(12.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)

Svého času odbory vyhlásily demonstraci na 25. listopadu, pokud se nemýlím, a pak od té demonstrace ustoupily, protože - vycházím ze zpráv z tisku, tak pokud mé zprávy nebudou přesné, mohu být opraven - na bázi sociálních partnerů se dohodlo, že nebude problematika účinnosti zákoníku práce činěna předmětem jednání v parlamentu. A teď se to znovu sem dostalo.

Takže já si myslím, že to není dobře z řady důvodů. Vzhledem k tomu, že jsme v politické krizi, protože jestliže po šest měsíců nejsme s to vytvořit vládu za situace, kdy s ústavou se zachází velmi podivným způsobem, tak bychom opravdu politickou krizi neměli prohlubovat tím, že budeme zasahovat do vztahů, které pro velkou část občanů této země jsou velmi významné.

Já vám přečtu velmi stručně z Komory 11. Je to prostě materiál, který vydává Hospodářská komora, čili není to žádný levicový produkt, kde se říká - titul je Nový zákoník práce v evropské konkurenci. Studie Světové banky, a Světová banka je v určitých kruzích této Sněmovny uznávána, takže studie Světové banky 2007 zveřejněná letos v září zařadila Českou republiku podle podmínek zaměstnávání, tj. pružnosti pracovněprávních vztahů, na 40. místo ve světě. Ovšem mezi 22 hodnocenými členskými státy Evropské unie si Česká republika udržela 4. místo. Pouze v Dánsku, Velké Británii a v Belgii jsou na tom evropští zaměstnavatelé - zaměstnavatelé, ne zaměstnanci - zaměstnavatelé lépe. A to byla ČR hodnocena ještě podle dosavadního zákoníku práce, který je u nás všeobecně považován za překonaný a nevyhovující.

Takže měli bychom tyto skutečnosti brát vážně. Už tady bylo řečeno, že zákoník práce je velmi významným právním dokumentem, který určitým způsobem reguluje vztahy mezi prací a kapitálem. A dobře víme, že v rámci globalizovaného kapitalismu je tou silnější stránkou kapitál, že práce je pod tlakem kapitálu a že to, co pracující v minulých desetiletích dosáhli, je teď ohrožováno pod odůvodněním, že je třeba uvolňovat flexibilitu pracovního trhu, abychom byli konkurenceschopní.

Jistěže je třeba v rámci globalizované ekonomiky i v rámci podmínek, které jsou uvnitř Evropské unie, ale zároveň i s respektováním úmluv Mezinárodní organizace práce, měnit i pracovněprávní legislativu. Ale tato pracovněprávní legislativa by neměla zbavovat pracující jejich základních práv, jejich základních hodnot, a neměli bychom zapomínat také na ustanovení ústavy, listiny práv, které říká, že lidé jsou si rovni v důstojnosti a právech. A jestli něco v pracovněprávních vztazích zabezpečuje důstojnost těch, kdo tu pracují, pak je to zákoník práce.

Takže mějme na zřeteli tyto základní skutečnosti, pokud máme za to, že tento zákoník práce v řadě věcí není dobrý. A kolega Nečas tady mluvil o tom, že to jsou různé technické problémy. Prosím, já jsem si toho vědom, byl jsem tady, když se zákoník práce projednával, když se schvaloval, uznávám, že to byla hektická atmosféra, ne vždycky byla ochota k věcné diskusi, prostě někdy ideologické momenty převládaly nad věcným přístupem. Prosím, ale postupujme normálně, tj. až zákoník začne platit, až se začnou podle něj prakticky právní vztahy regulovat, pak zjistíme, kde jsou nedostatky, nebo ne, a můžeme je korigovat.

To, co tady pan místopředseda předvedl, neříkám, že to není nějaká právní analýza, ale dobře víme, že právní analýza není matematický výpočet a že jsou nejrůznější právní analýzy, které jedna druhou vylučuje. Takže v určitých věcech bych byl s argumentací zdrženlivější, stejně jako bych byl zdrženlivější s tím, že zákoník práce je v mnoha ohledech protiústavní. Ústavní soud zatím o tom nejednal a to, co je protiústavní, víme, že i ve Sněmovně jsou na určité věci různé názory. Já už jsem sám hovořil o tom, že situace z hlediska vytváření vlády a jednání o vytvoření nové vlády po mém soudu opravdu ústavní není. Ale takový už je stav. Čili mějme na zřeteli to, jak s jistými pojmy zacházíme, abychom sami si neztěžovali věcnou diskusi o této problematice.

Zákoník práce je vážná věc. Přistupujme k tomu skutečně s vědomím vážnosti. Nevtahujme sem tedy znovu ony staré politické spory včetně toho, co teď provedl i ministr spravedlnosti. Odkaz na budoucí zákoník občanský, to v této souvislosti přece nemá vůbec žádný význam. Kdy bude nový občanský zákoník, že je nějaká harmonogram. I u trestního zákoníku jsme měli harmonogram, ale trestní zákoník, jakkoliv je složitá norma, je mnohem jednodušší norma než zákoník občanský. Čili kdy bude občanský zákoník a bude-li vůbec nový občanský zákoník, to je všecko ještě ve hvězdách.

Dále je třeba si uvědomit také jednu věc a to kolega Pospíšil také myslím nebral dost na vědomí. Zákoník práce není pouhým derivátem občanského zákoníku. Úprava pracovněprávních vztahů v zemích Evropské unie není čistě soukromoprávní záležitostí. Má to své veřejnoprávní aspekty. Prostě pracovní síla není jenom zboží. Prostě i v pracovních vztazích člověk zůstává onou hodnotou, o které jsem mluvil, která má důstojnost. Takže tyhle momenty prostě nemůžeme ignorovat.

Takže přistupme k těmto věcem skutečně odpovědně, tj. vyjděme z toho, že od 1. ledna zákoník práce je v účinnosti. Zkoumejme to, kde jsou ony defekty. Pokud o nich víme už teď, připravujme se na to, jak je budeme řešit, jak se v praxi nové instituty budou osvědčovat, a potom je postupně měňme, tak jako to děláme u jiných zákonů, které jsme v této Sněmovně přijímali. Ale mějme na zřeteli opravdu celkový společenský kontext, do kterého zákoník práce spadá, a to je celkový kontext toho, jak se bude vyvíjet česká společnost v rámci oné dokončované kapitalistické transformace její ekonomiky.

A to souvisí i s tím, jak vypadá celá demokracie, jak vypadá obraz v politické oblasti. To jsou vztahy, které spolu velmi souvisí. A já už jsem řekl, že v těchto vztazích v rámci globalizovaného kapitalismu kapitál má vrch nad stranou práce, a držme tedy aspoň ty pozice strany práce, které umožňují lidem, aby v pracovním procesu neztráceli svou důstojnost.

Ještě bych vám řekl slova významného portugalského spisovatele, nositele Nobelovy ceny z roku 1998 José Saramaga. Ten říká, že se obává, že v procesu krize demokracie, která nastává, která existuje, že Lincolnova slova o tom, že demokracie znamená vládu lidu, lidem a pro lid, se v realitě nyní mění, že demokracie znamená vládu bohatých, bohatými a pro bohaté. Takže držme v této tendenci určité meze. A ty meze v našich podmínkách pro pracující zabezpečuje zákoník práce. (Potlesk z řad poslanců ČSSD a KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Slovo má pan poslanec Stanislav Grospič. Připraví se pan poslanec Boris Šťastný.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP