(15.00 hodin)
(pokračuje Dohnal)
Veřejné rozpočty jsou v naší metodice tvořeny státním rozpočtem, územními rozpočty, mimorozpočtovými zdroji a Fondem národního majetku, Pozemkovým fondem atd. Jejich deficit, který je metodicky blízký maastrichtským kritériím, zaznamenal i v roce 2005 pozitivní vývoj. To je věc, která si myslím, že zaslouží určitého zhodnocení. Strukturálně je snížení tohoto deficitu nejvíce ovlivněno nižším schodkem státního rozpočtu a potom zmíněnými vlivy převodu neutracených prostředků kapitol do rezervního fondu.
Příjmy, o kterých jsem tady už na začátku mluvil, vykázaly meziročně příznivý vývoj a jejich nárůst dosáhl téměř 17 - téměř 18 %. A to bylo hlavně z důvodu meziročního růstu všech daňových kategorií a vlivem mimořádného nárůstu příjmů z privatizace. Zejména zásluhou privatizace Českého Telecomu za téměř 83 miliard. To je mimochodem historicky druhá nejvyšší hodnota za dobu trvání České republiky.
Nejvyšší kontrolní instituce tady ale musí upozornit na to, že je nestandardní zapojování privatizačních příjmů zejména do financování potřeb státního rozpočtu, a zejména rozpočtů státních fondů rozvoje bydlení a dopravní infrastruktury. S ukončením činnosti Fondu národního majetku v roce 2005 a pokračujícím vyčerpáváním možnosti dalších privatizačních titulů hrozí totiž prohlubování deficitu a vládního dluhu, pokud nebude nalezen jiný finanční zdroj pokrývající potřeby těchto fondů.
Výdaje veřejných rozpočtů bez zahrnutí čistých půjček meziročně vzrostly o 5,3 procentního bodu, a znovu tady vidíme tendenci, že nárůst rozhodující části výdajů realizovaných prostřednictvím dotací a ostatních běžných transferů činil 10,3 % a na jeho zrychlení proti roku 2004 měla (vliv) zejména výše úhrady ztráty finanční skupině České konsolidační agentury.
Vládní dluh - o tom už tu také bylo mluveno - dosáhl výše 762,1 miliardy Kč. Dynamika jeho růstu se zpomalila vlivem pozitivního vývoje vládního deficitu. Hlavní příčinou růstu vládního dluhu jsou již deset let přetrvávající deficitní tendence státního rozpočtu.
Závěrem k hodnocení výdajové politiky rozpočtové politiky státu bych mohl konstatovat, že návrh státního závěrečného účtu předkládaný vládou je podle našeho názoru zpracován dostatečně podrobně, pokud jde o numerické hodnoty a textový popis rozpočtových příjmů a výdajů. Předkládaný materiál spolu s návrhy závěrečných účtů rozpočtových kapitol se však ve větší míře neorientuje na stránku výstupů. Jinými slovy, státní závěrečný účet vám předkládá čísla, kterých bylo dosaženo v roce 2005, minimálně však hodnotí efekty, přínosy jednotlivých činností, které jsou financovány vládou.
Nejvyšší kontrolní úřad se ve své kontrolní činnosti velmi často setkává s naprostou absencí hodnoticích kritérií účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti jak na straně rozpočtem financovaných organizací a realizátorů rozpočtových programů, tak u samotných správců kapitol. Jestliže pozvolně opouštíme indexové rozpočtové metody a začínáme zavádět metody programově výkonového rozpočtování, tak je přímo povinností danou zákonnými předpisy, rozpočtovými pravidly a dalšími zákony tyto kategorie nejen plnit a komentovat, ale i ověřovat kontrolou výsledných výkonů - metodami např. auditu výkonnosti.
O hospodaření státních fondů jsem tu krátce mluvil v souvislosti s příjmy z privatizace. Opakovaně ve svém hodnocení upozorňujeme na skutečnost, že značná část příjmů Státního fondu rozvoje bydlení a Státního fondu dopravní infrastruktury je kryta z privatizačních výnosů, tedy z jednorázových a neopakovatelných zdrojů. Dotační závislost těchto fondů na privatizačních výnosech zakládá fiskální rizika budoucího nedostatku zdrojů na financování fondových výdajů.
