(14.20 hodin)
(pokračuje Konečná)
Vztahovat se s největší pravděpodobností posléze, až projdeme podrobnými lustracemi, bude i na rodinné příslušníky těchto členů, na - možná - posléze voliče, pokud to budeme moci zjistit. To znamená, že opravdu znovu chceme udělat to, co vy nám neustále vyčítáte, a já se k tomu přidávám, to znamená kádrovat? Opravdu chceme v této Sněmovně zavést znovu systém zcela jasného kádrování, troufnu si říci, toho, kdo bude mít čistou minulost, či nebude mít čistou minulost? Tak to jsme došli vážně daleko.
Paní kolegyně Šojdrová tady sice mluvila o tom, že se tento institut spolehlivosti vztahuje pouze ke dvěma lidem, ale těmi se mohou stát právě ty tisíce, které tento zákon již dopředu vylučuje. Je faktem, jak tady o tom mluvila paní kolegyně Jacques, o morálním kreditu, je faktem, že členové, bývalí členové KSČ nebo současní členové KSČM snad podle vás nemají morální kredit, paní poslankyně? Já si myslím, že ho mají, a mají ho velký a věřte tomu, že jich znám víc než vy.
Očekávala bych od pana kolegy Bendy, že zde jako právník, kterého si vážím, jako předseda ústavněprávního výboru této Poslanecké sněmovny, přijde s argumenty a s tím, že se bude snažit napravit tento zákon, že se bude snažit napravit jeho nedostatky, a bohužel se nebavil o zcela konkrétních problémech návrhu, a proto dnes vám na lavice byl rozdán můj, ale nejen můj, komplexní pozměňovací návrh, jsem na něm podepsaná já, ale je to komplexní pozměňovací návrh, se kterým jste se mohli seznámit již v předchozím období při projednávání návrhu. Tento komplexní pozměňovací návrh jsem předložila, protože vznikl na připomínkách věcných chyb historiků, právníků a lidí, kteří tvoří právní čistotu v tomto státě. Snaží se tím napravit porušování ústavy, zcela evidentní porušování ústavy tímto zákonem.
Konkrétně v návrhu preambule není zahrnuto období nesvobody od 30. 9. 1938 do 4. 5. 1945, i když do textu zákona bylo začleněno. Pokud má mít zákon preambuli, je nevyhnutelné, aby obsahovala i vyjádření zákonodárců v období boje o samostatnou existenci našeho národa, o obětech vlastenců v koncentračních táborech a nacistických věznicích i bojovnících v domácím a zahraničním odboji. Do paměti národa přece toto období patří.
Předkladateli tady navržené zmocňovací ustanovení je protiústavní. Ústav jako orgán veřejné moci může činit jen to, k čemu je zmocněn, a v intencích zákona nikoliv tak, jak stanoví rada. Ta by navíc neměla žádné kontrolní pravomoci ve vztahu k hospodaření ústavu. Předložený pozměňovací návrh se to snaží napravit, stejně tak jako nahrazení pravomocí Senátu Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, která by měla volit členy rady a ředitele ústavu. Ústav by byl z hlediska ústavního principu dělby moci začleněn mezi složky výkonné moci, který ze své činnosti podle ústavy odpovídá Poslanecké sněmovně. Současně je navrženo paritní zastoupení parlamentních stran ve vedení ústavu.
Jeho sídlo se navrhuje v Táboře, sídlo archivu v Kanicích u Brna. Zde je totiž již dnes soustředěna velká část archiválií, což by bezpochyby přineslo velké finanční úspory.
Úřad nemůže stát mimo ústavní systém a musí fungovat podle správního řádu, musí existovat možnost soudního přezkumu. I na toto jste zapomněli. I toto řeší můj - a opět opakuji, nejen můj - pozměňovací návrh. Současně je bez politického podtextu upravena část týkající se požadavku na vedení ústavu.
Tento pozměňovací návrh nebyl přijat ve výboru pro bezpečnost 13. 3., ale věřím, že v Poslanecké sněmovně podporu nalezne. Za to vám děkuji. Už jenom proto, aby z Poslanecké sněmovny opravdu nevyšla věc, která nemůže být hodna toho, že jsme ji tady přijali.
