(17.40 hodin)
(pokračuje Bebarová-Rujbrová)
Já se nechci obracet na ministra resortu, ke kterému mám blízko. Dokonce bych panu ministru Pospíšilovi chtěla popřát, aby se mu alespoň část z jeho ambicí zlepšit vymáhatelnost práva podařilo naplnit. Možná mě předsedající napomene, že nemluvím k věci, ale ráda bych se spíš než na vládu obrátila vaším prostřednictvím na poslanecký klub České strany sociálně demokratické.
Kolegové, to, co dnes trháte na cucky, jste ještě před měsícem byli z velké části odhodláni za účast ve vládě podepsat. Vaši poslanci prohospodařili hlasy odevzdané levici. Připomínáte mi sedláka, který vedl krávu na trh a tak dlouho handloval, až prohandloval. Několikaměsíčním kličkováním jste docílili u části veřejnosti dalšího znechucení politikou a u některých dokonce i lhostejnosti k tomu, kdo tu vlastně vládnout bude.
Nevěříte. Dovolte, abych vám odcitovala z monitoringu tisku, a to za pouhých pět červnových dnů.
6. 6. Vedení ČSSD rozhodlo, že podpoří jedině vytvoření nestranické vlády odborníků.
9. 6. Premiér Paroubek: Umím si představit například podporu vládě ODS s lidovci, ODS se zelenými.
9. 6. - ovšem v jiném médiu. Premiér Paroubek zopakoval, že Česká strana sociálně demokratická nepodpoří koalici ODS, KDU-ČSL a zelených.
11. 6. Jako krajní řešení premiér Paroubek připustil i vznik velké koalice ODS a ČSSD.
A tak to pokračuje, kolegyně a kolegové, už osmý měsíc. Tak jak se hroutí naděje na ministerská křesla, pokračuje i eroze mezi vámi. Výsledek dnešního maratonu je předvídatelný. Předvídatelná byla i dnešní slohová cvičení.
Jsou to vaši poslanci, a není důležité, jestli dva nebo více, kdo prohospodařili hlasy odevzdané v loňských volbách levici. Nemyslím si, že veřejnost přesvědčíte tím, že se jich štítivě zbavíte. Vy, Česká strana sociálně demokratická, za ně nesete odpovědnost. Vy nesete odpovědnost za výsledek dnešního hlasování. A já jen doufám, že levicově orientovaný občan příště už vaším slibům věřit nebude.
Komunistická strana Čech a Moravy z programových priorit neslevuje a její poslanci se koupit nedají. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM a ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Zuzce Bebarové-Rujbrové. A tak jak jsem se choval ke každému slušně, tak znovu přečtu ještě pořadí přihlášených. Paní ministryně Kuchtová, pan poslanec Alexander Černý a pan poslanec Vlastimil Tlustý. Paní ministryně Kuchtová není, čili opravdu nejen ztráta pořadí, ale jaksi pokud nepřijde do ukončení diskuse, nebude mít možnost vystoupit.
Nyní se tedy slova ujme pan poslanec Alexander Černý. Připraví se pan poslanec Vlastimil Tlustý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, pasáž o zahraniční a bezpečnostní politice začíná v programovém prohlášení vlády na straně 25, tedy v samém jejím závěru. V předchozím programovém prohlášení Topolánkovy vlády byla hned v úvodu. To je ale jediná změna. Jen v tom se projevil jakýsi tvůrčí novátorský přístup trojkoalice. Jinak platí, že od října 2006 do ledna 2007, ačkoliv se o tom mnohokrát i tady hovořilo, se nic nezměnilo na faktu, že vláda nemá odvahu jasně a srozumitelně se vyjádřit k otázce, která může bezpečnost občanů České republiky ovlivnit přímo fatálně.
