(18.30 hodin)
(pokračuje Škromach)
A bohužel tím, že tento návrh neprojde, je to zahozená šance pro vládní koalici a myslím si, že i pro samotné ministerstvo. Hlavně je to zahozená šance pro spoustu firem, která možná toto vnímá jako jednu z možností právě při rozhodování se o tom, zda bude, či nebude do České republiky investovat. Je to škoda a myslím si, že to svědčí právě o tom přístupu, že tyto návrhy nejsou posuzovány z hlediska věcného, a o tom, jestli je to už čtyř-, pětinásobek nebo trojnásobek, to je věc diskuse a k tomu slouží druhá, třetí a další čtení těchto zákonů. A pokud by to skutečně mysleli vážně, myslím, že v této chvíli vláda prošvihla opět jednu možnost, jak zrealizovat část svého programu z hlediska podpory investorů a podpory rozvoje ekonomiky v České republice.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Škromachovi. Slova se ujme v současné době poslední přihlášený poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych do té vzácné symbiózy vnesl trošičku jiný pohled, pohled levicové strany - Komunistické strany Čech a Moravy.
Chtěl bych v úvodu poznamenat k tomu, co za předkladatele sdělil pan kolega Sobotka, předseda finančního výboru, že se neodvádí ze všech příjmů na sociální zabezpečení a všeobecné zdravotní pojištění, protože existuje řada výjimek od jednorázových příjmů do 20 tisíc přes příjmy či odměny zastupitelů atd. atd. Podstatou tohoto poslaneckého návrhu je omezení či snížení, moderně řečeno zastropování, horní hranice stanovených příjmů fyzické osoby, ze které se ještě povinně odvádí zaměstnavatelem i zaměstnancem na důchodové, nemocenské a zdravotní pojištění a na politiku zaměstnanosti. V tomto případě je navrhován strop od pětinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství. Dolní hranice příjmů, která by rovněž nemusela podléhat odvodům, však stanovena není.
Argumenty se opírají o praxi v některých zemích Evropské unie, i když jde o problematiku, kterou právo Evropského společenství přímo neupravuje. Dá se předpokládat, že dalším krokem by bylo snížení hranice k zastropování, neboť i takové příklady ze zahraničí opět nebude problém nalézt, a nakonec se ukáže, že pětinásobek či čtyřnásobek, jak chystá vláda, je pořád ještě vysoko proti některým jiným státům.
Dále se argumentuje žádoucím snížením vedlejších nákladů práce u vysoce kvalifikované pracovní síly a managementu, aby se zvýšila konkurenceschopnost České republiky na trhu práce pro tuto skupinu nadstandardně placených odborníků. Zpochybňován je i údajně neúměrný stupeň solidarity v České republice, resp. malá ekvivalence výnosů z vložených prostředků vícepříjmových jedinců. Kritizována je i nerovnost, neboť pro osoby samostatně výdělečně činné stropy stanoveny jsou. Předkladatelé tak rozdíl mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými údajně srovnávají, ale jen s některými skupinami privilegovaných zaměstnanců. Mohli využít i opačný postup a navrhnout srovnání osob samostatně výdělečně činných se všemi zaměstnanci, to však neučinili.
Proti argumentu překračování hranice solidarity sociálního systému lze předložit argument nespravedlivého rozdělování vytvořeného hrubého zisku. Proti argumentu malé konkurenceschopnosti firem lze předložit argument stále výrazně nízké průměrné nákladové mzdy v České republice k nákladům v evropské patnáctce. Mám zde na mysli náklady na mzdy včetně odvodů zaměstnavatele na sociální zabezpečení a všeobecné zdravotní pojištění. Uvádí se 33 %. A nakonec není tajemstvím, že cizí management a odborníci jsou raději placeni ze zahraničních centrál, neboť v jejich sídle mají zajištěné nadstandardní výhody, které jim ani tento poslanecký či vládní návrh v Česku nezajistí.
Se zavedením stropu pro odvody, jak jsme zde slyšeli, počítá i vláda, a to ve svém programovém prohlášení, a hovoří o čtyřnásobku. Stanovisko vlády k tisku je negativní z důvodů legislativních a její záměr byl i ve vystoupeních zástupců vlády potvrzen.
Tyto navrhované průlomové kroky do historicky vzniklého principu příjmové solidarity v České republice nejsou v Poslanecké sněmovně, jak zde podtrhl pan kolega Škromach, poprvé. Jsou-li zohledňovány pragmatickými přáními zisku nových hlasů z lépe situovaných skupin obyvatelstva, pak musím nahlas a zřetelně oznámit voličům s levicovou orientací, ale i těm ostatním méně majetným, že žel, česká sociální demokracie si nedělá problém s opuštěním současné úrovně občanské solidarity a vychází vstříc naproti přáním dobře situovaných občanů a takto je chce "korumpovat" za vidinu voličské podpory.
Nejde jen o princip, kterému se komunističtí poslanci nezpronevěří, ale předložený návrh a zejména pak představa vlády ohrožují v nejbližší době křehkou samofinancovatelnost státního důchodového systému i veřejného zdravotního pojištění. Možná to je i očekávaný efekt, který konečně vyvolá rychlejší rozpočtové zatížení nižších příjmových skupin zaměstnanců. Toto varování vyslovily v médiích i odborové svazy, jejichž analytici předpokládají roční ztrátu ne 3, ale až 7 mld. Kč. Rovněž průzkumy veřejného mínění ukazují, že si naši občané ve své většině nepřejí nejen snižování progresivity ve zdaňování, ale ani snižování solidarity v jednotlivých oblastech.
Nejde tedy o nějaké návrhy, ale o zásadní průlom do rovného systému odvodové povinnosti, často pravicí nazývaný rovnou sociální daní. Naše sociální demokracie tak jde vstříc konkurentům, kteří jsou více napravo politického spektra. Měl bych se z toho těšit. Ona totiž nejde do rozkročení, ale postupně do jednotlivých úkroků. Mohlo by to znamenat více voličů pro Komunistickou stranu Čech a Moravy. Ale zodpovědně prohlašuji, že považuji za důležitější udržet současný stupeň solidarity než se těšit z přírůstku hlasů za cenu až nezvratné změny, lépe řečeno ztráty.
Neprivilegovaní občané dnes mají poslední jistotu jen v dostatečně příjmově naplněných solidárních veřejných fondech. Vyzývám proto předkladatele, aby návrh vzali zpět. Pokud tak neučiní, navrhuji podmíněně zamítnutí tohoto návrhu zákona, sněmovní tisk 166, ale jak jste slyšeli, z jiných důvodů než zástupci ODS.
Ještě jedno závažné upozornění si, vážené kolegyně a kolegové, neodpustím. Lze totiž předpokládat, že někteří poslanci budou v budoucnu při svém hlasování ve střetu zájmů při schvalování této novely, neboť osobně by na tomto zákoně řada z vás takzvaně vydělala. Kdo však prodělá, jsou veřejné a státní solidární systémy, tedy právě ti méněpříjmoví.
Všem těm, kteří mě poslouchali, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi. S faktickou poznámkou ještě jednou pan kolega Zdeněk Škromach. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já myslím, že to je celkem symbolické. Opět se setkala pravice a levice, ODS a KSČM, a budou spolu svorně hlasovat pro zamítnutí našeho zákona. Myslím si, že není co dodat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S faktickou poznámkou ještě pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí, pan Petr Nečas.
***