(17.20 hodin)
Poslanec Walter Bartoš: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, dámy a pánové, ve svém projevu v obecné rozpravě bych si dovolil upozornit na některá úskalí tohoto návrhu zákona.
Odůvodnění předkládané novely zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění zákona číslo 385/2005 Sb., v rozboru stávající právní úpravy vychází ze stavu, který existoval před 27. 4. 2006. Jinými slovy - tato novela reaguje na stav, který je před tímto obdobím.
O co se zde jedná? Totiž 27. 4. 2006 nabyla účinnosti část šestá zákona číslo 161/2006 Sb., kterým se mění zákon číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Částí šestou zákona číslo 161/2006 Sb. se do § 183 školského zákona doplnil nový odstavec 7, na jehož základě se přiznává přístup ke vzdělávání a školským službám za stejných podmínek jako občanům České republiky také tzv. dlouhodobě pobývajícím rezidentům a jejich rodinným příslušníkům. V souladu s § 20 odstavec 1 školského zákona proto v současnosti mají všichni cizinci, kteří oprávněně pobývají na území České republiky, přístup za stejných podmínek jako státní občané České republiky k základnímu, střednímu, vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní a ochranné výchovy. K předškolnímu vzdělávání, základnímu, uměleckému, jazykovému vzdělávání a ke školským službám má za stejných podmínek jako občan České republiky přístup osoba, která je - a zkusme si kategorie přesně definovat - za prvé osoba, která je státním občanem České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, za druhé je to osoba, která je rodinným příslušníkem státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, za třetí - a to je důležité ustanovení - je osobou s postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, nebo za čtvrté - je rodinným příslušníkem osoby s postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie.
Předkládaná novela zákona číslo 561 tudíž nedostatečně zohledňuje nynější právní stav, který nastal po 27. 4. 2006.
Jsem přesvědčen o tom, že novela jde správným směrem. V každém případě musíme vést diskusi o tom, jakým způsobem rozšířit vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání, i školské služby na další oblast. Podle mého názoru ale musíme vést diskusi nad tím, jestli je např. vhodné poskytnout přístup ke všem druhům vzdělávání a typům školských služeb za stejných podmínek cizincům jako občanům České republiky. Myslím tím cizince s oprávněným pobytem nebo některé skupiny cizinců podle režimu pobytu na území České republiky.
Ačkoliv hlavním předmětem dosavadních úvah, různých diskusí, které na toto téma probíhaly, byly většinou podmínky, kolik to bude stát, jinými slovy byly to podmínky úplaty za vzdělávání atd., jsem přesvědčen o tom, že se nejedná jenom o oblast fiskální, finanční. Jedná se samozřejmě také o tu druhou oblast, a ta se týká cílů a obsahu vzdělávání, školských služeb. Na tuto oblast bych se rád nyní ve dvou či třech větách zaměřil.
Zejména v případě cizinců, kteří na území České republiky pobývají pouze krátkodobě, např. přechodně bez víza, nebo na základě víza pobytu do 90 dnů, lze pochybovat o účelnosti poskytování některých druhů vzdělávání. Efektivní vzdělávání totiž vyžaduje dlouhodobé působení, nikoli nějakou krátkodobou záležitost. Krátkodobý pobyt dítěte v mateřské škole se zpravidla bude míjet účelem činnosti mateřské školy. Lze pochybovat o tom, jestli finančních prostředků bylo skutečně v této oblasti využito náležitě. Zájem např. u mateřské školy o takovou krátkodobou péči o dítě však lze očekávat např. u cizinců, kteří do České republiky přijíždějí v rámci svých pracovních nebo služebních povinností a krátkodobě zde pobývají i s rodinou. Zejména ve větších městech se může jednat o častější jev, který by v důsledku mohl vést také k tomu, že kapacita, která samozřejmě je určitým způsobem limitována v mateřských školách, může být zaplněna a může se tak stát na úkor občanů České republiky, na úkor dětí občanů České republiky, abych byl přesný. Jednou ze zásadních otázek je proto, zda alespoň v případě této možnosti pobývajících cizinců ponechat ředitelům škol a školských zařízení pravomoc přijímat ke vzdělávání a poskytování školských služeb přednostně státní občany České republiky a ostatních členských států Evropské unie.
Pan hejtman zde mluvil o tom, že ve stanovisku vlády se píše o kolizi tohoto zákona s právem Evropské unie. Argumentoval tím, že Evropská unie přece nemá v gesci školskou politiku, ale že se tato politika týká oblasti národních států, jinými slovy školská politika patří do gesce národních států. To sice pravda je, nicméně jsem přesvědčen, že tento zákon se dostává do kolize s jinou oblastí, a to s ustanovením, které zakotvuje volný pohyb osob v tomto prostoru.
Při přípravě novely § 20 odstavec 1 až 3 školského zákona je nutné také dbát na to, aby opravdu některé skupiny cizinců se nedostávaly do tzv. diskriminačního postavení, aby jejich rozsah práv nebyl zúžen. Předkládaný návrh tomu neodpovídá, neboť oproti stávající právní úpravě znevýhodňuje právě postavení státních občanů jiných členských států Evropské unie a jejich rodinných příslušníků a dlouhodobě pobývajících rezidentů a jejich rodinných příslušníků. V současné době tyto osoby být dětmi, žáky nebo studenty ve školách a školských zařízeních mohou, aniž by pobývaly na území České republiky. Zrušením § 20 odstavec 3, který právě řeší tuto oblast, by se však na ně vztahovala podmínka prokázání oprávněnosti pobytu na území České republiky. Jinými slovy, občané zemí Evropské unie k tomu, aby mohli čerpat veřejnou službu v oblasti vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání, veřejnou službu v oblasti služeb, by museli prokazovat oprávněnost pobytu na území České republiky. A to je ta kolize s evropským právem. Tady vidím tento problém.
Nicméně já jsem přesvědčen o tom, že je třeba vést debatu nad tématem, jak zpřístupnit vzdělávání cizincům, jakým způsobem umožnit rozšíření našeho vzdělávacího systému. Jsem přesvědčen, že zákon vede dobrým směrem, nicméně si myslím, že je trochu neohrabaně napsán. Proto bych doporučil Asociaci krajů, aby vešla do jednání s Ministerstvem školství, a z tohoto jednání vzešla skutečně novela, která zohlední všechny tyto aspekty, nebude se dostávat do kolize s právem a bude směřovat k tomu úmyslu, ke kterému záměr Jihočeského kraje směřuje.
Je mi velmi líto, ale z pohledu člověka, který se zabývá školstvím, z pohledu zpravodaje si dovolím navrhnout Poslanecké sněmovně, aby vrátila návrh tohoto zákona předkladateli k dopracování.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane poslanče. Požádám paní poslankyni Šojdrovou, připraví se pan poslanec Ondřej Liška, další přihlášený do rozpravy.
***