(12.40 hodin)
(pokračuje Říman)
A teď se vracím na začátek. Jestliže tato otázka se má stát alfou a omegou toho, jestli bude ČR příští rok hospodařit podle rozpočtového provizoria, nebo podle řádně schváleného rozpočtu, tak já se nemohu ubránit dojmu, že to je pouze záminka pro sociální demokracii, aby rozpočet neschválila.
Já opakuji, myslím, že to tady už bylo řečeno, že my jsme, že vláda je připravena jednat o tom, jakým způsobem, za jakých podmínek, jestli se nenajdou nějaké jiné zdroje, které by snížily nutnost prodávat pět, možná snížit na čtyři procenta. Ale systémově úplně změnit to rozhodnutí a myslet si, že lze celých 31 mld. korun získat nějakým jiným způsobem, je prostě nemožné. A jestliže, pánové, nechcete schválit rozpočet, tak to řekněte rovnou, ale neschovávejte se za tuto záminku, která je opravdu jenom záminkou! Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministru Římanovi a ráda bych vás informovala, že zde mám ještě dvě písemné přihlášky. Nyní tedy požádám o slovo pana poslance Michala Doktora a poslední přihláška, kterou zde mám, je od pana ministra financí Tlustého. Čili v tomto pořadí. Pokud to stihneme, jen dodám, tak by zde byla šance, že bychom rozpravu ukončili ještě před pauzou na oběd a také by proběhlo příslušné hlasování. Domnívám se, že by bylo možné případně tak o 15 minut prodloužit naše dopolední jednání do čtvrt na dvě a poté zahájit odpolední část od půl třetí, tak aby byl vhodný čas na polední pauzu. Uvidíme, jak to všechno bude probíhat.
Slovo má pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážený pane premiére, pane ministře financí, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych si na úvod svého vystoupení osvojil to namnožené usnesení rozpočtového výboru a splnil tak formální předpoklady pro to, aby bylo možné o nějakém usnesení vůbec hlasovat. To jako zpráva číslo jedna.
Vzhledem k pokročilé době zredukuji své vystoupení na několik technických poznámek. Víceméně budu reagovat na slova, která tady zazněla z úst předřečníků.
Jako první mi ovšem dovolte říci: Toto není rozpočet Občanské demokratické strany, toto je rozpočet Jiřího Paroubka, toto je rozpočet Miroslava Kalouska a Pavla Němce. Prosím vás, z 97 procent, spíš 98 procent výdajové strany státního rozpočtu je toto rozpočet někoho jiného. Ta drobná korekce, kterou tady zcela korektně popsal pan ministr financí, je tím podílem Občanské demokratické strany, a proto tvářit se, že je to snad dilema o tom, zda mají sociální demokraté hlasovat pro takový rozpočet, či nikoliv, je naprosto zavádějící. Zavádějící samozřejmě pro naši laickou veřejnost. Tolik poznámka první.
Je nepochybné, že nad rozpočtovou disciplínou v mnoha letech jdoucí za sebou, rozpočtovou disciplínou především státního rozpočtu, ne-li soustavy veřejných rozpočtů, leží velký stín. Skládá se z několika segmentů a já využiji přítomnosti pana poslance Paroubka a chci říci, že jako jeden z těch stínů, nepochybných stínů nad elementární úctou k rozpočtové disciplíně, k finanční disciplíně státu, považuji výroky například, které věnoval v televizní rozpravě paní místopředsedkyni Poslanecké sněmovny paní Miroslavě Němcové, kdy řekl, doslova cituji: "Prosím vás, nestrašte diváky státním dluhem. Každý přece ví, že se státní dluh nesplácí." A pokračoval: "Já přece vím, že vy tomu nemůžete rozumět. Vy totiž nemáte ekonomické vzdělání!"
Chtěl bych poprosit prostřednictvím paní předsedající pana poslance Paroubka, velmi pokorně poprosit, zda by tento svůj výrok ještě jednou nezvážil, případně se za něj alespoň paní Němcové neomluvil. Myslím si, že to není zpráva o kredibilní pozici dlužníka. Já myslím, že Česká republika je dlužníkem, který plní své závazky, a každý přece ví, že stát své dluhy splácí. Koneckonců v návrhu rozpočtu na rok 2007 je splátka dluhu také zakomponována a činí tuším 40 nebo 45 mld., nechtěl bych být přistižen při nepřesnosti. Tolik prosba první a já doufám, že ji pan poslanec Paroubek vnímá jako korektní nabídku spíše nežli jako osobní útok.
