(17.40 hodin)
(pokračuje Filip)

Co uznávám jako protiargument v této věci, je politizace justice. To je problém, o kterém bychom se museli bavit, nikoliv ovšem v návrhu ústavního zákona, ale v návrhu zákona, který by realizoval tento ústavní zákon. A v tomto ohledu musím odpovědět Marku Bendovi, že jeho argumentace je zcela nepřijatelná, protože je evidentní, že se nad tím návrhem jako zpravodaj ani nezamyslel. Nejde o žádnou pravomoc Poslanecké sněmovny, jak tady přednášel případ pana poslance Gebauera v Národní radě Slovenské republiky. O to přeci vůbec nejde!

Ten zákon, který by realizoval tento ústavní zákon, by přeci byl jednoznačný. Za prvé, jediný, kdo by byl oprávněn podat Nejvyššímu správnímu soudu takovou žalobu, by byla politická strana, tedy např. nezávislý senátor by nemohl být nikdy žalován u Nejvyššího správního soudu, protože by ho neměl kdo žalovat. To je jedna věc, protože tam jde o jiný princip a zástupce navrhovatelů kolega Grospič to už řekl. Druhá věc, která je jasná, že jde o dvouinstanční jednání, a tady Kateřina Jacques mi pomohla ve svém vystoupení, když řekla, že tam jde o dvouinstanční řešení, to znamená, že tam je Nejvyšší správní soud a Ústavní soud a přezkoumání. Reálně to je napsáno v tom návrhu. Ten, kdo neumí číst ústavní zákon, to prostě je problém toho, že povrchně studuje jednotlivé tisky!

Jediné, co mohu přijmout jako úplnou výtku, je, že není v čl. 25 písm. e), že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o ztrátě mandátu z důvodů nízkých - abych citoval ústavu z roku 1920, protože tak to bylo. A o tyto důvody jde, o to, že někdo z důvodů nízkých vypoví plnou moc, kterou mu udělili občané ve volbách. Zrovna Občanská demokratická strana tady téměř při každém jednání o referendu říká, a dočkáme se toho jistě v příštím bodu, že je tady zastupitelská demokracie a že nemáme lidi otravovat s tím, aby rozhodovali za politiky. Ale v tom případě nechejme tedy, aby ti politici minimálně byli odpovědni za to, s čím přicházejí před občany, jaký program jim představovali a jestli s tím programem dále souhlasí, anebo ho dávno vypověděli a čtyři roky si budou dělat z těch, kteří je zvolili, blázny. Promiňte mi to slovo! To je přeci princip!

Ano, kdybyste mi vyčetli, že jsme k důvodové zprávě nepřiložili onen text návrhu zákona, kterým se realizuje tato ústavní změna, tak bych to přijal, přijali by to všichni zástupci, kteří jsou napsáni jako navrhovatelé. Tento text existuje a existuje právě proto, abychom si jasně řekli, že není jednoduché vysvětlovat lidem, jak je možné, když jste ve volbách slíbili - občanští demokraté - já dostávám ty otázky, nevím, proč já, když přijdu mezi lidi a proč já mám na to odpovídat za kolegy z Občanské demokratické strany, kteří slíbili tisíc korun k důchodu, a v novinách se objeví, že 380 korun stačí. Ale to je realita! Já na mítinku, kde je dvě stě lidí, tuto otázku dostanu. Já na ni neumím odpovědět, protože já jsem nic takového občanům neslíbil a také bych si to nikdy netroufl, protože nejsem populista a vím, že bych se nedopočítal, kdybych měl realizovat takové sliby.

