(9.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych krátce uvedl návrh ústavního zákona o referendu o umístění prvků protiraketové obrany USA na území České republiky a drobný návrh na změnu Ústavy České republiky, tedy ústavního zákona č. 1 z roku 1993.
Nebudu se zabývat tím, co jste si všichni mohli přečíst v důvodové zprávě, nebo alespoň to nějakým způsobem předčítat. Věřím, že tak důležitou věc, jako je návrh novely ústavy a zavedení druhého jednorázového referenda v České republice, je pro vás dostatečným podnětem pro to, abyste si to sami prostudovali.
Proč jsem se spolu s ostatními kolegy rozhodl, že takový návrh předložíme Poslanecké sněmovně. Důvod je prostý. Celá záležitost v podstatě byla zveřejněna v průběhu května letošního roku, ač podle dostupných informací, které nebyly ale zveřejňovány, se o takové záležitosti jednalo od roku 2002, resp. 2003 po návštěvě tehdejšího ministra obrany Tvrdíka ve Spojených státech a později po jednání ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody také ve Spojených státech amerických. Nejedná se tedy o žádné rozhodnutí České republiky, které by vyplývalo z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, ať už jde o smlouvy s Evropskou unií nebo o smlouvy, které uzavřela Česká republika v rámci Washingtonské smlouvy, tedy severoatlantického paktu. Ten důvod je tedy prostý. Žádná z politických stran ve svém programu neměla nic takového, co by její program ukazoval lidem, že má být změněna minimálně suverenita České republiky, že má být přijat jiný mezinárodněprávní závazek, a tak ve volbách se k tomu občané ani vyjádřit nemohli.
Je samozřejmě možné, aby o změnách podstatných záležitostí našich mezinárodněprávních závazků rozhodovaly shodným usnesením obě komory Parlamentu České republiky, ale už v samotném květnu letošního roku bylo zřejmé, že tak velký zásah do naší suverenity je předmětem určité debaty, kdy všichni, kteří se k tomu vyjadřovali, se přiklonili k tomu, že by bylo v tuto chvíli lepší, aby o tom rozhodli samotní občané České republiky v referendu. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě se nedaří, minimálně od roku 1993, prosadit v České republice referendum, tedy otázku přímé demokracie jako obecný ústavní institut, a žádný z pokusů, a myslím, že jich bylo nejméně sedm, neprošel v Senátu, i když v Poslanecké sněmovně už dva pokusy prošly o obecném referendu, tak se skupina navrhovatelů shodla na tom, že bude vhodné připravit i z důvodu času návrh ústavního zákona, který bude jako jednorázové referendum, jež bude provedeno obyčejným zákonem České republiky.
Samotný princip jednorázového referenda vychází z už jednou použitého principu, který uznaly všechny parlamentní politické strany v České republice jako použitelný při vstupu České republiky do Evropské unie. Jde tedy o typ referenda, který je prezidentským, kdy prezident republiky vyhlašuje referendum, právo hlasovat má každý aktivně legitimovaný občan České republiky, tedy každý, kdo dosáhl věku 18 let, a omezení jsou typicky stejná, jako tomu bylo při hlasování v roce 2004. Nejde tedy o žádné novum. Jde o princip, který tady byl úspěšně použit. Občané České republiky ho využili, a to v poměrně širokém počtu, a také rozhodli. Myslím, že rozhodli nejen o tom, kolik svých práv a kolik své suverenity předají nadnárodní instituci, ale také kolik si jí chtějí ponechat a jakým způsobem budou zajišťovat vlastní správu v České republice jako v unijním státě a kolik jim zůstane v rámci samospráv uvnitř našeho státu. Zde tedy jsme použili obdobný princip, to znamená jestli chceme, aby část našeho území nepodléhala české jurisdikci, aby byla vyčleněna pro cizí stát, nejen pro jeho použití, ale zejména pro vojáky cizího státu, pro jeho vojenská zařízení, a také tedy jsme ztratili možnost s tímto územím svobodně nakládat, protože takové zařízení, o které jde, ať už jde o typicky zařízení raketové základny nebo i radarové podpory, by samozřejmě vyžadovalo a nebyla by to věc, která by se dala za týden, za čtrnáct dní, ale ani za rok nějakým způsobem zrušit.
Proto také výsledek referenda se vyhlašuje tak, že není potřeba nového souhlasu Parlamentu, ale přímo tento výsledek referenda zavazuje Českou republiku k ratifikaci smlouvy o poskytnutí našeho území v této věci.
K tomu tedy v části druhé se jednoznačně novelizuje jenom ta část ústavy, která to vyžaduje, to znamená článek 62, 66 a potom článek 87, to znamená pravomoci Ústavního soudu, resp. ingerence Ústavního soudu při případné ústavní stížnosti proti výsledku, nebo resp. nikoliv proti výsledku, ale proti postupu při provádění referenda. Doplnění jak článku 62, tak článku 66 je samozřejmě uvedeno jenom o tento konkrétní případ, protože tak jsme postupovali, a myslím, že to bylo výrazně většinové rozhodnutí Poslanecké sněmovny i Senátu v případě referenda o vstupu České republiky do Evropské unie.
Technicky tedy nejde o nic převratného, myšlenka je nám všem známa, provedení je ústavně konformní a vycházelo z vůle navrhovatelů, kteří těsně předtím, než jsme tisk předložili, upravili ty nejpodstatnější náležitosti, které tam jsou.
Podrobná rozprava jistě bude vedena ve výborech, nemá smysl, abych odůvodnění, které je součástí návrhu, tady nějak šíře prezentoval. Jsem připraven samozřejmě vaše případné návrhy akceptovat, ale do té míry tak, aby to nenarušilo smysl a účel zákona, který využíváme.
Co snad je potřeba z důvodové zprávy zopakovat. Velká debata v odborných kruzích, ale i v médiích, se vedla o tom, jestli takové referendum vypsat jenom v případě žádosti o poskytnutí území prvkům protiraketové obrany, anebo jestli i reagovat na vůli občanů, to znamená, abychom nezdržovali jednání těch žadatelů, a teď nejde o nic jiného než o vyjádření vůle občanů České republiky, jestli např. dopředu nedat signál, že úvaha Spojených států amerických má směřovat vůči jinému státu nebo vůči jinému území nebo např. jenom vůči určité části takových prvků, protože o tom ta odborná debata je. To znamená, že jsme kromě žádosti, a to byla vlastně ta dohoda mne jako jednoho z předkladatelů s ostatními kolegy, jestli tam použít i případnou vůli občanů, že bychom takový návrh ústavního zákona přijali dopředu tak, abychom tam ten počet podpisů pod případnou peticí zakotvili. Nakonec jsme se shodli na tom, že vůle občanů České republiky vyjádřená dopředu vůči žadateli je vhodným způsobem úpravy, protože umožňuje, aby se partner, se kterým jsme ve spojeneckém svazku v rámci multilaterální smlouvy Washingtonské, mohl orientovat dopředu, aby mohl své záměry prokonzultovat případně s jinými státy, protože nejde tady o podstatu raketové základny. Jde o to, že ústavně korektní, ale i mezinárodněprávně korektní je v mezinárodních vztazích vyjádřit vůli dostatečně zřetelně a jasně, aby bylo zřejmé, že Česká republika o takovou míru spolupráce stojí nebo nestojí.
Tolik mé úvodní slovo. Těším se na projednávání a děkuji vám za pozornost.
***