(17.00 hodin)

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, aby uvedl návrh skupiny poslanců ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon číslo 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Chtěl bych říci, že se jedná o návrh ústavního zákona, který svým způsobem vstupuje do ústavního zákona a sám o sobě je určitou změnou ústavy, ale nenarušuje nijak ústavní principy České republiky a ústavního pořádku České republiky.

Skupina předkladatelů byla vedena myšlenkou, že důvěru v politický systém mezi občany a fungování ústavního systému České republiky vážně narušuje jak nestabilita samotných politických stran, tak zejména jejich poslaneckých klubů. Tím dochází k oslabování fungování parlamentní demokracie v jednotlivých volebních obdobích od roku 1993, ale zejména od roku 1996, kdy docházelo v průběhu volebního období k přechodům jednotlivců či celých skupin zvolených poslanců k jiným politickým stranám nebo do jiných, případně nově vytvořených politických klubů. Tyto přechody nebyly zaznamenány jen v rámci opozice nebo koalice, ale i mezi programově zcela odlišnými politickými subjekty.

Domníváme se, že takové kroky v podstatě deformují rozhodnutí občana jako jediného nositele oprávnění jako voliče, od kterého se odvíjejí demokratické hodnoty naší republiky, který spojuje odevzdání svého hlasu s určitým vymezeným politickým programem, s určitou politickou stranou, před kterého také politické strany předstupují se svým volebním programem. Z tohoto pohledu potom takový přechod je logicky možné označit za výpověď plné moci vlastně mezi občanem a jím zvoleným poslancem.

Z tohoto pohledu nás vedou důvody k tomu, že podáváme návrh ústavního zákona, kterým se rozšiřuje počet možností, za kterých může zaniknout poslanecký mandát. Navrhujeme, aby v článku 25 Ústavy České republiky vedle stávající možnosti zániku poslaneckého mandátu, kterým je odepření slibu nebo složení slibu s výhradou, uplynutí volebního období, vzdání se mandátu, ztráta volitelnosti, rozpuštění Poslanecké sněmovny nebo neslučitelnost funkcí, byl přidán ještě další důvod, a sice na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Vedou nás k tomu ty důvody, že Nejvyšší správní soud je již dnes příslušný rozhodovat ve věcech volebních, a tedy řešit i stížnosti, které plynou z volebních zákonů.

Jsme si vědomi skutečnosti, že tento návrh ústavního zákona bývá často mediálně spojován s praxí prvé republiky, která znala vázaný mandát, bianco mandát, kdy politické strany uplatňovaly rovněž prostřednictvím Nejvyššího správního soudu vliv na své zvolené poslance. Nechceme však v žádném případě spojovat ztrátu mandátu s politickým rozhodnutím, které by musel učinit Nejvyšší správní soud. Chceme možností přidáním do ústavy další možnosti zániku poslaneckého mandátu otevřít diskusi nad tím, jak by potom mohla být věcně ústava naplněna prováděcími zákony, neboť jsme si vědomi toho, že pokud by tento ústavní zákon byl přijat, pak by musely k jeho realizaci následovat novely jednacích řádů obou komor Parlamentu i zákona o Nejvyšším správním soudu.

V této souvislosti chci říci, že nespojujeme tedy návrh zákona s principy politickými, jak argumentuje třeba vláda ve svém zamítavém stanovisku k předloženému návrhu zákona. Domníváme se, že není pravda, že přijetím tohoto zákona by byl výrazně narušen princip, podle něhož slib složený poslancem nebo senátorem je formulován tak, že jeho mandát musí být vykonáván v zájmu všeho lidu a podle jeho nejlepšího vědomí. Domníváme se, že tím se vůbec této premisy nedotýkáme. Rovněž tak ani argumentů, že podle článku 26 Ústavy České republiky poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.

Myslíme si, že rovněž není ani v rozporu náš návrh s článkem 9 odstavec 2 Ústavy České republiky - jak říká vláda, že by se to příčilo politické svobodě a svobodě politického myšlení. Domníváme se však, protože u nás existuje kombinovaný volební systém, kdy do Senátu je systém většinový a do Poslanecké sněmovny systém poměrného zastoupení a v tomto systému mají prvořadou úlohu politické strany, které se ucházejí o přízeň svých voličů, má své opodstatnění otevřít tímto ústavním zákonem politickou i věcnou diskusi v Poslanecké sněmovně o tom, za jakých okolností by také poslanec měl být vázán svým stranám - které ho navrhly, které postavily jeho kandidaturu před voliče, prostřednictvím kterých se uchází o přízeň svých voličů - za situace, kdy se třeba pro názorové neshody rozejde se svou politickou stranou a opustí svůj poslanecký klub. Důvody, za kterých by to mělo být stanoveno, necháváme na věcnou diskusi ve Sněmovně, nepředvídáme je, ani se je nesnažíme Poslanecké sněmovně předsunout.

Kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás poprosil o posouzení předloženého návrhu ústavního zákona a abych vyjádřil přesvědčení, že jeho propuštění do druhého čtení umožní na půdě ústavněprávního výboru i ústavní komise skutečnou věcnou debatu nad problémem vázanosti poslaneckého mandátu svým voličům.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů panu poslanci Stanislavu Grospičovi za úvodní slovo. O slovo požádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Marka Bendu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, moje úvodní slovo bude stručné. Návrh poslanců komunistické strany máte všichni před sebou. Vláda zaujala své stanovisko, ve kterém doporučila Sněmovně vyslovit nesouhlas s tímto tiskem. Stejně tak jsme všichni byli informováni o stanovisku Nejvyššího správního soudu, který zcela výjimečně si dovolil oslovit Sněmovnu s tím, že toto není věc, kterou by byl schopen a bylo možné, aby řešil.

Tolik zpravodajská zpráva. Své osobní stanovisko vyjádřím v rozpravě, do které se tímto hlásím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu. Do té eviduji v tuto chvíli tři přihlášky - pana ministra Cyrila Svobody, paní poslankyně Kateřiny Jacques a zpravodaje pana poslance Marka Bendy.

Nyní žádám ministra Cyrila Svobodu, aby se ujal slova. Prosím, pane ministře.

 

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, je zde velmi mnoho vážných důvodů, proč vřele doporučuji tento návrh ani dál nediskutovat, natož o něm hlasovat pozitivně, že by se schválil.

Vláda to řekla naprosto jasně ve svém stanovisku. Za prvé: Ústava je konzistentní ve všech svých článcích a stanoví a definuje jistý typ mandátu v České republice. Nemáme vázaný mandát, každý poslanec je vázán svým nejlepším vědomím a svědomím. Svým vědomím a svým svědomím. Z toho se konstruuje jasná právní konstrukce, že nejenže nemůže být vázán žádnými příkazy a pokyny, jak také říká ústava, ale že je to jistý princip.

Otázka toho, jak poruší poslanec svůj slib, popř. jak se zachová v očích veřejnosti vůči svému vědomí a svědomí, to nechme potom na příštích volbách. Říkám to proto, že zároveň platí, že nikomu nemůže být činěna újma pro jeho politické postoje.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP