(16.40 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Tehdy se stalo to, že hejtmani jako celek, ani jako jednotlivci, že jim tenhle parlament neudělil slovo, a já jsem přesvědčen, že by tady takováto předloha vůbec nebyla v případě, že by parlament v tomto případě slovo udělil, a považoval bych to tehdy za naprosto správné. Také jsem pro to udělení slova hlasoval.
Takže to je prosím jedna ze závažných připomínek. A dovolte mi ještě jednu, která mě vede k úvaze, že tato předloha bohužel vykazuje vážné legislativní nedostatky, a to je ještě jedna úvaha. Kraje jsou samosprávné celky, ale Poslanecká sněmovna samozřejmě projednává celou řadu zákonů, které jsou kupříkladu předmětem zájmu obcí. V tomhle případě, pokud bychom přijali tuhle předlohu v této podobě, dostaneme se tedy do situace, kdy nebudeme vědět, kdo nám řekne, který zákon je předmětem zájmu krajů. Nemáme arbitra určeného a může to paradoxně dojít do stejné situace, že pokud nebyla vůle v Poslanecké sněmovně při projednávání sněmovního tisku 810, aby udělil některým hejtmanům nebo jejich představitelům, tedy představiteli, řekněme, Asociace krajů, to slovo, tak parlament v této podobě by mohl kdykoliv říci, že právě tahle předloha, kterou někdy projednáváme, není zákonem, který by byl předmětem zájmu kraje.
Druhá překážka, která nám stojí v cestě k přijetí tohoto zákona, je otázka toho, zda stejné právo mají získat také obce. A těch zákonů je tady také velké množství, které projednáváme, a mnohé z nich mohou být předmětem zájmu obcí. Pak by to tedy znamenalo, pokud bychom chtěli přistupovat spravedlivě, udělit takové právo zúčastnit se projednávání Poslanecké sněmovny a povinného udělení slova i pro představitele obcí v České republice.
To jsou myslím dvě mé zásadní pochybnosti o kvalitě a možnosti dalšího průběhu projednávání tohoto sněmovního tisku. Ty ostatní, které uvádí vláda, si myslím, že patří do kategorie těch, které jsou v průběhu legislativního procesu opravitelné a napravitelné, ale tyhle dvě záležitosti, které jsem tady zmínil, jsou pro mě osobně jako zpravodaje k tomuto sněmovnímu tisku velmi velkou a podle mého soudu velmi těžko řešitelnou komplikací.
Děkuji pěkně za slovo.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji zpravodaji panu poslanci Tomovi Zajíčkovi. Otvírám obecnou rozpravu. Písemnou přihlášku do této rozpravy nemám žádnou. Z místa registruji přihlášku pana kolegy Petra, poté pana poslance Jičínského. Slovo má pan poslanec Petr.
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane premiére, vážení kolegové, vážený pane hejtmane, zásady sněmovního tisku číslo 44, kterým má být provedena změna zákona o krajích, významným způsobem zasahují do zákona o jednacích řádech Poslanecké sněmovny a Senátu, takže bychom je měli podrobit důkladnému rozboru. A já si myslím, že můj předřečník pan kolega Zajíček tady provedl dokonalý rozbor. Nelze totiž vyloučit, že v případě přijetí tohoto zákona může nastat další lavina změn zákona o jednacích řádech Poslanecké sněmovny a Senátu, a to v důsledku toho, že municipality, které já stavím na stejnou úroveň jako kraje, budou chtít dosáhnout taky toho, aby při projednávání zákonů, které se týkají obcí a měst, tedy municipalit, byli zástupci obcí zde přítomni. Soudím, že oba zákony, jak o obcích, tak o krajích, jsou naprosto rovnocenné a neměli bychom preferovat kraje tím způsobem, že hejtman může být účasten každého projednávání záležitostí, které se týkají kraje, a je tady naprosto nedostatečná definice, kterých zákonů o krajích se to bude týkat, kde hejtmani budou účastni projednávání tohoto zákona. Budeme to posuzovat podle frekvence slova kraj v nějakém zákoně, anebo jaká budou kritéria pro to, abychom usoudili, že se jedná skutečně o kraj? Bude to zákon, který řeší jistý kraj jako takový, anebo to budou kraje v obecné poloze?
Podle mě předkladatelé zákona soudí, že návrhy vládních zákonů, které se týkají krajů a kde kraj má právo taky dát připomínky, jsou v konečném znění v mnoha případech pozměňovacími návrhy jak senátorů, tak poslanců upraveny tak, že neskýtají v konečném znění představu krajů o tom, jak by ten zákon vlastně měl podle jejich představ vypadat. Obdobně je tomu i u zákonů, které v rámci legislativního procesu a v rámci zákonodárné iniciativy mohou kraje jako takové předkládat. Je si třeba položit otázku, zdali požadavky krajů jsou vyvážené a zda kraje nechtějí získat jistou převahu nad centrálními orgány a nad Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Důvodovou zprávou se jako červená nit podle mého názoru táhne problém a požadavek, aby poslanci a senátoři svými pozměňovacími návrhy nekazili některé brilantní návrhy krajů, které nakonec vypadají poněkud jinak, než byly návrhy, které kraje podaly. Já se domnívám, že pokud kraj podá nějaký návrh, tak nic nebrání tomu, aby vedení kraje sezvalo poslance a snažilo se je přesvědčit, že ten zákon, který kraj podal, je oprávněný, že je vyvážený, a aby požádali poslance a senátory, aby přispěli k jeho přijetí. Ze znění předkládané novely není zřejmé, čeho a kdy budou hejtmani účastni.
Další záležitost je, která tady zmíněna nebyla, že pokud kraj v rámci zákonodárné iniciativy podá zákon, pak jeho představitel, zpravidla hejtman, při jeho projednávání má právo účasti na všech projednáváních a neomezeného přístupu k tomu, aby hejtman nebo jeho pověřený zástupce kdykoliv a kolikrát k uvedenému zákonu vystoupil. Je nezbytné taky vzít určitou analogii mezi vazbami Poslanecká sněmovna - kraj, kraj - municipality. Já se domnívám, že v mnoha případech, zejména pokud se týká schvalování plánů velkých územních celků, jsou rozhodnutí krajů diametrálně odlišná od stanoviska obcí, a je si třeba položit otázku, jakou pravomoc v rámci kraje mají zastupitelé obcí, aby byli schopni protestovat. Podle mě velmi malou nebo skoro žádnou.
A pokud tady hovořil pan hejtman, že nejde o žádný jiný požadavek z hlediska vystoupení hejtmanů, než že poslanci, senátoři a členové vlády mohou kdykoliv vystoupit na jednání zastupitelstva, tak jenom takovou malou noticku.
***