Pan poslanec Bursík označil tu část vystoupení pana předsedy rozpočtového výboru a zpravodaje ke státnímu rozpočtu týkající se oněch 20 mld., které přibyly na výdajové straně v rozpočtu pro rok 2007, jako sympatické gesto. Já bych s ním ten soud vcelku sdílel, kdybych ovšem nemusel doříci, že tehdejší ministr financí Sobotka nevěnoval kritice, těm dílčím návrhům, ani polovinu energie, kterou dnes věnoval svému vystoupení. Nechtěl bych být přísným kritikem, ale obávám se, že v té době, a přečtete-li si stenozáznam, pak budete vědět, jak to opravdu bylo, tady takto naplno planě nehovořil. Já bych na jeho místě zvážil statečné vystoupení především ke svým vlastním členům koalice, vládnoucí koalice, ve které tehdy byl, a velmi bych naléhal pod pohrůžkou, kterou bych samozřejmě velmi vážil, tak aby byla relevantní a na místě, aby si své hlasování rozmysleli. Těch 20 mld. v rozpočtu navíc je prostě jeden z těch dalších stínů, majících navíc svůj vývoj a rostoucí vliv.
Pan poslanec Kalousek se zmínil o rostoucím vlivu dluhové služby, obsluhy státního rozpočtu. Chtěl bych vám připomenout, že vy, kteří si pamatujete poslední rok vládnutí Václava Klause a jeho vlády, pak prosím věřte, že v tom daném roce činily výdaje dluhové služby nebo obsluhy státního dluhu, jak se správně má říkat, 13 mld. korun. Těch 40 mld. korun a více, které jsou plánovány na rok příští, jsou jedním číslem v řadě. Ta léta další budou spíše, resp. opravdu horší, a to jsme ve vzácné době, kdy peněžní instrumenty jsou na finančních trzích alespoň v Evropě naprosto nejlacinější v jakékoliv deseti-, dvaceti-, třicetileté časové řadě. Kladu si otázku, jak dlouho to takto může vydržet.
Pak bych chtěl učinit poznámku druhou k vystoupení pana poslance Kalouska. Tím rokem, který naprosto zvrátil podíl mandatorních výdajů ve struktuře výdajové strany státního rozpočtu, byl rok 1995 a 1996. Od té doby nám mandatorní výdaje pouze padají, padají, tedy rostou, a kdyby pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan Petr Nečas prodloužil časovou řádu právě až do roku 1995, zjistil by, že mandatorní výdaje, sociální mandatorní výdaje nevyjímaje, už činí více než 100 procent, a když si to podělíte tou časovou osou, tak ten růst je opravdu naprosto alarmující.
Já sám jsem v minulosti vystupoval velmi často s kritikou, která směřovala k efektu, který jsem označoval za vytváření vědomého návyku. Vytváření vědomého návyku příjemců přerozdělených daní nejrůznějších titulů směřující za předem vytipovanými osobami v těch nejrůznějších titulech, které vyplácíme na výdajové straně rozpočtu, a pohříchu investičních peněz ubývá. V tomto ohledu bohužel tento rozpočet, a to říkám velmi nerad, je minimálně stejně špatný jako ty předešlé a z tohoto ohledu je mi opravdu velmi smutno z toho, že měla Občanská demokratická strana a má vláda příliš málo času na to, aby s tím mohla cokoliv dělat.
Můj důvod, pro nějž budu hlasovat pro přijetí rozpočtu, je v podstatě naplněn ve dvou bodech. Tím prvním je elementární loajalita k vlastní vládě. Tím druhým je faktor času. Tím třetím, který jsem nezmínil, a ten nejdůležitější, si myslím - uvažujeme-li reálně o mimořádné volební situaci, o mimořádném politickém klimatu předčasných voleb pro rok následující, myslím si, že nemůžeme dopřát této zemi mimořádnou situaci - finanční i ekonomickou, tedy rozpočtové provizorium. Ten trh finančních instrumentů je příliš senzitivní na součet těchto dvou efektů a myslím si, že by to bylo neodpovědné.
***