(15.40 hodin)
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, paní předsedající. Byl jsem pověřen naším poslaneckým klubem, abych se vyjádřil k této, jak řekl pan ministr financí, drobné technické novele. Podobnou věc jsme tady projednávali před třemi roky, když jsme novelizovali komplexnějším způsobem devizový zákon a v chodu legislativního procesu se nalezlo toto řešení, které je tady teď kritizováno, a je snaha ho vyřešit tím, že se příslušné ustanovení prostě odstraní.
Ale když jsem poslouchal diskusi, nabyl jsem dojmu, že to není spor mezi ministrem financí a opozicí, že to není ani jakýsi rozštěp ducha koalice mezi panem ministrem zemědělství a panem ministrem financí, že jde skutečně o hodně. Ten v pravdě revoluční patos, se kterým obhajoval tuto drobnou technickou novelu pan ministr financí, mi připomněl doby dávno minulé, když se rozhodovalo o privatizační legislativě a když se dělila poměrně tučná kořist. Možná si vzpomenete na známá tři T, kdy pod privatizací zemědělské půdy byli podepsáni pánové Tomášek, Tyl, a abych nezapomněl, samozřejmě i Tlustý. Podobný revoluční patos zazníval z úst obhájců této privatizace, protože věděli, že jde o velké majetky. A pokud dnes jde o drobnou technickou novelu, tak proč ona euforie, proč ono usilování se za každou cenu, když jde pouze o drobnou technickou novelu? Já si myslím, že asi realita bude trochu jiná a že je skrytá, zatímco někteří předřečníci tady naznačovali, o jak velké majetkové posuny jde či mohlo by jít.
Jestliže pan ministr financí kritizoval některé mýty, které se tradují v tisku, bohužel sám je demagogicky nahradil mýty jinými. Například jedním takovým Kalouskovým mýtem je, že tady nejde o žádné krácení přechodného období nebo prolomení období. Přece nám všem je jasné, že podstatou věci je legalizovat dosavadní praxi obcházení onoho moratoria, které mělo mít ochrannou funkci směrem k českým zemědělským podnikatelům a ke státní půdě v zemědělství a lesích. Je přece jasné, a nebudu opakovat argumenty předřečníků, dalo by se to dokládat řadou čísel, že kupní síla našich zemědělců je nižší, že pozice díky nižším dotacím je horší a že zejména v pohraničí existuje oprávněná obava, že za těmi nenápadnými fyzickými osobami stojí nemalý kapitál.
Pokud tady někdo osočuje dosavadní hospodáře na této půdě, že se třesou o jakési success fee, o jakousi radostnou prémii, kterou dostávají za svou špatnou práci, možná dokonce i proto, že kdo hospodaří na státním, automaticky hospodaří špatně, tak bych připomněl, že i církev svatá už od doby reformace ví, že zvelebování majetku je v pořádku a že by mělo být respektováno každé poctivé úsilí bez rozdílu vlastnictví. Já si myslím, že stejné success fee, jakési fíčko nebo bonus, bychom mohli spekulativně hledat tam, kde jsou zprostředkovatelé těch majetkových transakcí směrem k zahraničním zájemcům. Ale nechci tak činit, protože bych oplácel stejným. Jenom upozorňuji na onu mýtotvornou snahu pana ministra, protože skutečně zůstaňme raději na zemi u těch konkrétních ekonomických zájmů.
Trochu mě pobavilo ono připodobnění z nezcizitelnosti majetku, že hektary nikdo na trakáčku neodveze. No jistě, samozřejmě, tak tomu není. Je to vpravdě cimrmanovské vyjádření. On také ve známé hře Vizionář ten uhlobaron se divil, když mu bylo předpovězeno, že nad jeho dolem bude plát nápis Petr Bezruč. Ale má snad nad dost podstatnou výměrou státní půdy plát nápis - použiji symbolické vyjádření - Čunek, Kalousek a spol.? Já si myslím, že dělat si srandu z tak vážné věci, jako jsou majetkové převody, není na místě.
Druhý pól koaliční debaty je pól, který prezentoval pan ministr zemědělství. Působí věcněji, pragmatičtěji, protože vnímá, že hlas zemědělských podnikatelů, ať už je to hlas Agrární komory, jakýchkoliv dalších sdružení, je silný, že se bojí, že v této nerovné soutěži prostě prohrají, a že tudíž obviní vládu z toho, že to umožnila. Ten pragmatismus je skutečně na místě, ale také pravdou je, že se nelze vymlouvat na to, že kdysi byly učiněny určité kroky, že vláda je vlastně bez možností a že nejsme v Polsku, nejsme v Maďarsku a že vše, co se stalo špatného, stalo se v době přípravy a podepisování přístupové smlouvy. Ta rozhodně nebyla v pořádku. Tuším, byla podepisována za vlády premiéra Špidly, a v této vládě seděli samozřejmě i ministři za stranu lidovou. Stejně tak v této trojkoaliční dílně se rodila novela devizového zákona z roku 2004 a i zde nemá cenu se navzájem obviňovat. Ale ono praktické řešení, které by umožnilo předejít masivnímu obcházení tohoto moratoria, tak tomuto praktickému řešení bohužel vláda nevěnovala dostatek pozornosti, dokonce bych řekl, že ono koaliční rozštěpení jakéhosi ducha koalice došlo proto, že zkrátka obětovali české zemědělce za něco jiného.
Pokud tady bylo navrženo odložení účinnosti, mně to připomíná chytrou horákyni. Pěšky nebo za vozem, novelu schválíme, uděláme radost bratrům lidovcům, ale odložíme to do doby, než proběhne reforma, nebo alespoň se připraví reforma CAP, tedy společné zemědělské politiky, počkáme si na české předsednictví a pak s příslušnými fanfárami sdělíme světu, že vše už je v pořádku. A bude skutečně vše v pořádku? Skutečně víte, jak vyrovnat do této doby ono diskriminační postavení českých zemědělců? Anebo prostě počkáte, až uplyne ono přechodné období, počkáme si na závěrečné evaluační hodnocení a sdělíme, že bohužel už nemá cenu bojovat za další prodloužení oné lhůty, i když v Polsku třeba je tuším o tři roky delší, protože jsme řekněme vyčerpali onu koaliční energii a naši zemědělci si už na to tak nějak postupnými kroky zvykli.
Čili politika moudré horákyně, kterou tady prezentovali pánové z ODS, si myslím, že není tím správným řešením. A než podléhat této koaliční schizofrenii, než hledat výmluvy, myslím si, že je upřímnější, nebojím se to slovo na politické scéně použít, i když bylo devalvováno, otevřenější zejména vůči českým zemědělcům, když zákon prostě zamítneme, zkusíme popracovat na praktičtějších řešeních směrem k Pozemkovému fondu, směrem ke katastrálním úřadům, směrem k legislativě, která upravuje režim přístupu cizozemců k zemědělské půdě, tak aby nebyli schopni vést nějakou debatu, pokud bude nějaká, směrem k evropským institucím. Říkám: pokud bude nějaká, protože tento devizový zákon už platí tři roky a už dávno jsme mohli býti dáni k soudu, k evropskému soudu, už dávno mohly nabývat kauzy, kterých se najednou, nyní, když jste se dostali k moci, najednou jste se začali jich bát.
Já si myslím, že žádné drama nehrozí, pokud tento zákon zamítneme. Vzhledem k tomu, že už to tady zaznělo, tak se pouze k tomuto návrhu připojuji, a pokud by to bylo opomenuto, tak samozřejmě ten prapor zvednu v podrobné rozpravě.
Děkuji. (Potlesk zleva.)
***