(12.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. A prosím o slovo pana kolegu Petra Bratského.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ne vždy je úsilí zákonodárců korunováno úspěchem, tedy schválením zákona, který připravili. Často se jen otevře společenská diskuse.
Já jsem si byl vědom toho, když jsem podepisoval tento zákon, že má spousty, ale opravdu spousty špatných částí, že jsou tam nedostatečné věci, že to otevře onu pověstnou Pandořinu skříňku. Nicméně vzpomněl jsem si, že jsem také členem podvýboru pro přípravu návrhů na udělení nebo propůjčení státních vyznamenání. V tomto podvýboru dostáváme desítky návrhů skutečně často vynikajících osobností, právě již zmiňovaných vědců, umělců, ale i sportovců, válečných hrdinů a dalších, a jenom malá část z nich je nakonec vyznamenána panem prezidentem republiky. Znamená to, že ti ostatní byli méně hodnotní? Neznamená. Prostě ten výběr se nějakým způsobem učinit musí. Není možno degradovat státní vyznamenání tak, aby prezident republiky každoročně uděloval několik stovek státních vyznamenání. Zrovna tak není možno degradovat náš sociální systém tím, že tady budeme vytvářet další a další skupiny obyvatel, kteří by měli nějakým způsobem asi zvýhodněné důchody. I toho jsem si jako navrhovatel vědom.
Na druhé straně ale je jasné, že jsou určité osobnosti, kterých bychom si vážit měli. Já jsem hovořil o příkladu například pana generála Peřiny, o kterého se výtečně starala jedna městská část, když byl již velmi starý, s jeho chotí. Dával jsem to za příklad panu prezidentovi Klausovi a říkal jsem: Pane prezidente, vy nemůžete všechny vyznamenat, ale kdybyste napsal osobní dopis prezidenta republiky do spousty obcí, tam, kde žijí ti lidé, kteří jsou navrženi na státní vyznamenání, pevně věřím, že starostové těchto obcí a jejich zastupitelstva by v sobě našli sílu se uvnitř svých obcí o takové vynikající osobnosti postarat v jejich stáří.
A to byl pro mě vnitřně úvod té společenské diskuse, kterou jsem cítil, že je velmi potřebná. Proto jsme v podstatě ten návrh podali. A již ve chvíli, kdy jsme jej podali, se na stránkách novin začalo rozebírat, kdo další tam není zahrnutý, proč zrovna dvacet tisíc, nebo jenom dvanáct nebo ještě méně. To je jedno.
Hlavní město Praha už reagovalo. Je to jednorázové opatření pro letošní rok. Samozřejmě, každý rok bude muset zastupitelstvo hlavního města Prahy hlasovat o nějaké částce, pakliže ji bude chtít těmto lidem, kteří ještě budou žít, dát. Ale na druhou stranu již reagovalo a je to pro mne důkazem toho, že to má smysl v této fázi, i když bude zamítnut návrh v prvním čtení. Ale že jsme otevřeli tuto společenskou diskusi, že se zamyslíme v obcích nad významnými osobnostmi, které tam žijí, možná často v nedůstojných podmínkách, to je hlavní smysl, který jsme vyvolat chtěli.
A na závěr mi dovolte říci - ano, pojďme třeba zamítnout v prvním čtení, já sám nebudu pro ten návrh hlasovat, ale najděme si svého sportovce, najděme si učitele, vědce, válečného hrdinu nebo umělce, který žije někde mezi námi, a sledujme, v jakých podmínkách žije. A pakliže získáme povědomí o tom, že to není zrovna důstojné, oslovme tedy obce, ve kterých tyto osobnosti žijí, a snažme se jim v jejich těžkém životě pomoci. Možná objevíme i jiné osoby, které žijí v nedůstojných podmínkách. Prosím, pomozme jim podle možností, které máme k dispozici.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bratskému. Jsou před námi dvě faktické poznámky. První pan kolega Ploc, poté paní kolegyně Čurdová. Takže paní Čurdová má přednost. Prosím.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, tak přemýšlím, kam jsme se to dostali, protože od dob antiky byli olympijští vítězové vždycky uznáváni, byly jim stavěny sochy a bez ohledu na to, jaká ta společnost byla, tak vždycky olympijští vítězové dostávali renty. Tak se k tomu vrátili i s myšlenkou, když byly olympijské hry obnoveny na konci 18. století.
Já si myslím, že každá společnost by si měla vážit lidí, kteří pro ni něco udělají. A tato diskuse mi připadá chvílemi až nedůstojná, protože se tady hovoří o nijak velké částce, která by do státních rozpočtů přišla. To si myslím, že je důležité, zákon poslat do druhého čtení, kde je možné učiniti opravy.
