(14.40 hodin)
(pokračuje Hašek)
Já věřím, že zelení vnímají tu záležitost, že my jsme nebyli ti, kdo rozhodl o tomto způsobu. My jsme svolali mimořádnou schůzi až v situaci, kdy jsme minulý týden navrhovali ty body na začátku řádné schůze, a připomínám, že byly odmítnuty - pro paní kolegyni Jacques i pro ostatní kolegyně i kolegy. Takže proto jsme zvolili způsob mimořádné schůze, na které jsme zopakovali tyto body, a předkládáme je Sněmovně k rozhodnutí, zda se jimi chce, nebo nechce zabývat.
Také jsem z toho projevu, alespoň pro sebe, vyvodil závěr, že pokud se tedy dnes schůze nějakou shodou náhod a koaliční většinou neuskuteční, budeme moci do budoucna hovořit o tom, aby se takovéto body objevily jako řádné body příslušných orgánů Poslanecké sněmovny, to znamená výborů, eventuálně pléna Poslanecké sněmovny. Za to bych chtěl minimálně klubu zelených do budoucna poděkovat.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil místopředseda Lubomír Zaorálek. (Výkřiky z pravé strany sálu, velký hluk.) Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Pane premiére, pokusím se omezit pohyby rukou na minimum.
Chtěl bych reagovat na to, když jste řekl, že ty body nejsou na pořadu dne, a že až bude pozice vlády, tak nám ji sdělíte. V této chvíli nám nemáte co sdělovat. Prostě času dost.
Dovolte, abyste otázku času nechal také na nás. Když se podívám do evropských médií, tak tam vidím články a titulky, které téměř doslova znějí takto: Česká republika se vynořila jako klíčový oponent německého předsednictví. Článek: Co vlastně chce Česká republika? Vy mi tvrdíte, že my nemáme právo se tady ptát stejně jako se ptají zahraniční novináři co je záměr této vlády, co je vlastně váš úmysl, co sledujete? A to není jenom věc jedné politické strany, to je skutečně věc veřejná. To je typická věc veřejná, že chceme vědět to, na co se dokonce ptají i v zahraničí, co vlastně sleduje Česká republika svým postojem.
Rozumíte, to neodbudete tím, že vám se zdá, že to není na pořadu dne. Vy dokonce i ve svém vystoupení říkáte věci, které ve mně vyvolávají velké pochyby, kam až to chcete hnát. Nevím, jestli jste to úplně přesně takto myslel, ale vy jste řekl, že než jste odeslali diplomatickou nótu - (Předseda vlády poznamenává mimo mikrofon: Ještě jsme ji neodeslali.) Ještě jste ji neodeslali, dobře, protože zahraniční výbor přijal usnesení, že dříve než bude odeslána, tak bychom se s ní tady chtěli seznámit, chtěli bychom o ní jednat. To je jedna z věcí, o které jsme také chtěli tady debatovat. Chtěli bychom tyto informace a tyto kroky vlády mít možnost kontrolovat a sledovat.
Já si vůbec nemyslím, že ten čas bude tak benevolentní, jak si myslíte, protože dnes už nejde jen o ústavní smlouvu, už nejde jen o protiraketovou základnu, vždyť přece dnes vy a vaše vláda stojíte před celou řadou dalších otázek. Jaký bude postoj České republiky k energetickému balíčku? Jaký bude postoj České republiky k té dnes velmi aktuální debatě o jaderné energetice, o imisích kysličníku uhličitého? Co si s tím vším počnete? Bude tam Česká republika mlčet? Rozumíte, to není žádná svéhlavost a trucovitost, když my chceme dnes slyšet, jak se k tomu bude Česká republika stavět. Protože zítra na to vy narazíte a budete muset říkat stanovisko České republiky. A já se bojím, aby se nezjistilo, že díky nedohodě v koalici prostě žádné nemá. A všechno tohle se bude projednávat bez nás. A proto o tom musíme začít mluvit dnes, protože se to na nás valí, a je toho víc než ústavní smlouva, víc než raketová základna. Tohle je jenom příklad něčeho, co čeká vás a o čem my musíme mluvit. To je naše povinnost jako opozice. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil místopředseda Vojtěch Filip. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi tři krátké poznámky. První bude o demokracii, druhá o jednacím řádu a třetí o programu. (Výkřiky a hluk z pravé strany.)
