(9.50 hodin)
(pokračuje Jacques)
Aplikace zákona počítá s vypracovanou systematizací, to je s přehledem tabulkových míst na jednotlivých resortech. Chybí katalog funkcí, který je základem pro odměňování státních úředníků, a prováděcí předpis o odměňování. Podobné je to s akreditací vzdělávacích programů a přípravou úřednických zkoušek, s nimiž zákon počítá. I kdyby k odložení účinnosti zákona nedošlo, nemá kdo zajistit jeho fungování a státní správa není na jeho účinnost v lednu 2007 nikterak připravena. V kuloárech se hovoří o tom, proč zákon nemá platit, a je zřejmé, kolik zde panuje předsudků a mýtů.
Náš služební zákon je významně inspirován existujícími modely v Německu a v Rakousku, ve vyspělých demokraciích, k nimž máme kulturně blízko. Kariérní systémy vycházející ze služební pragmatiky rakousko-uherské mají u nás a u našich sousedů tradici a liší se od systému meritního, který funguje v zemích anglosaských. Manažerský systém prosazovaný ODS se opírá o právní kulturu a demokratickou tradici odlišnou od té naší. Hovoří-li dnes někdo o tom, že je třeba zákon zcela přepracovat a vytvořit na principu nikoli kariérním, ale manažerském, pohybuje se v jiném kulturně-právním okruhu a předpokládá zvyklosti a vzorce chování, které u nás nejsou běžné, a trvalo by velice dlouho, než bychom si je osvojili. V neposlední řadě není možné nezmínit, že manažerské řízení předpokládá skutečně jiné platové podmínky, než na jaké jsme ve státní správě zvyklí dnes, ale také jaké předpokládá služební zákon. A pokud bychom měli platy stanovovat v souladu s manažerskými principy, museli bychom zřejmě zákon z finančních důvodů odkládat ještě nejméně dalších dvacet let.
Nejen z výše uvedených důvodů jsem přesvědčena o tom, že v našich podmínkách je kariérní řád tím správným mechanismem pro motivaci lidí a také zkvalitňování státní správy.
Pro přijetí zákona hlasovala většina poslanců a poslankyň za ČSSD, KDU-ČSL a Unii svobody. Zástupci komunistické strany a ODS byli naopak téměř všichni proti jeho přijetí. Při prvním a druhém odkladu se role vyměnily, koalice hlasovala pro, ODS a KSČM proti. Dnes se dvě největší strany ve své kritice zákona shodují. Sociální demokracie svou kritiku skrývá za argumenty finanční, ODS zůstává věrná své představě zákona zcela jinak koncipovaného, to je alespoň srozumitelné od začátku.
Bez ohledu na to, jaké důvody je vedou ke snaze udržet státní správu mimo zákonnou normu, je třeba se zeptat: Znamená to, že nestojí o stabilizaci státní správy a její odpolitizování, ale že se naopak ztráty politického vlivu obávají? Plná aplikace služebního zákona bere totiž politickým stranám možnost volně si pohrávat s resorty a provádět vlastní, prakticky ničím neomezenou personální politiku, která nevychází prioritně z odbornosti daného úředníka a jeho loajality ke státu jako takovému, ale z potřeby uplatnit v maximální možné míře osoby podle stranického klíče, a to mnohdy bez potřebné kvalifikace. Takovouto personální politiku usnadňuje v současné době možnost udělování výjimek ze vzdělání, které služební zákon jednoduše nepřipouští. Také praxe a další předpoklady pro výkon služby, s nimiž počítá služební zákon, se nemusejí stranickým sekretariátům vůbec líbit. Málokdy se totiž stane, že zasloužilý stranický kádr, který se má stát např. ředitelem personálního odboru, disponuje tříletou praxí ve státní správě, tak jak to požaduje služební zákon. Dnes se ve státní správě výběrová řízení téměř nedělají, služební zákon s nimi však počítá.
