(15.40 hodin)
(pokračuje Mejstřík)
Víte dobře, nebo možná jen cítíte, že evangelická zvěst je poselstvím víry, naděje a lásky. To jsou hodnoty, na nichž se shodnou všichni lidé světa, a já věřím tomu, že i komunisté. Boží láska, ten neuchopitelný, nedefinovatelný a snad neprozkoumatelný prostý lidský cit, je absolutním poselstvím evangelia. Na Velký pátek se ve jménu této lásky nechal Ježíš Kristus přibít na kříž. Když pro nic jiného, tak proto, aby nám ukázal, že se jeden pro druhého máme obětovat, že jsou chvíle, kdy jeden pro druhého bychom měli podstoupit i smrt. Ale v běžném každodenním životě je poselství Ježíše méně kategorické - milujte Boha, tedy poselství pokory, tedy uznejme, že je něco výše, co nás přesahuje, a milujte bližního svého jako sama sebe. Jinými slovy, buďte - buďme lidmi a snažme se alespoň jednou do roka vzpomenout na toho, kdo nám ukázal cestu, a na všechny ty slavné svaté, ale i ty ne slavné, bezejmenné, kteří nám ukazovali směr a prošlapávali cestu před námi.
Já jsem přesvědčený o tom, že i toto je poselství Velkého pátku. Proto zde před vámi stojím a proto vás prosím, abyste propustili tento zákon do druhého čtení, kde bychom si mohli některé sporné věci vyjasnit. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S přednostním právem vystoupí pan poslanec Kováčik, pak zde mám tři faktické poznámky a dále pak by vystoupil pan poslanec Bratský. Pan poslanec Kováčik má slovo. Pane poslanče.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji. Slyšeli jsme slovo Martina Mejstříka. Jakoby jediné, přičiňuji tedy samozvané, morální autority, jedoucí ovšem podle zásady: kdo nepřemýšlí jako já, nezaslouží si snad ani existovat, je špatný. Na jednu hromadu nás tady zmoralizoval všechny - krajní levici, mírnou levici, dokonce i křesťany přítomné, zvláště mně to mrzí u pana kolegy Bublana, kterého si velmi vážím, ale i pravici. Jako kdyby přišel někdo shůry - no, vlastně je to horní komora, že? (oživení v sále) - a přišel nám sem dávat lekci, jak se máme chovat, jací máme být demokraté. Hle, demokrat jak vyšitý! Napadlo mě přirovnání: jakýsi brouk Pytlík demokracie. A vrchol je, když oslovuje řádně zvolenou parlamentní stranu: komunisté, držte se zpátky, komunisté, mlčte, vy do toho nemáte co mluvit, vy nemáte vůbec co mluvit! Víte, já jsem zvažoval jako předseda poslaneckého klubu KSČM, že svému, pardon, našemu komunistickému klubu doporučím, aby podpořil vznik Velkého pátku coby státního svátku. Když jsem ovšem viděl tu jednu jedinou větu, která v důvodové zprávě návrhu zákona je, že součástí návrhu - takovou nenápadnou větičku -součástí návrhu je též vyřazení Mezinárodního dne žen z výčtu významných svátků, tak mě poprvé varovalo. Když jsem slyšel onu rozpravu, respektive návrh, nebo zdůvodnění panem Mejstříkem a následně některé věci v rozpravě a následně ono zdůvodnění, nezlobte se, ale já to prostě svému poslaneckému klubu, našim členům, našim voličům a koneckonců i levici jako celku udělat nemohu. Já to prostě nedoporučím.
