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji ministru financí Vlastimilu Tlustému. Prosím nyní o slovo pana poslance Martina Bursíka.
Poslanec Martin Bursík: Paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, Strana zelených hlasuje vůbec poprvé o důvěře vládě a bereme tuto roli velmi odpovědně. Je to pro nás důležitý moment. Byť se na první pohled může zdát, že celá diskuse je tady zbytečná a že už vlastně je všechno rozdáno, tak podle našeho názoru má smysl a já se pokusím vysvětlit proč.
Poslanecká sněmovna, která vzešla z voleb před čtyřmi měsíci, za tu dobu, buďme upřímní, pro lidi toho příliš neudělala. Jednáme, ale bez výsledku, pracujeme, tedy chodíme do Parlamentu, cítíme se vytíženi, ale nikdo z toho vůbec nic nemá. Jedno japonské přísloví praví: nic nedělat a pracovat může jen poštovní schránka. Poslanecká sněmovna však, dámy a pánové, není poštovní schránka.
Co vlastně ve skutečnosti děláme. Žijeme ve virtuální realitě. To, co pozoruji, je neblahý syndrom kolektivní nezodpovědnosti. Za situaci, že země nemá vládu, můžeme vlastně všichni. Jenže tím se odpovědnost rozmělňuje do takové míry, že za nicnedělání nebo chcete-li za poštovní schránku nenese odpovědnost vlastně nikdo. Nikdo nevede zemi, nikdo pořádně nevládne. Pravda, máme vládu, ale udržovací, bez šance cokoliv důležitého v této Sněmovně prosadit. Máme vládu, které není dovoleno plnohodnotně vládnout. Dvě tzv. velké strany, rozumějte početně velké, se snaží přesvědčit veřejnost, že mají většinu. Nemají, jenom blafují. Otázka zní: zvolili si občané politiky pro to, aby blafovali, anebo proto, aby vládli? Napravo i nalevo vládne bojová nálada, což tady můžeme pozorovat při jednání Sněmovny, politická mužstva se snaží poškodit protivníka, což údajně, jak jinak, dělají pro blaho této země. Oblíbená formule. Takzvané menší strany jim mají dělat stafáž, mají vlastně být sekundanty tomuto souboji těch tzv. velkých stran. My pěkně děkujeme, ale skutečně o tuto roli zájem nemáme.
***