Na závěr té první části jenom stručně okomentuji vývoj státních finančních aktiv a pasiv a státní záruky. Zvýšení celkové dlužnické finančně majetkové pozice státu v průběhu roku 2005 o 114,3 miliardy je důsledkem zvýšení státního dluhu a poklesu stavu státních finančních aktiv. Stavy státních záruk vykázaly v průběhu roku 2005 pokles. Nestandardní záruky poklesly téměř o 27 miliard. Kč vesměs realizací záruk z prostředků státu nebo formou rozpočtových úhrad ztrát České konsolidační agentury. Standardní záruky za úvěry poskytnuté bankovním sektorem podnikatelským subjektům také poklesly celkově téměř o 7 miliard. Kč. Stav pohledávek státu z realizovaných standardních státních záruk se v průběhu roku 2005 snížil o 13,3 miliardy. Co je ale důležité, nestalo se to formou úhrady podnikatelského subjektu ve prospěch státních prostředků, ale způsobem z hlediska státu naprosto nevýhodným. V případě Správy železniční dopravní cesty se jednalo o prominutí závazků podnikatelskému subjektu ve výši 3,8 miliardy a administrativním opatřením byly vzájemném započtením závazků a pohledávek v celkové výši 6,3 miliardy, a v případě Aera Vodochody byly pohledávky v celkové výši přes 10 miliard Kč postoupeny České konsolidační agentuře s nejasnou nadějí návratu alespoň části prostředků do rukou státu při prodeji tohoto podniku ve výběrovém řízení. Opět je to záležitost, na kterou Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně ve svých stanoviscích upozorňuje.
Samotné schvalování státních záruk Parlamentem formou zvláštních zákonů bylo uzákoněno od roku 2001 rozpočtovými pravidly a výrazně omezilo poskytování nových státních záruk. Nové standardní státní záruky byly v roce 2005 na základě dvou zákonů vystaveny na zahraniční úvěr na financování nákupu železničních kolejových vozidel ve výši 2,6 miliardy - a znovu upozorňujeme, pro zcela nesolventní Správu železniční dopravní cesty.
Vývoj realizace státních záruk obecně potvrzuje kritický názor nejvyšší kontrolní instituce na poskytování státních záruk podnikatelským subjektům z převážné většiny s velmi malou či nulovou solventností. Není to jenom Správa železniční dopravní cesty, ale takových podniků je více. Stát tak vytváří pro tyto subjekty prostor pro skrytou formu nevratných dotací a neoprávněné podpory ze státního rozpočtu následnou formou odpisů nedobytných pohledávek. Samotné hodnocení Ministerstva financí mluví o více než 40 úvěrových případech garantovaných státem, z nichž téměř u 30 je z hlediska hodnocení rizika předpokládáno, že jejich splatnost bude v horizontu roků 2010 až 2028, což hodnotíme jako odsouvání splatnosti těchto dluhů na velmi dlouhou dobu a vlastně zadlužování našich následovníků.
Druhá část hodnocení Nejvyššího kontrolního úřadu je možná z hlediska vás, poslanců Parlamentu České republiky trochu zajímavější, protože i živější. Závěrečné účty rozpočtových kapitol s poznatky Nejvyššího kontrolního úřadu z provedených kontrol jsou totiž někdy docela zajímavé čtení.
Závěrečné účty kapitol státního rozpočtu jsou součástí státního závěrečného účtu a je nutno konstatovat, že někteří správci rozpočtových kapitol nevěnovali zpracování materiálu dostatek pozornosti, takže dodržení předepsaného obsahu závěrečných účtů bylo v některých částech pouze formální. Ani Ministerstvo financí jako gestor za tuto oblast u některých závěrečných účtů nevěnovalo dostatečnou pozornost kontrole obsahu i rozsahu zmíněných materiálů. Pokud jde o předepsaný obsah a rozsah závěrečných účtů, konstatuje Nejvyšší kontrolní úřad, že u převážné většiny komentářů chybí potřebný rozbor, hodnocení, zdůvodnění použitých postupů. Zase znovu bych mohl mluvit o vyhodnocení vyfinancování programů - to tam většinou chybí. Nevyhodnocuje se nákladovost, hospodárnost, efektivnost a účelnost vynakládání výdajů kapitoly, nejsou tam dostatečné podklady pro rozhodnutí o výdajových programech a na programově a výkonově orientované rozpočtování hodnocené v delší časové řadě. Celý seznam nedostatků máte v písemné zprávě.
***