A teď prostřednictvím vás, pane předsedající, bych rád sdělil panu senátorovi Mejstříkovi k onomu jeho vyjádření vůči komunistické straně: Pane Mejstříku, my máme povinnost vůči občanům, kteří přišli k volebním urnám a mají nějaký názor. V demokratické společnosti to tak prostě má být, že se má jít k volbám a projevit tam svůj názor. My jsme povinováni našim voličům. My jsme povinováni i celé levici a v tom smyslu, řekněme tomu té vyváženosti politického spektra a názorů občanů, abychom nemlčeli. Abychom svoje názory na věci, na možná řešení zde v této Poslanecké sněmovně, ale i v Senátu, ale i v tisku, rozhlasu, v televizi a kdekoliv jinde na veřejnosti říkali. Aby si lidé sami mohli udělat přehled, co je vlastně vyprázdněné a co ne, jak kdo se zasluhuje o to, co se zde v této budově přijímá prospěšné pro občany a čím se, alespoň té převážné většině občanů, kteří nekradli, kteří se chovají slušně, kteří by dokonce rádi chodili do práce, nebo chodí do práce za nevelký peníz, tak těmto jsme povinni to přesně říkat, aby si oni sami mohli udělat obrázek o tom, kdo je co.
Pane senátore Mejstříku, promiňte, ale v demokracii ani vy nemáte sebemenší právo nám to zakazovat!
Děkuji za pozornost. (Potlesk levé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Škromach, protože paní poslankyně Čurdová se vzdala faktické poznámky, přihlásila se řádně. Připraví se s faktickou pan poslanec Jandák. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, pani poslanci. Já jsem měl pocit, že pan senátor neposlouchal, protože já jsem hovořil o tom, že považuji za nešťastné, že byly spojeny tyto dva návrhy dohromady, což nakonec on sám ve svém vystoupení přijal a vlastně přiznal.
A druhá věc. Nehovořil jsem o tom, že mně vadí, že budou muset firmy vyplácet další svátek, ale divil jsem se nad tím, že proreformní vláda, která říká, že chce snížit zátěž zaměstnavatelů, tak vlastně mlčí, nebo tady radši není ani přítomna při projednávání. Proto jsem říkal, že možná - a kdyby si pan senátor vzal poučení tak jak řekl zde a hovořil o tom, že zákon byl vrácen k přepracování, kdyby si poslechl, tak ta debata, která byla i ve stenu, byla obdobná, a kdyby vypustil tu poznámku, která se týká MDŽ a 8. března, tak jsem přesvědčen o tom, že celkem bez problému by návrh na to, aby Velký pátek byl svátkem, prošel do dalšího kola. A jestliže pan senátor a Senát neumí naslouchat Poslanecké sněmovně, pak to dopadá tímto způsobem (Potlesk.).
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou pan poslanec Jandák, paní poslankyně Šojdrová. Takže, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vítězslav Jandák: Vážený pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové. Z toho, co jsem tady vyslechl, bych rád jenom poprosil, aby si všichni uvědomili, s jak kvalitními návrhy zákonů přichází Senát. Dál to nechám bez pokračování.
Ale pane senátore, vám bych chtěl doporučit jednu věc - lepší přípravu. Kdybyste méně mluvil, už ten zákon byl přijat. A pak bych položil ještě jednu otázku, jestli dovolíte. Vy jste tady pronesl věc, že Mezinárodní den žen - že sice uznáváte svátek, který vznikl ve Spojených státech amerických, nikoliv v bolševickém Rusku, ale že komunisté ho totálně zprofanovali. Já se ptám vás: Co uděláte s automobilkou Tatra, co uděláte se salámem Vysočina? Komunisté jezdili tatrovkami a jedli salám Vysočina. Také je zlikvidujeme? (Déletrvající potlesk.)
Děkuji vám.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou paní poslankyně Šojdrová, připraví se pan poslanec Šimonovský s faktickou a pak pan poslanec Bublan.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Já jen velmi krátce. Byl tady dotaz od pana kolegy Škromacha na to, jak se dívá vláda a vládní poslanci na zvyšující se zátěž pro podnikatele a zaměstnavatele. Já myslím, že vláda to ve svém stanovisku říká jasně. Nechci tady hovořit za ni, jsou tady páni ministři, ale vládní stanovisko hovoří o tom, že doporučuje, aby ve druhém čtení byla zvážena výměna za jiný den volna, čili samozřejmě si je vědoma toho, že to určitou zátěž vyvolá. Děkuji.
***