Tu první poznámku - já bych prosil, pane předsedo, kdybyste uklidnil kolegy, kteří vykřikují z lavic, protože to není důstojné jednání Poslanecké sněmovny.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Ano. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás, zachovejte klid a vyslechněte vystoupení pana místopředsedy. Pane místopředsedo, můžete pokračovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. První poznámku o demokracii v podstatě vyprovokoval pan předseda vlády. On řekl, jakým způsobem se zachovala vládní koalice nebo vláda České republiky v letech 1998 až 2002 a jakým způsobem se jednalo. Připomínám, že tehdy v Parlamentním shromáždění Rady Evropy poslanci za Komunistickou stranu Čech a Moravy neměli princip poměrného zastoupení a nedostali se tam, pouze jako náhradníci. To, jakým způsobem byli zvoleni, resp. nezvoleni, do orgánů Evropského parlamentu jako pozorovatelé, nebudu ani komentovat. Na příspěvek předsedy vlády připomenu, že ve volbách do Evropského parlamentu Komunistická strana Čech a Moravy získala 6 mandátů navzdory tomu, co si tenkrát myslela Poslanecká sněmovna a její představitelé. Takže pokud demokracii, tak prosím pro všechny, a vynechme poznámky, které svědčí jenom o tom, že někdo rád křičí, ale bohužel málo poslouchá.
Druhá poznámka je o jednacím řádu. Chtěl bych připomenout, že Poslanecká sněmovna je tvořena zejména plénem Poslanecké sněmovny. Tady je to základní politické rozhodování. A odkázal bych ty, kteří říkají, že je to nejdříve potřeba prodiskutovat věcně, na zákon o jednacím řádu, na § 50 zákona a § 63 odst. 3. To je poznámka nejen k paní kolegyni Kateřině Jacques, ale i k ostatním, kteří se někdy snaží diskusi rozvést tak, aby se hlavně k ničemu nedošlo. Protože teprve Poslanecká sněmovna určuje, kterému výboru se co dá, jakým způsobem se to projedná. To, že vládní koalice prosadila, že místo jednání na plénu Poslanecké sněmovny budeme jednat ve čtyřech výborech na společném zasedání, je přesně v rozporu s § 50 zákona o jednacím řádu. Prostě chtěli jste, dosáhli jste toho, a myslíte si, že to tak bude dál.
Ve skutečnosti bych nechtěl citovat, abych neurazil minimálně místopředsedu vlády a ministra Alexandra Vondru, když jsme tady mluvili poprvé v říjnu loňského roku o raketových základnách nebo základnách Spojených států amerických, že je to možné kdykoliv dát na téměř každou schůzi Poslanecké sněmovny. Nakonec co můžeme čekat, když projde tento program, od usnesení, které bude navrženo? To, že se tím budeme zabývat poctivě na každé schůzi a že si řekneme aktuální informace, aby tady neexistovalo informační vakuum.
A nyní k evropské ústavní smlouvě, která je předmětem - a to už je o třetí poznámce k programu. Víte, já jsem někdy zděšen tím, jakým způsobem se chováme k tomu, co rozhodli občané České republiky v referendu o přistoupení k Evropské unii. My se chováme k Evropské unii, jako by jednou měla veškerou moc, a podruhé, jako kdyby nás vůbec nezajímala, jako kdybychom nebyli součástí - rozhodnutím občanů České republiky - tohoto mezinárodního společenství, které si říká Evropská unie. Jako kdybychom se tím neměli zabývat.
A oceňuji onen posun, a nesouhlasím s kritiky prezidenta republiky, kteří říkají, že nás snad posunuje na okraj společnosti. Naopak, to, že prezident republiky řekl, že je potřeba jednat o jiné smlouvě, je ukázka toho, že každý racionálně uvažující člověk, tím méně politik, musí mluvit a chtít znát obsah toho, čím se budeme v Evropě řídit, jestli to bude ústavní smlouva, jakýsi základní dokument, nebo dokonce ústava Evropské unie, a jestli dospějeme k unii států, ke konfederaci, k federaci nebo k nějakému úplně volnému uskupení, které tady bude. A nepůjde o pouhé ekonomické spojení. Půjde o to, že na programu této schůze měla být závažná debata o základním směřování České republiky, v rámci několika otázek, které trápí občany České republiky. A my jsme to řádně navrhli na program schůze, a tento návrh byl odmítnut.
***