(16.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)

Když se podíváme zpětně, jak byly filmovány třeba ve čtyřicátých, třicátých i v padesátých letech filmy, tak to se prostě neobešlo bez kouření, každý ten hrdina musel mít cigaretu, protože to byl určitý životní styl.

Životní styl společnosti se samozřejmě mění, ale nemůže se měnit jenom tím, že ho budeme měnit pomocí právních předpisů. Právními předpisy můžeme měnit něco. Sami dobře víme, i když to také není nějak exaktně zjistitelné, jistě se i určité průzkumy dějí, a já jsem velmi zneklidněn, když chodím po ulici, kolik mladých dívek, zejména mladých dívek kouří. Rozhodně jim není 18 let, čili neměly by vlastně mít přístup k cigaretám, ale to se prostě samozřejmě opatřit dá. Čili mluvím o tom jenom proto, že právní předpisy v tomto ohledu mají jistou omezenou možnost. Nemůžeme se spoléhat na to, že stanovíme-li něco právním předpisem, mění se chování lidí.

Upozorňuji na tyhle ty momenty, že tady je důležité, chceme-li omezit něco, co z jistého hlediska považujeme v rámci životního stylu této společnosti, která není jenom evropská, třeba v Číně je kouření velmi rozšířeno a je to něco, co nepochybně tam zdraví společnosti velmi ohrožuje, chceme-li tedy tento zvyk civilizační odstranit, nebo odstranit asi ne, ale omezit, potom je třeba k tomu působit především prostředky řekl bych společenského působení. Ty právní prostředky tu mají omezenou míru.

A tady se vracím už potom k té velmi konkrétní otázce, kterou jsme tu diskutovali v minulém období, když se tu podobná předloha projednávala a přijímala a kde z toho tedy vyšel výsledek, který je shledáván neuspokojivý.

Chápu, že každému nemusí vyhovovat, jestliže se v restauraci kouří. Asi je výhodnější, je lepší, jestliže jsem v restauraci na oběd, když se tam nekouří. A nemám nic proti tomu, aby tam, kde to je možné, byly oddělené místnosti pro kuřáky a pro nekuřáky. A to nemyslím teď z hlediska ekonomického. Já nemám rozvahu a pan poslanec Šťastný mluvil také o tom, že se to ani přesně vypočítat nedá.

Ale minule jsme hovořili o tom, že přece jenom jaksi k české chcete-li obecné kultuře patří to, že jsou prostě hospody, kam si lidé jdou společně sednout, jdou tam na pivo, jdou si pohovořit a přitom si zapálí cigaretu. A když bychom dali ten striktní zákaz, tak já si myslím, že je opravdu dost menších míst, kde pokud budeme takto kategoričtí, no tak tam tu místnost rozdělit nelze, a myslím, že i ten dost chabý společenský styk mezi lidmi, který ten proces individualizace, jímž i česká společnost prochází, že i ten chabý společenský styk mezi lidmi tím může být jaksi omezen. Upozorňuji tedy na tento moment.

Potom z hlediska konkrétního návrhu je třeba formulace veřejných prostorů apod. ještě velmi promyslet, protože také musíme myslet na to, že chceme-li právními předpisy něco stanovit nebo zakazovat, pak to musí být v takové podobě, aby to bylo vykonatelné, to znamená, aby to bylo možno postihnout a aby ten postih nebyl selektivní, protože pokud je selektivní, pak to umožňuje svévoli. Tady je tedy velké nebezpečí, budeme-li určitých pojmů používat v široké míře, že stanovíme něco, co se ve společnosti prosadit nedá, a pak prosazování může být jaksi prostředkem velmi svévolného používání.

To jsou mé obecné poznatky nebo připomínky. Nemám námitky proti tomu, aby předloha byla postoupena do druhého čtení. Nechť se o těchto věcech ještě ve výborech podrobně jedná a nechť se tedy potom posoudí, zda se předloha dá upravit tak, aby pro ni většina byla.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Slovo má paní kolegyně Jana Rybínová, dalším přihlášeným je pan poslanec František Laudát. Paní poslankyně Jana Rybínová má slovo nyní.