Závěrem mi dovolte jednu poznámku. Vyrovnání s minulostí lze provést opravdu jen na základě jejího poznání. To však musí vycházet z kritického rozboru všech dostupných pramenů a z jejich zkoumání v komplexu příslušné historické epochy. Nelze přece tvořit obraz minulosti jen na základě písemností bezpečnostních složek a vytvoření ústavu a archivu jsou nebezpečím, že tomu tak bude alespoň v prvních letech, že soustředěné písemnosti nebudou sloužit historické vědě, ale senzacechtivým "také badatelům", že informace se stanou možným nástrojem pomsty.
Předložením pozměňovacích návrhů nevyjadřuji podporu politickému charakteru navrženého zákona, jehož přijetí nepodpořím. Byla jsem jen vedena snahou, aby z dílny Poslanecké sněmovny opravdu nevyšel tak velký zmetek a výzva k podání ústavní stížnosti. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla paní poslankyně Konečná. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jičínský. Prosím.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, obavu kolegyně Konečné, aby v této věci nevyšel z Poslanecké sněmovny zmetek, sdílím, ale obávám se, že žádnou jistotu, že se tak nestane, nemám. Takže zařadí se zřejmě, bude-li přijat, k mnoha zmetkům, které jsme přijali. To je smutná skutečnost.
K tomu kolegovi, jehož jméno jsem si nezapamatoval a který nás tady na můj vkus až příliš pateticky vyzýval k tomu, abychom vzali na vědomí, co se stalo v padesátých letech, tak mu chci položit, paní předsedající, vaším prostřednictvím, otázku, je to otázka řečnická, nečekám odpověď, jestli někdy slyšel něco o tzv. Pillerově zprávě, což byla zpráva, která byla připravena pro sjezd KSČ v roce 1968, která všechny tyto věci včetně oněch faktických údajů zahrnovala a obsahovala i návrhy na praktická řešení. Řada z nich se v roce 1968 stala. Samozřejmě vstup sovětských vojsk a dalších zemí Varšavské smlouvy 21. srpna učinil těmto věcem přítrž, ale tím tyto věci nezmizely z naší historie. Pokud se tedy chceme určitých věcí dovolávat, neměli bychom takové podstatné věci přehlížet, protože svědčí o tom, o čem jsem mluvil - že ty bolestné procesy byla snaha zvládnout, vyrovnat se s nimi důstojně už v rámci režimu, který sám se chtěl reformovat a jisté schopnosti k reformě měl. Takže chceme-li mluvit o historii, nemůžeme tyto podstatné skutečnosti pomíjet.
Potom k tomu, co říkal poslanec Benda, k tomu jsem se chtěl vyjádřit ve faktické poznámce, ale čas mně nestačil, tak se k nim vyjádřím teď v řádném vystoupení. Pan poslanec Benda občas vystupuje velmi demagogicky, což předvedl dneska, zejména v této věci.
Po sedmnácti letech, a opět jsem o tom mluvil, když jsem říkal, že lidé ve své většině nežijí minulostí, ale žijí problémy současnosti a budoucnosti. Promiňte, že se budu opakovat, ale řeknu něco, co jsem říkal ve svém hlavním vystoupení. Chápu, že pro lidi, kteří se stali zejména v té první polovině 50. let obětí oněch stalinských represí, že to je doživotní trauma a že stále budou mít pocit, a já jim to nevytýkám, že společnost, když to přežili, jim nevěnuje dostatečnou pozornost nebo že se s touto jejich hroznou zkušeností není s to řádně vyrovnat, že tomu nepřikládá ten význam, který by podle nich tomu věnovat měla. Ale společenský život je tvrdý, a opakuji, společnost, velká její většina, jakkoliv se do jejího života problémy minulosti promítají, žije především problémy současnosti a budoucnosti.
Po sedmnácti letech pro většinu lidí této společnosti je základní problém, jak se zařadí nebo jak obstojí v tomto kapitalismu, který u nás díky také působení ODS dostal v první polovině 90. let velmi divokou podobu.
***