Také komunistická strana je od začátku k zákonu odmítavá. Pouze se dohaduji, že motivem jejího postoje je rovnostářská idea stejných žaludků, která nepřipouští, že státní služba je čímsi, co se vymyká běžným pracovněprávním vztahům, a zaslouží si proto zvláštní režim, že úředník a kombajnista mají rozdílnou povahu své profese.
V takovémto postoji tkví ale velký omyl. Státní služba v demokratických státech představuje zvláštní pracovní vztah, který osoby ve službě v mnohém omezuje a tato omezení kompenzuje některými zvýhodněními a celoživotní perspektivou na kariérní rozvoj. Nesprávná teze, že jde o obdobu pracovněprávních vztahů, byla ve stadiu přípravy opakovaně předkládána a také úspěšně vyvrácena. Kdyby totiž bylo správné, že služební vztahy státních zaměstnanců jsou v zásadě vztahy pracovněprávními, neměla by právní úprava služby vůbec žádný věcný smysl. Smysl by pak postrádalo takové ustanovení čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky, které vydání zvláštní právní úpravy předpokládá, přičemž za takovou zvláštní úpravu, jak už jsem řekla, nelze považovat zákoník práce. Služební zákon je veřejnoprávním předpisem. Z důvodu legislativní ekonomiky byla zvolena koncepce, která umožnila, aby na základě delegované působnosti byla použitelná vyjmenovaná ustanovení zákoníku práce, popř. dalších zákonů z pracovněprávní oblasti.
Poslední poznámka se týká navrženého harmonogramu pro odklad účinnosti zákona, z něhož vyplývá, že přechodné období systemizace ve všech dotčených správních úřadech by mělo proběhnout od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011, tedy v době českého předsednictví v Radě Evropské unie. O tom už jsem tady hovořila v prvním čtení. To se jeví z praktických důvodů jako velmi nešťastné. Navíc je tento časový posun v rozporu s usnesením, které vláda přijala v květnu tohoto roku, materiálu Návrh způsobu stabilizace a finanční motivace zaměstnanců ve státní správě v souvislosti s přípravou a výkonem funkce předsednictví, kde se výslovně počítá s účinností služebního zákona. Neméně zarážející je to, že první hodnocení státních zaměstnanců podle nově navrženého harmonogramu proběhne až po 1. lednu 2012, tedy tři roky po ukončení našeho předsednictví.
Dámy a pánové, to byly jen hlavní důvody, pro něž poslanci a poslankyně Strany zelených nepodpoří další odložení účinnosti služebního zákona.
Dovolte mi, abych závěrem řekla, že českou veřejnost nebude muset z letargie nad způsobem nakládání s úřednickými místy vytrhnout až nějaká tragédie, jako tomu bylo před 125 lety ve Spojených státech. A odpusťte mi, prosím, že jsem ukrojila tolik drahocenného času z dnešního dopoledního zasedání, ale vnímám tuto problematiku jako natolik závažnou, že jsem si prostě tento luxus dovolila, a apeluji na vás ještě jednou, abyste důvody, které jsem zde přednesla, vzali v potaz. Děkuji vám pěkně za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážená paní poslankyně. Byla jste jediná přihlášená do obecné rozpravy. Nemám žádnou další písemnou přihlášku a ani z místa se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, takže obecnou rozpravu končím.
Zahajuji rozpravu podrobnou, do které mám následující přihlášky. Jako první pan předseda Poslanecké sněmovny Vlček, poté pan kolega Severa, posléze pan poslanec Bublan. Pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych předložil dva pozměňovací návrhy. Jeden se týká již zmíněné problematiky provozu našich automobilů, které stojí v Poslanecké sněmovně v garážích.
Za část třetí se vkládá část čtvrtá, která zní: Část čtvrtá. Změna zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
Článek 4. Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 138/1996 Sb., zákona č. 287/1997 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 420/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 427/2003 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb. a zákona č. 388/2005 Sb. se mění takto.
***