 

Poslankyně Jana Rybínová: Děkuji. Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já jsem avizovala ve svém prvním vystoupení, že bych nechtěla moc zabíhat do jednotlivostí, nicméně diskuse se tím směrem rozběhla, takže bych docela ráda reagovala na některé příspěvky.

Teď možná volně navážu na svého předřečníka, který tady hovořil o tom, že pokud v některých po česky řečeno hospodách bude zakázáno opravdu kouření proto, že tam nelze vytvořit stavebně oddělené prostory pro nekuřáky, dovedu si představit, co se stane. Určitě to nebude to, že bychom donutili hosty k tomu, aby přestali kouřit, ale my ty hosty vyženeme před ty hospody. A co nastane? Nastane to, že oni vizuálně budou příkladem i dětem a mládeži, která by do toho restauračního zařízení nikdy nezašla.

Musím reagovat i na to, jak vystoupila jedna z předkladatelek navrhované novely. Zarazil mě totiž ten dopis, ze kterého citovala. Byl to tuším dopis studentky, která byla v Irsku v době, kdy tam vstoupil v platnost absolutní zákaz kouření. A trošičku mě zarazilo to, že psala, ne že by se snížila návštěvnost hospod a pubů, ale že naopak došlo ke zvýšení spotřeby alkoholu. Já jenom doufám, že to není cílem této navrhované novely, protože pak bych musela hrubě nesouhlasit.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Rybínové. Dalším přihlášeným, jak už jsem řekla, je pan kolega František Laudát, po něm je zde přihláška od pana kolegy Jiřího Carbola. Prosím, pan kolega František Laudát.

 

Poslanec František Laudát: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, budu patřit zřejmě ke skupině poslanců, která tuto poslaneckou iniciativu v této podobě nepodpoří, ale byl bych nerad, abychom odsud odcházeli jako ti, kteří snad podporují kouření. Žádný střet zájmů nemám, patřím asi k nemnoha členům lidské populace, kteří v životě neměli v ústech cigaretu.

Nicméně ono na první pohled to možná vypadá pěkně, na druhý já si myslím, že nejvíce zdraví škodí ve výsledku to, že začneme více a více ingerovat do sféry každého občana. Nedomnívám se, že tato novela podpoří nebo přispěje k omezení kouření. Ty nástroje jsou jiné a řadu argumentů, které tady řekl pan profesor Jičínský, bych podpořil.

Pokud chceme efektivně zvýšit zdraví lidu, omezení nemocnosti tak, aby klesla potřeba lékařské péče, tak ty parametry anebo ty položky leží někde jinde. Proto bych se zeptal, zda víc dneska vadí někomu kouření ve společných prostorách soukromých domů, anebo například automobilismus. Myslím si, že druhé je pravda.

A byl bych rád, aby už přestalo konečně stále větší a větší ingerování do soukromého života lidí, do soukromého života podnikatelů. Myslím si, že každý je rozumný, a pokud má někdo potřebu nebo mu vadí kouření natolik, tak ať do té hospody, kde se kouří, nechodí. Já to také tak dělám a myslím si, že by to měl udělat každý občan, který přemýšlí o svém zdraví, možná víc než jiná část.

Myslím si, že postoj vlády v tomto je velice rozumný. Je to citlivá záležitost. Proto nechápu najednou ten spěch. Domnívám se, že by například do konce roku měla mít komise možnost znovu se k tomu vrátit a zvážit řadu těch věcí, ať už je to další ingerence do soukromého majetku, ať už je to otázka skutečně vymáhatelnosti v těch skutečně pro mě veřejných prostorách, ať už jsou to zastávky MHD apod. To si myslím, že můžeme přispět absurdně k dalšímu snížení právního vědomí a chování občanů, ať už je to ve veřejných prostorech na zastávkách MHD a podobně.

Takže já musím odmítnout řadu těch argumentů, které tady ve prospěch tohoto zákona zazněly.

Děkuji za pozornost.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP