(11.10 hodin)
(pokračuje Martínek)
Myslí si někdo z vás, že ústavy marxismu leninismu nějakým způsobem posílily minulý režim? Já jsem o tom přesvědčený, že rozhodně ne. A stejně tak si nemyslím, že tady tato nová instituce, která bude na úkor těch, kteří skutečně bádají o historii, neposílí rozhodně ten režim stávající. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Těsně na hranici času pro faktickou poznámku. Pan profesor Jičínský s faktickou poznámkou. Paní Kateřina Jacques s faktickou poznámkou nebo řádně? Řádně. Dobře. Prosím, pane profesore, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Navážu na kolegu Martínka k emfatické výzvě premiéra, že tento ústav musíme zřídit, protože to je poslední příležitost. Tak já myslím, že pokud chceme uchovat svobodu historického bádání, tak bychom ho právě zřídit neměli, protože já v jeho pojetí, a tady reaguji na kolegu Plevu, v pojetí ústavu, který je pod politickou patronací Senátu, žádnou záruku svobody vědy nevidím, spíše opak. Takže to je první poznámka.
Druhá věc. Podívejte se, svoboda bádání tu je zajištěna. Pokud máme za to, že určitá témata nejsou dostatečně zpracována, je tu řada existujících historických institucí, včetně Ústavu soudobých dějin. Dejme jim tedy více peněz, vypišme granty. Prostě tady existující prostředky umožňují, aby svoboda bádání byla. Ale toto je opravdu spojeno s velmi pochybným pojetím historie.
Já jsem tady uváděl projev Pavla Žáčka na slyšení v Senátu, který je, řekl bych, otiskem komunistického pojetí historie. Vím, o čem mluvím, také jsem tomu svého času podléhal. Prostě historie je souzena těmi, kteří jsou oprávněni, mají zvláštní pozici, aby vyslovovali autoritativní soudy.
A jak už jsem říkal, Milan Uhde bude uspokojen, protože učitelé budou vědět, jak mají učit. To je svoboda svědomí? To je svoboda vědy?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji také za zachování času pro faktickou poznámku. Nyní tedy s přednostním právem Kateřina Jacques. Po ní řádně přihlášený poslanec David Rath. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Jacques: Vážený pane předsedající, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi na úvod pozastavit se vůbec nad procedurou, jakým způsobem tady debatujeme. Já jsem se slušně hned ráno v devět hodin zapsala nad předtištěném formuláři, přihlásila jsem se standardním způsobem do debaty a nechtěla jsem vůbec své přednostní právo předsedkyně poslaneckého klubu Strany zelených zneužívat k tomu, abych nějakým způsobem vstupovala do té debaty dřív, než na mě dojde řada. Přihlásila jsem se, v tom pořadníku jsem už asi hodinu a půl. Tady neustále vystupuje někdo s takzvaně technickými poznámkami.
Já bych si vás dovolila, pane předsedající, požádat o to, abyste ještě jednou pro mě jako pro nováčka ujasnil, co to je faktická poznámka, v jakých případech se používá a jaký je její režim. Buďte tak laskav a odpovězte mi na tuto otázku.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, jestli máte názor, že špatně řídím schůzi, že zneužívám jednací řád proti vám, musím vám odpovědět, že máte možnost mne odvolat z řízení schůze, ale jinak samozřejmě postupuji přesně podle jednacího řádu. To mi dosvědčí všichni kolegové, i ti, kteří jsou v jiných funkcích.
Jinak tím, že jste využila své právo přednosti, jste postoupila o jeden bod dopředu, před pana kolegu Ratha. Já jsem vám to samozřejmě umožnil, protože jste to předtím neoznámila.
Poslankyně Kateřina Jacques: Pane předsedající, ta moje připomínka se netýká kritiky vašeho řízení schůze, ale disciplíny kolegů a kolegyň, kteří s faktickými poznámkami vystupují, vy jim pochopitelně dáváte slovo. Jinak ani činit nemůžete. A já jsem vás pouze vyzvala, abyste zrekapituloval, jakým způsobem je využíván institut technických poznámek.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, já si nedovolím vás poučovat ze zákona o jednacím řádu, protože ho musíte znát stejně dobře jako já. (Potlesk zleva.) Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Jacques: Dobře. Posunula jsem se o jedno místo oproti původnímu pořádku a vyjádřím se teď k tématu, které projednáváme.
