(10.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Já vás sice vidím s faktickou poznámkou, ale nejdříve vyřídíme jiné faktické poznámky, které padly.
Ještě předtím, než je udělím, sdělím dodatečné omluvy na dnešní schůzi, a to za poslance se omlouvá z dnešního jednání pan poslanec Jiří Paroubek a z ministrů pan ministr Tomáš Julínek.
Náhradní kartu ještě ohlásil pan kolega Krill a má náhradní kartu číslo 7.
S faktickou poznámkou se přihlásil jak Petr Pleva, tak pan poslanec Zdeněk Novotný. Petr Pleva se faktické poznámky vzdal, čili faktickou poznámku má Zdeněk Novotný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vaším prostřednictvím jenom krátce pro pana poslance Jičínského. V době pražského jara jsem na světě byl. Skutečně nejsem z komunistické rodiny. V komunistickém svazu mládeže jsem nebyl a můj pradědeček, vrchní inspektor ve výslužbě, protektorát přežil, ale deportaci v padesátém třetím ne.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan kolega Morava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Morava: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, včera, když jsme projednávali zákon o rentách olympijských medailistů, tak v rámci zákona o střetu zájmů musel pan poslanec Ploc oznámit, že jeho se projednávaný zákon týká. Dneska projednáváme Ústav paměti národa a já se obávám, že i tento zákon se může některých z nás tady týkat. To znamená, pokud někdo z kolegyň a kolegů byl agentem StB anebo byl nějak jinak aktivní na totalitních režimech, poprosil bych ho, aby tuto skutečnost před hlasováním oznámil. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S faktickou poznámkou pan kolega Zdeněk Jičínský, poté doufám řádně přihlášený František Bublan. Prosím, pane profesore, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Dvě faktické poznámky krátké k panu poslanci, který mluvil první. Já jsem hovořil o tom, že doba je složitá, osudy lidí jsou složité a chápu, že v tomto směru při posuzování minulosti se tato složitost nutně projevuje, protože čtyřicet let režimu, který jsme tu v oné době měli, velmi zasahovalo do života všech rodin.
Pokud jde o druhou otázku. O mně je myslím známo, že jsem byl členem komunistické strany, to nepopírám, byl jsem z ní vyloučen a stal jsem se potom po dvacet let nepřátelskou osobou. Takže chceme-li čtyřicet let posuzovat u lidí, kteří mají více než čtyřicet let života, musíme asi brát na vědomí složitost osudů, kterou mnoho lidí v té době mělo.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S faktickou poznámkou Marek Benda. Ještě předtím, než mu udělím slovo, jenom připomínám, že komunistický svaz mládeže nebyl, byl Socialistický svaz mládeže. To ke Zdeňku Novotnému. Případně byl Leninský svaz mládeže. Říkám to po připomínce pana kolegy Moravy, abychom se vyjadřovali přesně.
Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, opravdu jenom faktická poznámka k opakovanému vystoupení pana poslance Jičínského a složitosti doby. Chtěl bych mu vaším prostřednictvím vzkázat, že to je právě ten problém, že nikdo není schopen se nejprve za své zločiny omluvit. Já bych čekal, že vaše vystoupení začne tak: Ano, podílel jsem se jako člen komunistické strany na zločinech, které zde byly páchány, a celý život se snažím toto napravit. Ale problém je bohužel ten, že vy vždycky jenom dokážete říct snažíme se něco napravit, ale tu první část věty říct zapomenete. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Nyní ještě s faktickou poznámkou Zdeněk Jičínský. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Panu kolegovi Bendovi chci říct, že s jeho otcem jsem v rámci Charty docela normálně spolupracoval, takže jde o to, jakým způsobem on si představuje různé omluvy. Prostě omluvy se dějí fakticky, omluvy se dějí písemně. Já jsem napsal celou řadu věcí, v nichž se kriticky vyrovnávám s minulostí stalinského režimu u nás, kde jsem popsal i problémy třeba roku 1968, problémy normalizace v knihách, které jsou předmětem normální vědecké diskuse. Takže prosím, nemyslím si, že bychom měli já nevím po kolika letech vystupovat s tím, že si každý začneme popelem mazat hlavu, s tím, že ve výhodné pozici budou jenom ti, kteří jsou tak mladí, že ještě na ten popel nemají nárok.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec František Bublan, připraví se pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec František Bublan: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl ještě zmínit seminář, resp. diskusní fórum, které uspořádal výbor pro bezpečnost 24. ledna tohoto roku, a tohoto semináře se kromě předkladatele a zástupců Ministerstva vnitra zúčastnili v panelové diskusi také předseda České archivní společnosti pan doktor Doležal, ředitel odboru Archivní správy Ministerstva vnitra doktor Václav Babička, předseda Vědecké archivní rady, pan ředitel Archivu hlavního města Prahy doc. Václav Ledvinka a prof. Vorel, předseda Sdružení historiků České republiky. Musím dodat, že zájem poslanců o tento seminář nebyl příliš velký, ale veřejnost mě docela příjemně překvapila, protože jsem napočítal asi 60 účastníků.
Na tomto semináři zazněly argumenty na podporu vzniku Ústavu paměti národa, avšak zazněly, a to si dovoluji říci, že poněkud silněji, také hlasy, které zpochybnily ustanovení takovéto instituce. Argumenty zpochybňující vznik Ústavu paměti národa nebyly politické, převažovala odborná hlediska obávající se rozbití archivních fondů, popření základního archivního principu, a to provenienčního, a dopady na historickou práci.
Nechci a nebudu vás unavovat všemi odbornými hledisky, naše rozhodnutí musí být politické a samozřejmě opřeno o odborná hlediska, a kdo měl zájem, tak si určitě tato hlediska sehnal a získal. Chci se však dotknout tří momentů, které považuji za klíčové.
Prvním momentem je název zákona a od něho se odvíjející náplň práce této instituce, regule pro jeho činnost a síla kontrolních funkcí. Název Ústav paměti národa se mi zdá nepravdivý a zavádějící. Zkoumání a hodnocení doby nesvobody bude prováděno především z dokumentů Státní bezpečnosti a to nemůže být paměť národa. Bude to bádání v objektových a osobních svazcích příslušníků StB a jejich obětí. A to je velmi úzká výseč, kterou chceme popsat. Co si máme pamatovat. Že byl někdo zlomen. Nebudeme vědět, jakým způsobem byl zlomen. Že měl někdo pokřivený charakter a využil StB ke své kariéře, to, že se hledaly kompromitující materiály na chartisty a jiné exponované osoby, že musel každý vědecký pracovník, který dostal to privilegium a mohl vycestovat na nějakou mezinárodní konferenci na Západ, napsat o tom zprávu, s kým se setkal, o čem spolu mluvili a podobně. To jsou informace o těch, kteří byli zajímaví, nebo chcete-li nebezpeční, ale není to nic o těch, kteří byli loajální, nezajímaví, a jak už zde zaznělo, nosili svazácké košile. Nebude to nic o národu. Bude to o bezpečnostních složkách a jejich obětech.
Já si dovolím tady říct takový jeden nebo možná dva příběhy. Nebudu mluvit o sobě, ale budu mluvit o tom, co jsem zažil, protože na rozdíl od některých mladších kolegů tu paměť ještě jaksi mám. Mám to v živé paměti a vím, co jsem prožil. Je to příběh kněze, který podepsal spolupráci se Státní bezpečností koncem 70. let a asi několik týdnů potom, co se to stalo, přišel za mnou a sdělil mi to.
***