Jaký je postoj vlády k případnému umístění americké vojenské základny na území České republiky? (V sále je velký hluk.) Bude vláda vstřícná k případné žádosti Spojených států k rozmístění jakéhokoliv prvku protiraketové obrany USA na našem území? Proč páni poslanci Melčák nebo Pohanka nechtěli znát alespoň záměr vlády, které hodlají dát za několik minut důvěru? Proč nepožadovali jako ústupek alespoň příslib uspořádat k této otázce referendum? Chybí snad zmínka o těchto otázkách v programovém prohlášení vlády proto, že se například ministři Bursík, Vondra a Schwarzenberg nedokázali shodnout na přijatelné formulaci?
Odpověď na všechny tyto otázky může být velmi prostá. Pravděpodobně půjde jen o míru ochoty a servility, o to, jak se zavděčit našemu velkému bratru za oceánem. Proč riskovat, že by si toho občané České republiky mohli všimnout zbytečně brzy?
V pasáži o bezpečnostní politice se hovoří o významu nedělitelnosti euroatlantického bezpečnostního prostoru. To není nic nového. Tuto tezi známe už od mnoha minulých vlád. Jen mám pocit, že její zdůrazňování je jaksi na úkor budování evropské bezpečnostní politiky, a to je rozhodně na pováženou. Česká republika neleží na rozhraní dvou světů, je uprostřed Evropy.
Ještě mi dovolte jednu poznámku. Programové prohlášení výrazně akcentuje záměr vlády podporovat zapojení do vojenských i civilních misí. Dlouhodobými zahraničními operacemi prošlo v minulých letech 18,5 tisíce českých vojáků. Jen letos jich bude minimálně dva a půl tisíce. Pravděpodobně to není konečné číslo, protože víme, že vláda už uvažuje o vyslání dalších lidí do zahraničí.
Naši ministři obrany v posledních letech považovali a považují za hlavní úkol české armády její účast v zahraničních misích. Tvrdí, že to je nejen jejich hlavní úkol, ale dokonce i smysl existence armády. Já naopak tvrdím, že hlavním úkolem Armády České republiky je připravovat se na obranu obyvatel a území České republiky, nikoliv stát se expedičním sborem, ať už Severoatlantické aliance nebo Spojených států amerických.
Armáda stojí daňové poplatníky ročně přes 50 miliard korun. Vláda chce zvýšit výdaje na obranu v letech 2008 a 2009 tak, aby neklesly pod 1,55 % hrubého domácího produktu. To je už pro příští rok nejméně o 5 miliard víc než letos. Obávám se, že většina těchto prostředků, další stovky milionů budou použity na zabezpečení neustále rostoucího počtu našich vojáků v zahraničních misích. To je pro mě naprosto nepřijatelné. A je to mimo jiné další důvod, proč vládu v její žádosti o důvěru nepodpořím ani já, a jsem si jist, že tak neučiní ani nikdo z poslaneckého klubu KSČM.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Alexanderu Černému za jeho vystoupení. Nyní tedy opět mám v ruce přihlášku pana poslance Vlastimila Tlustého. A připraví se pan poslanec Miloš Melčák. Protože pana kolegu Tlustého opět nevidím, tak jeho přihláška skončí tak jako přihláška paní ministryně Kuchtové a tato přihláška propadá.
Slova se ujme pan poslanec Miloš Melčák, v tuto chvíli poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miloš Melčák: Děkuji za udělení slova.
Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, chci všem zdůraznit za sebe i za kolegu Michala Pohanku, že naše rozhodnutí tolerovat trojkoaliční vládu a umožnit její vznik je dáno především tím, že jsem přesvědčen, že doba nestability nemůže dál pokračovat a musí skončit.
Ústava jasně říká, že poslanec je při rozhodování vázán svým svědomím, nikoliv tedy mocenskými choutkami kohokoliv. Nemohu se dále dívat na vyjednávací taškařici, ale především na to, že mocichtivá skupina lidí kolem předsedy ČSSD Paroubka včetně jeho samého se začala k ČSSD i k naší zemi chovat jako ke kořisti a jako prostředku k udržení se u moci doslova za každou cenu.
***