Ústav paměti národa anebo Ústav pro zkoumání totalitních režimů - to je název, který budu v rámci podrobné rozpravy navrhovat jako pozměňovací návrh - to přece není institut, který by měl nahrazovat soudní moc. My se tady přece nebavíme o nějakém kvazinorimberském procesu. Vy se tváříte, jako bychom nezřizovali vědeckou instituci, ale nějaký tribunál. O tom v tom materiálu není řeč. Bavíme se o vědecké instituci, bavíme se o archivu, bavíme se o místu, kde bude možné poskytovat informace všem, kteří se o naši minulost zajímají. A to, že tato minulost představuje bílé místo v naší historiografii, o tom se prostě přít nemůžeme, protože v těch posledních sedmnácti letech jsme právě v oblasti zkoumání represivních složek nepostoupili příliš daleko.
Pan Křeček hovoří o nepochopení minulosti. A má pravdu. Skutečně. K pochopení naší minulosti zatím solidním způsobem nedošlo. My se ale lišíme v tom, co s tímto faktem nebo s tímto konstatováním máme dělat. Já jsem bytostně přesvědčena o tom, že se o to pochopení té naší minulosti jednoduše pokusit musíme. A neumím si představit, jakým způsobem toho dosáhnout, než že se budeme věnovat všem aspektům historie ve všech jejích polohách, a represivní složky k tomu nepochybně patří.
Pan Zaorálek tady hovořil o nebezpečí simplifikace podobné té, jaké jsme byli svědky před rokem 1989, a několik řečníků na něj v tomto smyslu navazovalo. Obávají se vzniku propagandistických brožur, tak jak to bylo před rokem 1989, v době, kterou po právu nazýváme dobou nesvobody.
To snad ani nemůžete, pane Zaorálku, myslet vážně. Vy skutečně nerozlišujete mezi stavem historického bádání a stavem společnosti před rokem 1989 a dnes? Vy máte skutečně tak vážné pochybnosti o tom, že se dnes pohybujeme v rámci demokratického zřízení a že instituce, která bude fungovat v rámci tohoto demokratického zřízení, nebude produkovat propagandistické brožury? Já tomu nemůžu uvěřit.
V současné době je politický vliv na oblast bezpečnostních archivů obrovský a také nezdravý. Všechny fondy, a to tady nezaznělo, byť v různých institucích, spadají do působnosti Ministerstva vnitra a zpravodajských služeb, a jsou tak pod přímým vlivem jeho politické reprezentace. A to je stav, který máme důvod kritizovat a který je třeba vzhledem k dosavadním špatným výsledkům na poli vědeckého probádání archivů změnit. Historická dokumentace bezpečnostních složek se zřízením nové instituce dostane z kompetence Ministerstva vnitra, čili z přímého politického vlivu, a její nezávislost bude garantovat rada složená z odborníků a morálních autorit.
Existuje zde obava, a ta tady opakovaně zaznívala, že zřízení ústavu povede k dominanci jednoho historického tématu, kterým je represe, a že tato problematika bude nepříslušně vyzdvižena nad ostatní témata současných dějin. V současné době se ale, dámy a pánové, potýkáme se zcela opačným problémem. Oblast komunistické represe je skutečně tím nejbělejším místem naší nedávné historie a povaha politického režimu a jeho fungování může být popsána prostřednictvím zkoumání sociálních dějin, dějin každodennosti, to tady zaznělo, ale také doposud neprobádané oblasti represe. A stávající archivy poskytují obrovský prostor pro takovéto bádání a k žádnému tématu nejnovější minulosti neexistuje tolik pramenů jako k oblasti sledování a také nesvobody. A je tedy zcela pochopitelné a také legitimní, bude-li do tohoto typu bádání v příštích letech investováno, a tím zajištěn jeho adekvátní rozvoj.
Už dnes jsou svazky StB zpřístupněné, a kdokoli má tudíž právo do nich v souladu se zákonem nahlédnout bez jakýchkoli omezení včetně nahlížení do svazků třetích osob. Badatelé však narážejí na překážky v praktické rovině. Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra dnes nesplňuje podmínky stanovené ani archivním zákonem, ani nevyhovuje standardům běžným v Evropské unii. Kilometry archivních materiálů nejsou uspořádány tak, aby badatel získal požadované dokumenty kompletně a v rozumné lhůtě, a je běžné, že žadatelé čekají měsíce, někdy i roky, na dokumenty, které jim jsou posléze předloženy nekompletní, protože jednotlivé fondy jsou roztrhány mezi několik institucí, které mezi sebou dostatečně nekomunikují.
***