Tedy je jasné, že tento návrh ústavního zákona je textem pouze v ústavě a měl by být realizován tím způsobem, že bude specifikováno, že politická strana nemá z jakéhokoliv důvodu, které tady vyprávěl - promiňte mi - jako velmi špatné pohádky pan kolega Marek Benda, ale jenom z jediného důvodu: že poslanec, který byl zvolen na kandidátní listině politické strany, z důvodů nízkých porušil slib poslance a začal - promiňte mi - hlasovat v rozporu s tím, co slíbil občanům. A to by se posuzovalo před Nejvyšším správním soudem, protože ten je jediný nadán, a tady souhlasím s výhradami a s tím omezením, které tady specifikoval pan ministr spravedlnosti Pospíšil, že by se posuzoval politický program té strany, za kterou kandidoval, rozhodování v konkrétním případě a to, jestli to byly důvody osobní, tedy že já vykonávám osobně ten mandát a já mám takové přesvědčení, pak není nic možného, ale promiňte mi, kauzy, které se tady odehrály, ať už šlo o bývalé poslance Unie svobody, kteří byli zataženi do kauzy jakýchsi úplatků ze strany ODS nebo jiné politické strany, prostě takové problémy tady existovaly; lidé měli vážné pochybnosti o tom, jestli český politický systém funguje na principu zastupitelské demokracie, nebo na principu korupce.

A jestliže se máme občanům zpovídat z toho, že plníme politický program, za který jsme kandidovali, tak musíme umět prokázat a nesmíme se bát toho, že má proti nám politická strana onen jediný nástroj, tj. že vystoupím z poslaneckého klubu, začnu hlasovat proti politickému programu a ještě mi musí prokázat důvody nízké, to znamená např. přijímání úplatku, abych to úplně zjednodušil. A to je téma tohoto návrhu. Já chápu, že se to mnohým nelíbí na té i oné straně politického spektra. Ale není to žádný vázaný mandát, neexistuje, nic takového v tomto návrhu není a nemůže být, protože nikdo nemůže donutit žádného poslance, aby podepsal politické straně bianko šek. Tak to není, takový bianko šek je nerealizovatelný, nesmyslný, protiprávní, kdežto právo politické strany obrátit se na Nejvyšší správní soud, aby posoudil, zda konkrétní člověk z důvodů nízkých přestal plnit onen politický program politické strany, má, nebo nemá být zbaven mandátu.

Znovu upozorňuji, nejde o hlasování ve Sněmovně, nejde o právo této Sněmovny, jde o právo politické strany, která má svým způsobem s prosíkem možnost jít k Nejvyššímu správnímu soudu a říct: Já mám ty a ty důkazy, že poslanec, který byl zvolen na kandidátní listině naší politické strany, se z důvodů nízkých dopustil - promiňte mi to - těžkého hříchu na programu politické strany. To je realita. Nejde tedy o jednací řád, nejde o nic jiného a já prosím, abychom tady neříkali věci, které nejsou obsaženy v návrhu.

Z tohoto pohledu prosím, abyste nebránili diskusi na toto téma a propustili návrh do druhého čtení. Říkám to právě proto, abychom měli alespoň takovou odvahu prokázat před občany, že se tohoto tématu nebojíme, že korupce neprorostla do politické scény až tak daleko, že by byla korupce v Poslanecké sněmovně, protože jestli to zakážeme projednávat, tak nic jiného si lidé o nás myslet nebudou. A v tom je celý problém.

Jestliže v roce 1999, a znovu to říkám na adresu pana kolegy Cyrila Svobody, to bylo zamítnuto v prvním čtení, šlo o zcela jiný návrh, tenkrát nebyl Nejvyšší správní soud, ale byl motivován stejnými základy, jako byla motivována ústava první Československé republiky.

A promiňte mi jeden historický exkurs. Každý stát stojí a padá na tom, jestli drží své základy. Řada z vás se často zaštiťuje Masarykem, první republikou, ale řada z nás, a teď to myslím včetně sama sebe, si někdy ty principy nechceme přijmout do své vlastní mysli a do svého vlastního konání. A já bych byl rád, aby ty principy, na kterých byla Československá republika založena, jejíž jsme právními nástupci, v nás trochu zůstaly, abychom měli také jako Česká republika nějakou budoucnost. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu místopředsedovi a nyní se hlásí o slovo pan zpravodaj Marek Benda. Prosím tedy.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážení ministři, vážené dámy, vážení pánové, já už jsem tady byl nařknut i z pohádek, ale bych byl rád, aby když pan místopředseda Sněmovny s takovou suverenitou vykládá, co je podstatou návrhu, tak by nám řekl, co v tom návrhu stojí.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP