(12.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Dámy a pánové, není náhoda, že tyto smlouvy projednáváme takto společně, protože jak právně, tak věcně spolu plně výrazně souvisejí. Ony dvě druhé smlouvy, které jsou mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií, víceméně vytvářejí právní rámec pro uzavření těch dvou prvních smluv, které jsou v zásadě uzavřeny na základě těchto dvou smluv mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými. Jinými slovy - právě ty uzavřené smlouvy mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií vytvářejí nám jako členskému státu Evropské unie povinnosti uzavřít bilaterální smlouvu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. To je ten důvod, proč tyto čtyři smlouvy projednáváme dohromady, protože ty první dvě nám stanovují povinnost uzavřít druhé dvě - pokud to mám jednoduše zdůvodnit.
Pojďme tedy k velmi stručnému zdůvodnění nejprve oněch smluv, které jsou uzavřeny mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, protože ty budou přímo aplikovatelné, ty se přímo promítnou do našeho právního řádu, z nich přímo vzniknou případná práva a povinnosti našim občanům.
Takže velmi stručně k té jedné smlouvě, která se nazývá Druhá dodatková úmluva o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. K tomu chci říci, že tato v zásadě extradiční smlouva, jak vyplývá z názvu, je již druhá dodatková, to znamená doplňuje již existující právní řád. Původní extradiční smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými byla uzavřena již v roce 1925, a ta první dodatková, na to navazující, v roce 1935. Od té doby jsme extradiční smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými státy neměnili. Proto je myslím velmi dobré, že přijímáme takovýto druhý dodatek, který výrazně modernizuje extradiční vztahy mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými např. tím, že se rozšiřuje okruh trestných činů, na které je možné extradici aplikovat. Ten původní obor trestných činů z roku 1925 zkrátka a dobře vzhledem k vývoji organizovaného zločinu je i zastaralý a neumožňuje extradici využívat v širší míře. Proto tento dodatek je pro Českou republiku velmi příznivý.
Chci zde zdůraznit jedno téma, které se vždycky diskutuje při extradičních smlouvách, které bývá často předmětem i výraznějších diskusí, a to je téma vydávání vlastních občanů. Chci uklidnit všechny ty, kteří by si mysleli, že tato právní úprava přináší takovéto novum. Tato právní úprava takovéto novum nepřináší, to znamená nepřináší možnost vydávat vlastní občany proti jejich vůli k trestnímu stíhání do druhé země. Toto byl jeden z bodů, který již byl několikrát diskutován se Spojenými státy americkými. Spojené státy americké tento bod prosazovaly, ale v této právní úpravě se nepromítá. Je dále zachován článek VIII úmluvy, který toto neumožňuje.
Druhá dodatková úmluva mezi námi a Spojenými státy americkými se týká spolupráce v trestních věcech, respektive týká se vzájemné právní pomoci v trestních věcech a novelizuje nebo upravuje původní úmluvu z roku 1998. I tento dodatek, nebo chcete-li zmodernizování původní přijaté mezinárodní úmluvy je pro Českou republiku velmi přínosný a velmi důležitý, protože nám umožní lépe bojovat proti organizovanému zločinu např. tím, že bude možné ve vzájemné komunikaci obou států využívat moderní komunikační prostředky typu výslech prostřednictvím videokonference, bude možné využívat zaslání důkazů faxem atd.; to byly věci, které doposud nebylo možné ve styku se Spojenými státy americkými využívat. Uvažuje se též a ve smlouvě se též myslí na společné vyšetřovací týmy. I toto je změna, která určitě povede ke zkvalitnění právní pomoci mezi námi a Spojenými státy americkými.