A ještě jednu poznámku. Prosím vás pěkně, nezneužívejme slovo diskriminace v různých souvislostech, pokud vůbec víme o tom, co diskriminace je.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka paní poslankyně Čurdové. Další faktická poznámka pan poslanec Pavel Ploc.
Poslanec Pavel Ploc: Dobrý den, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl Poslanecké sněmovně sdělit, že si uvědomuji, že při hlasování o tomto zákonu jsem ve střetu zájmů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkujeme za toto sdělení a zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Požádala paní ministryně Kuchtová ještě o slovo. Pan zpravodaj se také hlásí. Paní ministryně Kuchtová má slovo.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Dana Kuchtová Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za tu diskusi, byla pro mě velice zajímavá, nejvíce názor pana Bratského. Chtěla bych se ještě jenom stručně vrátit k návrhům, které tady zazněly.
K panu poslanci Seďovi bych chtěla říci, že i nadále budu považovat za důležité představit Parlamentu stanovisko vlády, neboť to, co jsem vám zde představila, byl souhrn, nebylo to celé přečtení našeho vládního usnesení. To bych si asi nedovolila, protože samozřejmě předpokládám, že číst umíte. Ale považuji za důležité, abyste takový souhrn, takové východisko, ze kterého jsme při našem rozhodování vycházeli, dostali.
Velice děkuji panu poslanci Šustrovi, panu poslanci Opálkovi, Hanušovi a paní Šojdrové za jejich stanoviska. Zvláště si toho cením proto, že se v oblasti sportu pohybují a dobře vědí, jak je to složité a jak je ta otázka skutečně citlivá.
Chtěla bych zdůraznit, že ani já, pane… vlastně nemohu oslovovat… prostřednictvím paní předsedající panu Šplíchalovi a ostatním navrhovatelům, nemám vůbec nic proti reprezentantům. Bohužel se taková věta objevila teď v Lidových novinách. Naopak. Já jsem osobně nikdy, to jsem říkala a tak jsem to myslela, nedosáhla takového stupně, abych mohla v nějakém sportu reprezentovat. Mrzí mě to, a proto k němu asi nemám takový vztah, ale velice dobře si jako pedagog uvědomuji, jakou roli mají reprezentanti například jako pozitivní vzory pro žáky, pro mládež. To je opravdu jedna z nejúčinnějších metod takové té prevence různých sociálněpatologických jevů. Sport je velice důležitý a naši reprezentanti jsou nejlepšími představiteli těchto aktivit a oni jsou těmi, kteří naši mládež potom směřují správným směrem. Čili proti reprezentantům to skutečně není, toto zamítavé stanovisko vlády ani moje. Já bych ráda dále spolupracovala na řešení problému, to už jsem tady říkala.
A zdá se mi hodně důležité, že pan poslanec Bratský zmínil obce. To byla myšlenka, která mě nenapadla. A myslím si, že je to opravdu zajímavé, protože do řešení toho problému je třeba zapojit obce. Skutečně vím, že často starostové anebo zastupitelé ani nevědí, kdo v tom regionu žije, jak to byl významný člověk, co všechno udělal pro tu oblast. A teď zase si ale dovolím zdůraznit - nejenom v oblasti sportu. Často se ani neví o lidech, kteří byli nějakým způsobem v jiných oblastech vynikající, a je třeba pro jejich zviditelnění něco udělat. S tím velmi souhlasím.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní ministryni. O slovo se hlásí jeden z navrhovatelů, pan poslanec Karel Šplíchal. Prosím.
Poslanec Karel Šplíchal: Dámy a pánové, já jsem si připadal tak, že jsem slyšel všechny vystupující, jak mají dobrou vůli. Za to jsem samozřejmě vděčný. Ale také jsem si připadal, že mě včera někteří neposlouchali. Já bych musel vysvětlit to, co jsem říkal včera, jakým způsobem jsme se k tomu rozhodovali a proč jsme chtěli, aby to prošlo do druhého čtení.
V tomto případě jsem celkem neporozuměl Petrovi Bratskému, který mě během toho průběhu jaksi neinformoval o svém stanovisku, které dneska sdělil. Překvapilo mě to. Jinak jsem rád za ta jasná stanoviska. Jestliže Zbyněk Novotný řekne prostě, že navrhuje zamítnutí, tomu všemu rozumím. Ale pak jsou tu věci, kterým se tady tleskalo. Já jsem včera vysvětloval, vědci, umělci, učitelé, všechno respektuji prostě. Ale ti sportovci mají daleko kratší život. Já jsem to včera tady opět potvrzoval.
***