(10.30 hodin)
(pokračuje Urban)
Tam je totiž napsáno, že při privatizaci ČEZu bychom měli uvažovat nejprve o oddělení distribučních společností od ČEZu, a tedy, když to dám vše dohromady, zakázat ČEZu vyrábět z uhlí, zakázat mu vyrábět z jádra, rozdrobit ČEZ, tak výsledkem této rovnice je výrazné snížení prodejní ceny ČEZu, to je myslím naprosto logické. Samozřejmě, kdo se může z toho radovat? Ruce si mne zahraniční konkurence.
Co se tedy stane kolem roku 2015, kolem roku 2020? Naše země bude trpět akutním nedostatkem elektrické energie. Samozřejmě, někdo může říci, budeme ji dovážet. Já se ptám odkud, protože všechny země okolo České republiky trpí a budou trpět nedostatkem elektrické energie. Ptám se za kolik, protože pak taková elektrická energie bude několikanásobně dražší než ta drahá, kterou máme teď. A to samozřejmě říkám i přesto, že jsme připraveni výrazně šetřit na jednotku produkce, výrazně šetřit elektrickou energií všude tam, kde to jde. Jsme připraveni maximálně využívat obnovitelné zdroje. Jak vodu, tak vítr, tak biomasu. Ale každý ví, že to samozřejmě nestačí, že tím nejsme schopni nahradit spotřebu, kterou budeme v budoucnu potřebovat.
Co to bude znamenat pro lidi, pro podniky? V konečném důsledku to může znamenat snižování životní úrovně, resp. oddalování se od těch vyspělých zemí, tak jak bychom předpokládali, že se jim budeme naopak přibližovat.
Dříve v každé domácnosti bylo třeba jenom rádio. Dnes je to tak, že v každé domácnosti je televize, pračka, spousta domácích spotřebičů, kuchyňských pomocníků pro ženy. A tak bych mohl pokračovat. - Jestli to chcete za mne doříci, pane ministře (Bursíku), tak klidně, samozřejmě, já vám tu příležitost dám, ale myslím, že když se řádně přihlásíte, tak budete mít také slovo.
V domácnostech je samozřejmě mnoho spotřebičů, které pomáhají, usnadňují práci, ale také dělají radost. Jsou to i hračky pro děti, počítače. A já jsem si jist, že pokud chceme, počítáme s tím, že poroste životní úroveň, tak musíme počítat s tím, že poroste spotřeba elektrické energie na hlavu. Tak to totiž platí ve všech zemích světa. Nikde na světě to není naopak. No ale také budeme stavět nové byty, které budou zdrojem další spotřeby elektrické energie, budeme stavět další podniky, které budou vyžadovat další zdroj elektrické energie. No velmi obtížně. Pro podniky je jasné, že se sníží jejich konkurenceschopnost. Prostě zboží bude dražší, tím méně bude prodejné a tím méně se ho bude vyrábět.
Myslím, že je důležité říci, jak je to v Evropě, protože my jdeme opačným směrem, než jde současná Evropa. O tom tady trochu mluvil Luboš Zaorálek.
Členské země Evropské unie využívají asi 30 % své spotřebované energie z vyrobené v jaderném programu. Taková země, jako je Francie, spotřebovává 80 % takto vyrobené energie. Finsko, země jistě taková, která by mohla být příkladem, jak se věnuje životnímu prostředí, staví v současné době nový jaderný reaktor. Nová energetická koncepce Evropské unie říká to samé co my - musíme šetřit, musíme využívat obnovitelné zdroje, možná můžeme využívat trochu víc zemní plyn - ale v každém případě počítá s jádrem. A dokonce říká jednu důležitou větu, že jádro je obnovitelný zdroj. Opravdu, jádro je jeden z nejčistších způsobů výroby elektrické energie.
Já počkám, až mě kolegové za mnou přestanou urážet.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, já vás přeruším a současně napomenu i členy vlády. Já bych vás chtěl upozornit, že paragraf 19 mi umožňuje postupovat proti těm, kteří narušují pořádek ve sněmovně. A tak i paragraf 20, to připomínám ke galerkám (ohlas), takže bych skutečně poprosil, abyste se chovali důstojně, tak jak se sluší a patří na poslance a ministry vlády České republiky. Děkuji.
Pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane předsedo. Prostě Evropská unie chce kráčet k moderní společnosti, a my jdeme opačným směrem, respektive toto vládní prohlášení nás posílá opačným směrem. Protože ten záměr, jak řešit energetiku, je v rozporu s Evropskou unií, je v rozporu s firemními i odbornými sférami, je dokonce v rozporu s přáním růstu životní úrovně, a co víc, je v rozporu s veřejným názorem toho, kdo je za to zodpovědný, tedy ministra průmyslu a obchodu České republiky Martina Římana. Ohrožuje budoucnost a rozvoj České republiky a to možná výměnou za pouhých pár týdnů vládnutí.
Dovolte mi na závěr s jistou licencí konstatovat: Kdo bude hlasovat pro tuto vládu, je spoluzodpovědný za hazardování s českou ekonomikou. I ty, Oldo Vojíři, i ty, Martine Římane.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S přednostním právem vystoupení se přihlásil pan ministr Říman. Pane ministře, prosím, máte slovo.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman Děkuji za slovo. Dámy a pánové, v příspěvcích už tří řečníků, jak jsem pečlivě poslouchal, a to poslanců Paroubka, Zaorálka a nyní kolegy Urbana, zazněla slova o ohrožení energetické bezpečnosti České republiky. Je skutečně hezké, že Česká strana sociálně demokratická si začala dělat takové starosti o energetickou bezpečnost, když ještě při projednávání předchozího programového prohlášení vlády Mirka Topolánka v říjnu loňského roku, tedy nedávno, kde ty nejdůležitější pasáže oblasti energetické politiky byly uvedeny prakticky totožně jako v tomto programovém prohlášení, tak na konto energetické bezpečnosti neřekla Česká strana sociálně demokratická jedno jediné slovo. Nabízí se skutečně otázka a podezření, zda není tento termín využíván pod vlivem události minulých dnů a týdnů silně účelově.
Koneckonců, jaká byla politika vlád ČSSD v minulých letech právě v této oblasti, tedy v oblasti zabezpečení České republiky energiemi? Proč Česká strana sociálně demokratická prodala prakticky celý plynárenský průmysl nastojato včetně páteřních plynovodů a zásobníků jedné jediné firmě, která v podstatě stoprocentním způsobem znamená závislost zásobování plynem na jednom dodavateli? Proč Česká strana sociálně demokratická prodala jednu ze tří hnědouhelných společností nabyvatelům s podivnou, neprůhlednou majetkovou strukturou? Proč se Česká strana sociálně demokratická nebránila, naopak některými svými členy aktivně podporovala otočit ropovod z Ingolstadtu do České republiky, který, jak se ukázalo a ukazuje, se stává páteřním momentem zajištění bezpečnosti dodávek ropných produktů a ropy do České republiky?
***