Dámy a pánové, tolik ke dvěma dodatkovým úmluvám mezi námi a Spojenými státy americkými. Jak jsem řekl, přijímáme je mimo jiné i proto, že byly uzavřeny dvě dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými. Jak jsem řekl, tyto dvě smlouvy mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými - jednou je dohoda o vydávání, druhou je dohoda o vzájemné právní pomoci - byly uzavřeny v roce 2003, tak tyto "evropské dohody" nebudou přímo aplikovatelné na území České republiky, pouze vytvářejí právní rámec pro přijetí těch dvou prvních smluv, o kterých jsem zde diskutoval. Proto také jsou součástí ratifikačního balíčku, který zde dnes projednáváme.
Dámy a pánové, já jsem se pokusil maximálně stručně vzhledem k pokročilé hodině a malé pozornosti v sále tyto dvě podle mého názoru velmi důležité mezinárodní smlouvy a další dvě smlouvy mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií odůvodnit a prosím vás o jejich podporu. Umožní nám lépe bojovat proti organizovanému zločinu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi a prosím aby se ujal slova zpravodaj pro první čtení pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pan ministr spravedlnosti tady odůvodnil, proč jsou předloženy tyto čtyři mezinárodněprávní dokumenty, dvě dohody v rámci Evropské unie a USA a dvě úmluvy mezi Českou republikou a USA. Bylo by zbytečné, abych tuto argumentaci nějak podrobně rozváděl a opakoval, protože nic nového bych k tomu nemohl říci. Odkazuji také členy Sněmovny na podrobnou zprávu uvozovací, která je k dokumentům připravena - mám na mysli uvozovací zprávu vlády, kde je tato problematika podrobně popsána.
Pan ministr tady také hovořil o tom, že úmluvy, které jsou mezi Českou republikou a USA, jsou z předválečné doby, a je tedy vhodné je jaksi novelizovat vzhledem k situaci, která se v této oblasti významně změnila. A vedle té věcné potřeby jejich novelizace je tu i náš právní závazek, který pro nás vyplývá z členství v Evropské unii, protože ony dohody mezi Evropskou unií a USA jsou, jak pan ministr hovořil, rámcovými dohodami, které jsou jednotlivé členské státy povinny svými vlastními právními akty konkretizovat.
Takže i já doporučuji Sněmovně propustit tyto čtyři dohody do dalšího čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan poslanec Exner.
Poslanec Václav Exner: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, je dobré si uvědomit, že úmluva o vydávání i dohoda o vydávání mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými se týká vydávání osob, které na území dožadujícího státu spáchaly trestný čin nebo z toho jsou důvodně podezřelé a nacházejí se na území dožádaného státu. Netýká se tedy osob, které již byly na území dožadovaného státu odsouzeny a vykonávají trest nebo které jsou zadržovány v souvislosti s podezřením na spáchání trestného činu na tomto území.
Náš závazek upravit úmluvu i dohodu vyplývá ze stavu smluvních vztahů mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými a podmínkami našeho přistoupení do Evropské unie, jak už se o tom zmínil pan ministr spravedlnosti. Upřesnění a nové možnosti používání forem předávání písemností, žádostí a odpovědí a videokonferencí odpovídají technickému pokroku a jsou jasně užitečné. Neshledávám tedy žádnou překážku v souvislosti s ratifikací obou dokumentů.
Z úmluvy o vydávání vyplývá při splnění ne vždy jednoduchých podmínek povinnost vydat. Podle druhého dodatku je možnost vydat v případě, že čin spáchaný mimo území státu není podle práva dožádaného státu za podobných okolností trestný. Žádost o vydání může být zamítnuta, když dožadující stát nepřijme stanovené podmínky, které by zabránily odsouzení k trestu smrti nebo jeho vykonání.
Protože tady jde v dané chvíli jen o změnu Úmluvy o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými a protože v jiných souvislostech probíhá diskuse ve veřejnosti, nakolik tyto smlouvy jsou také prakticky uplatňovány, velmi bych přivítal, kdyby pan ministr spravedlnosti mohl informovat Poslaneckou sněmovnu, jak bylo úmluvy o vydávání, včetně první dodatkové úmluvy, dosud ve vztazích mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými využito, řekněme aspoň v posledních několika letech, například od vzniku České republiky.
***